tag:blogger.com,1999:blog-48063578022281498712024-03-05T14:47:02.562-08:00Maaristaan mizí za dveřmiMaaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.comBlogger161125tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-72001931294492224952023-03-13T12:10:00.000-07:002023-03-13T12:10:23.681-07:00Literární Třebíčsko - Otokar Březina<p>Už je to nějaký čas, co jsem v knihobudce našel útlou brožurku s názvem <a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/literarni-trebicsko-462230" target="_blank"><b>Literární Třebíčsko</b></a>, kterou napsala Jaroslava Václavková a vydala naše Okresní knihovna.<br />No a co bych to byl za knihomola z Třebíče, kdybych si ji hned nestrčil do batohu pro pozdější prozkoumání.<br />Je to sešit z roku 1986 a představuje rodáky od nás, nebo pisálky v našem kraji odpočívající věčným spánkem. Musím být úpřímný, není tam nikdo, kdo by obsadil můj žebříček top 100 nejlepších spisovatelů Maaristaanovi knihovničky, ale našel jsem tam něco jiného, co mě zaujalo.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjTMkP6xaSk9kb9X1-oRJekmv3cN7I8QghXYdSKmZakBoANQMQMaG9dPdztRFD8M-r6isgV7nQcpbZOzWau1ddSox4WFua7etG-l1_N--99pBGcWlx87CmX1jWu960GH25b6cPXmKE3h3orHPuQrdgdQm-Qhfs1ZrMPge_J1wqbExb-eajjDm1_lb9Rw/s1500/Literarni_trebicsko_jedna.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1190" data-original-width="1500" height="318" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjTMkP6xaSk9kb9X1-oRJekmv3cN7I8QghXYdSKmZakBoANQMQMaG9dPdztRFD8M-r6isgV7nQcpbZOzWau1ddSox4WFua7etG-l1_N--99pBGcWlx87CmX1jWu960GH25b6cPXmKE3h3orHPuQrdgdQm-Qhfs1ZrMPge_J1wqbExb-eajjDm1_lb9Rw/w400-h318/Literarni_trebicsko_jedna.jpg" width="400" /></a></div><p></p><p>Tím něco jsou fotky domů, kde se dotyční spisovatelé narodili, případně kde žili, spali či umírali.<br />To probudilo mojí spící zvědavost a toulavé boty ... jsem člověk, který se moc rád potuluje s psíkovou po širokém a dalekém okolí, proto se mi v hlavě hnedle zrodil plán, navštívit všechny ty domy, jak u nás v Třebíči, tak v přilehlých vesnicích.</p><p>Plán by byl, sešit je založený v knihovně na poličce s názvem "Někdy příště" a já na na to vše téměř zapomněl.<br />Až do tohoto víkendu.<br />Moje milá totiž potřebovala hodit do Jaroměřic nad Rokytnou, kde měla dvě hodinky něco na práci, no a já s psíkovou jsme na ni měli čekat. <br />Nojo, ale co tam budu dělat? Přeci se po městě nebudu potloukat zbůhdarma. Keška budíž žádná, chce to jiný program. <br />No a právě v tu chvíli se vynořila vzpomínka na útlý sešit o spisovatelích dávno minulých a plán byl jasný.</p><p>Zalistuji stránkami a objevím, že Jaroměřice jsou dokonce na prvním místě tohoto sešitu a že v tomhle malém městečku nějakou dobu žil a roku 1929 zemřel básník Otokar Březina. Ze školy si pamatuju jen jeho pravé jméno, Václav Jebavý, žel není to pro jeho dílo, ale pro moje pubertální pochopení, proč si raději zvolil pseudonym ;-)</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8d3PqWccQg5XDAkzfchQd7Wp2vpZFqKaa_7AtRbNVzeywBOSyjVDKFC3-y9XPsbtPNEhshFe49a_mYbHrcokt5tFwV_urvYpnT59xci1I0-SnKoCN8p0agCVELQrcpi5wkP3OGa1C5eDWvYEkHityj9fHq_QDjpiBoss8eqO7DRdfx8YvuBdXB66TRg/s1500/Literarni_Trebicsko_tri.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="845" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8d3PqWccQg5XDAkzfchQd7Wp2vpZFqKaa_7AtRbNVzeywBOSyjVDKFC3-y9XPsbtPNEhshFe49a_mYbHrcokt5tFwV_urvYpnT59xci1I0-SnKoCN8p0agCVELQrcpi5wkP3OGa1C5eDWvYEkHityj9fHq_QDjpiBoss8eqO7DRdfx8YvuBdXB66TRg/s320/Literarni_Trebicsko_tri.jpg" width="180" /></a></div>Omrknu Mapy.cz, zjistím, kde je jeho dům (je tam i jeho <b><a href="https://mapy.cz/s/nemagazefu" target="_blank">Muzeum</a></b>) a také zjistím, na jakém místě na hřbitově je jeho <a href="https://mapy.cz/s/hepemuhune" target="_blank"><b>hrob</b></a>. Vše jednoduché, navigaci zvládne i nezkušený cestyšlap.<br />Jenže ... dvě hodiny, to je docela hromada času, dům i hrob jsou od sebe pár stovek metrů, to je za čtvrt hodiny sfouknutý i s cigárkem před věčnou bránou.<br />No jasně! Když jdu ve stopách spisovatele, měl bych asi taky vědět, co a jak psal!<br />Lavičky tam určitě mají, má být pěkně, chce to nějakou jeho knížku a ukrátím si zbývající čas čtením!<br />Dokonalý výlet.<p></p><p></p><p>Na shánění jeho knihy po antikvariátech není čas, knihovna má zavřeno ... Google a <a href="https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a8192750-d482-11dc-81d3-000d606f5dc6?page=uuid:ac10e320-79dd-11e6-ad48-005056825209" target="_blank">Národní knihovna České republiky</a> mě však navedou na hezký sken jeho knihy <b>Větry od pólů.<br /></b>Vytisknout, šup s tím do batohu a jedeme!</p><p>Doprovodím mojí milou na místo určení a hle, hned naproti je <b>Základní škola Otokara Březiny</b>, kde prý svého času i učil. <br />Památní deska u dveří je startem mé dnešní procházky.<br />O kus dál je ošklivý barák s další památní deskou, která lidstvu sděluje, že v tohle domě Otokara navštívil prezident Masaryk.<br />Po Březinově ulici (jak jinak) po chvilce dojdu k Muzeu Otokara Březiny ... které má však zavřeno, protože březen, za kamna vlezem, kdo by chodil na vzdělávací procházky na konci zimy.<br />Nevadí mi to, mám psa a ti do muzea nesmějí, protože by tam občůrávali skříně. Nebo si zdřímli na historickém gauči. Bo by snědli průvodkyni svačinu! Tak se přes plot alespoň kouknu na zahradu, kde je v záhonku píchnutá cedule s nápisem, který mi prozrazuje, že se jedná o <b>Zahradu symbolů Otokara Březiny</b>. Symboly nevidím, ale vidím buksusový plůtek.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjG16Izf-8gifH9WSH6VXYo6L8xMNiVmO7hPrjmp6Dm-WA0A83z1YMZJZuoofLJ3KkG_LqKkj5EAt2KtPb30MmE6z1defYIEHzJiA50SRHeB4bHOcQb2-WeoniQIBTOpnVfF2rcsikebUwTl-TSVQ-k3bJ2wId2qp6PGs9yCdJUK2dAfXJgs7KFvQgC2g/s1744/IMG_20230312_100919.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1744" data-original-width="982" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjG16Izf-8gifH9WSH6VXYo6L8xMNiVmO7hPrjmp6Dm-WA0A83z1YMZJZuoofLJ3KkG_LqKkj5EAt2KtPb30MmE6z1defYIEHzJiA50SRHeB4bHOcQb2-WeoniQIBTOpnVfF2rcsikebUwTl-TSVQ-k3bJ2wId2qp6PGs9yCdJUK2dAfXJgs7KFvQgC2g/w225-h400/IMG_20230312_100919.jpg" width="225" /></a></p>Jde se tedy na hřbitov, třeba tam bude více živěji. <br />A ono kupodivu je! <br />Je tam babka s kolem, byť na vratech je cedule jako vrata, že s kolem se tam nesmí (!) a jeden pár lidí bez kola.<br />Já jsem bez psíkové, protože na vratech byla i cedulka veliká jak kabelkový psík, že psíci na hřbitov také nesmějí.<br />A tak eLiška sedí v autě a hypnotizuje vrata.<br /><p></p><p>Hrob je to moc pěkný, sochy mám rád, mám rád i hřbitovy, v mládí jsem si na ně chodil číst, protože je tam klid.<br />Ale tady není lavička, ta je před hřbitovem a tak se jen mírně pokloním a jdu si sednout na lavičku ven.<br />Vytáhnu si čaj, dýmku, vytištěnou knihu, psa z auta a začnu si číst.<br />První odstavec, pak ještě jednou první odstavec ... no a pak pro jistotu ještě jednou ten samý odstavec.<br /></p><p>Ajo vlastně. On byl básník. No a já básně moc nemusím, protože jim moc nerozumím a Otokar byl symbolista a já dost často nepochopím ani to, co mi naznačuje moje milá, natož nějaký náhodný generátor slov, zahalený do krásných a estetických slov.<br />Uf.</p><p>Jenže plán byl, že si budu číst na lavičce a krátit si dlouhou chvíli a tak si krátím dlouhou chvíli a snažím se přijít na to, o čem všem jsou ta hezká, avšak pro mě nepochopitelná, slova. A když už si konečně myslím, že začínám rozumět psanému slovu, uvědomím si, že jsem si ve větě o sedmi slov tři přečetl špatně, byť hodně podobně, udusím dýmku, hodím knihu do báglu a vydám se raději do zámeckého parku.</p><p>Ale to už je jiný příběh, protože tam začíná výlet vedený knihou <b>Za památnými stromy Vysočiny</b>, která vedla mé kroky po okolí celý loňský podzim ;-)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuGWjt5gAzax9h2vS_OZB6HygspjIIbWo8ZwGQwCV24mz7nIkbn6iSvNobyesmPG26yPZCC2PeBtMqIC0t1JhNrlhHUeelA721CXEWoJrghv6YD-MBtuV5QCOm2_xKxGSUZAnT6p5XCWS8GgjEhPifLoheRwe5mBxcvGqY53LQPmAqRJT63ANQHNiJZw/s1366/Literarni_Trebicsko_ctyri.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="807" data-original-width="1366" height="378" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuGWjt5gAzax9h2vS_OZB6HygspjIIbWo8ZwGQwCV24mz7nIkbn6iSvNobyesmPG26yPZCC2PeBtMqIC0t1JhNrlhHUeelA721CXEWoJrghv6YD-MBtuV5QCOm2_xKxGSUZAnT6p5XCWS8GgjEhPifLoheRwe5mBxcvGqY53LQPmAqRJT63ANQHNiJZw/w640-h378/Literarni_Trebicsko_ctyri.jpg" width="640" /></a></div><br /><p><br /></p>Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-24757140386627109462022-10-01T23:22:00.005-07:002022-10-01T23:24:50.998-07:00Lípa v Třebíči a Na Hrádku (Za památnými stromy Vysočiny)<p>Možná je to trochu mojí leností, možná je to tím, že dny jsou teď na podzim stále kratší. <br />Chce se mi ven, ale přitom cítím, že na pořádný výšlap <b>za dveře</b> dnes nemám čas. <br />Chvilku se přemlouvám, chvilku hledám výmluvy, nakonec jsem však skloubil povalečskou náturu s touhou někam vyrazit a naplánoval jsem si městskou turistiku ve svém domovském městě.<br />Budu doma a přesto někam jdu! Dobrý ne? Umím se ošálit ;-)</p><p>Opět s sebou beru knížku <b>Za památnými stromy Vysočiny II</b>, psíkovou a batoh a vyrážím do ulic.<br />V tomto případě není kde zabloudit, všechna ta místa důvěrně znám, vlastně jsem si je v knize mohl zaškrtnou už v posteli a říci, že mám splněno, ale to já zase ne.<br />Vím, že jeden strom už určitě nenajdu, v zámecké zahradě je po velikém javoru už nějaký ten čas pouze pařez, vyřezaný do podoby vyhlídkového křesla.<br />No a Hrádek je teď jedno velké staveniště, chystá se nová podoba parku pro novou generaci, trochu tuším, že něco bude asi jinak, než je v knize vydané v roce 2009.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFC4rWkcDqaEvIxHy1VEVAkno2qbEjchWLNCjrgJuD1tP4jtLONDnLmZBIw8KLumMZWynkuZcmvdoMlwhSNHb8qhrl7VS_ElNqDmmo2M7CcMaRym7-D_5x42aGkYjRKRxwR54kQW1jqw-vABcH3IIYsKmWVsjBf9ZAe-KHJdUfjXSy2WLCjVzw2FZvqQ/s1500/Na_Hradku_01.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1043" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFC4rWkcDqaEvIxHy1VEVAkno2qbEjchWLNCjrgJuD1tP4jtLONDnLmZBIw8KLumMZWynkuZcmvdoMlwhSNHb8qhrl7VS_ElNqDmmo2M7CcMaRym7-D_5x42aGkYjRKRxwR54kQW1jqw-vABcH3IIYsKmWVsjBf9ZAe-KHJdUfjXSy2WLCjVzw2FZvqQ/w279-h400/Na_Hradku_01.jpg" width="279" /></a></div>Nakonec se z toho tak trochu stává výšlap po stromech, které již nejsou. Ale i to je součást běhu času, je zbytečné nad tím plakat. Prostě to tak je.<br />Uživám si pěknou sobotní procházku, nechávám se táhnout psíkovou, poslouchám si čtenou knihu ve sluchátkách, to abych vytvořil bariéru mezi mnou a ostatními lidmi.<br />Dnes toužím pouze po společnosti mlčenlivých stromů.<p></p><p>Z knižní kapitoly nazvané <b>NA HRÁDKU</b>, pár stromů zmizelo.<br />Vyfocené stromy před židovským hřbitovem již nejsou všechny a park na Hrádku momentálně asi není častým cílem fotografů a malířu, jak se nás snaží kniha navnadit. Je tu holá stráň a nově vznikající zpevňující hradby. Ale bude to tu pěkné, až to bude. Sice bez těch stromů, ale hezky sterilně učesané. Městské parky prý takové mají být.</p><p>Lípa na nádvoří zámku (z kapitoly <b>LÍPA V TŘEBÍČI</b>), před vchodem do baziliky stále stojí a je krásná, spoutaná železnými pásy, to aby se její větve nerozlomily.<br />Jen urostlý javor již nechrání ochoz klášterní zahrady, vyhlídku na město si poutník musí užít bez něj. Skrz jeho pařez je vyřezán otvor a přes který je možno sledovat městskou věž, která je přímo naproti. Dnes jsou však v otvoru vyskládané kaštany, možná proto, abychom nezapomněli, že je již podzim. Chvilku s psíkovou posedíme, listuji knihou a v hlavě již plánuji výlet další.<br />Chtělo by to brzy. Dřív, než si zub času zahraje na dřevorubce a některé mohutné velikány pošle k zemi.<br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeUkm42Vy6uJCADPAq4ZHv_t5uGfcUc9aZS-8LE2Nggkjb1bS171BVrepGLmOeEix-M5LoB3Nq4BYd1-sWieBHT3z2I2V7aji507OnzLcxyU5d7UCm47TE3cqhKhRZUNF1M7w7mDgtLJRspE-ash-FrRnCuO-ixAsz_VEdGBp3pAjrNr_tXDtXUtAs3Q/s1500/Na_Hradku_02.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1005" data-original-width="1500" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeUkm42Vy6uJCADPAq4ZHv_t5uGfcUc9aZS-8LE2Nggkjb1bS171BVrepGLmOeEix-M5LoB3Nq4BYd1-sWieBHT3z2I2V7aji507OnzLcxyU5d7UCm47TE3cqhKhRZUNF1M7w7mDgtLJRspE-ash-FrRnCuO-ixAsz_VEdGBp3pAjrNr_tXDtXUtAs3Q/w640-h428/Na_Hradku_02.jpg" width="640" /></a></div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8hr9k-zkEpZd0uwrLHfqHeXppfk2Iy3WPtHmoHc1L8C_NdACZGlb4aaJGqfIqOdmqmXfnCTKaTgnchnabQr9mIAlujRqFGbe9HHPjIR_vAKjFpHHzVSWko1FjLvl69GEMEf4QUThV9tSj5dcKJs5nA4Vodo25AWTMPvjvpdQHvMbZeOX5-6HqCEIVTQ/s1500/Lipa_v_Trebici_01.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1005" data-original-width="1500" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8hr9k-zkEpZd0uwrLHfqHeXppfk2Iy3WPtHmoHc1L8C_NdACZGlb4aaJGqfIqOdmqmXfnCTKaTgnchnabQr9mIAlujRqFGbe9HHPjIR_vAKjFpHHzVSWko1FjLvl69GEMEf4QUThV9tSj5dcKJs5nA4Vodo25AWTMPvjvpdQHvMbZeOX5-6HqCEIVTQ/w640-h428/Lipa_v_Trebici_01.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc8N5urYZ_kOEdXAtRDWuaRThUbhrqRC2KMdsciwpEKVHNJ2M9vVKYXGUo6ABQxh9JTWnIbyq7rERzGAu3EgRezUQ52SFvuZN8xhfYU1PhkYCaJn_6sS3aOUJjr2pkCGeEfj-B8UxJW4UzfWEDn1ku6oo66V3O1FE-sauCw4NxRZ8q4R_lqi946pesDA/s1500/Lipa_v_Trebici_02.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1005" data-original-width="1500" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc8N5urYZ_kOEdXAtRDWuaRThUbhrqRC2KMdsciwpEKVHNJ2M9vVKYXGUo6ABQxh9JTWnIbyq7rERzGAu3EgRezUQ52SFvuZN8xhfYU1PhkYCaJn_6sS3aOUJjr2pkCGeEfj-B8UxJW4UzfWEDn1ku6oo66V3O1FE-sauCw4NxRZ8q4R_lqi946pesDA/w640-h428/Lipa_v_Trebici_02.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe2mQBQx9u5Nt1XdgSNUzIELw7I_6xA167C2IuE0zDxewiO-8wituXvSbGqlgC5VTW1MaXgGVb6scu-UkImqBjsMWW8BxXd74i2Gv1QHgUgk-V3IYPP-UKUaWuXcwgHvPnKPwqfKNQWu1FpJ76m8jNlgzlO_J5JnhCcmqSCawPUxjxzE6NucQZ9OoGOA/s1987/IMG_20221001_134652.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1987" data-original-width="1492" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe2mQBQx9u5Nt1XdgSNUzIELw7I_6xA167C2IuE0zDxewiO-8wituXvSbGqlgC5VTW1MaXgGVb6scu-UkImqBjsMWW8BxXd74i2Gv1QHgUgk-V3IYPP-UKUaWuXcwgHvPnKPwqfKNQWu1FpJ76m8jNlgzlO_J5JnhCcmqSCawPUxjxzE6NucQZ9OoGOA/w480-h640/IMG_20221001_134652.jpg" width="480" /></a></div><br />Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-69001083070830622302022-09-28T08:43:00.002-07:002022-09-28T08:43:23.427-07:00Zapomenutá cesta (Za památnými stromy Vysočiny)<p></p><p>Není to tak dávno, co moje Milá s radostí doluštila křížovku v <a href="https://www.facebook.com/casopisturista" target="_blank">časopise <b>Turista</b></a> a ještě postaru, v obálce se známkou, odeslala správné znění tajenky do vzdálené redakce.<br />Snad proto, že odpověď přišla poštou a ne emailem, snad proto, že jsme z Třebíče, její odpověď byla výherní a získala knihu <b><a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/za-pamatnymi-stromy-vysociny-ii-144665" target="_blank">Za památnými stromy Vysočiny II</a></b>, která představuje památné stromy od nás, z Třebíčska (a také ze Žďárska, ale to zatím nechme být).</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL4p6anhAkMn9Z6_2CoeXgvUdwerMX0-a0kU8YGLDQy45UvXofoJOvmjIFLct6L-xvxytOB47WsijQKbkqZU_dQTG09KGVyNL_TVs0BZkq-v_U31CAgq_ANNNWDgzkZLPns9aXc-o3BksGORQyKRoNPFjgzMw7fgvnQ29koW65tXsXtJSolw0kh7U9wQ/s1000/Zapomenuta_cesta_head01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="569" data-original-width="1000" height="364" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL4p6anhAkMn9Z6_2CoeXgvUdwerMX0-a0kU8YGLDQy45UvXofoJOvmjIFLct6L-xvxytOB47WsijQKbkqZU_dQTG09KGVyNL_TVs0BZkq-v_U31CAgq_ANNNWDgzkZLPns9aXc-o3BksGORQyKRoNPFjgzMw7fgvnQ29koW65tXsXtJSolw0kh7U9wQ/w640-h364/Zapomenuta_cesta_head01.jpg" width="640" /></a></div><br /><p><br /></p><p>Udělalo jí to velkou radost, protože věděla, že to udělá velkou radost mně ... protože se po ní (po knize ;-)) nedočkavě vrhnu, přivlastním si ji a hned ten den, co ji vytáhneme ze schránky, začnu plánovat nové podzimní výlety. V hlavě nové sny a plány, navštívím je všechny!<br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT63BjlBBl6T6zE2fO1nZNDi0eguIWRCJ-CzPAoQm4sB60DjZdJ-2M4smsjdCEe_fnW3TMnGQRAAEwpvteZ8xBUvwwPnASxuyZ_3V-iJDu_Fc2_Ux0KqmvqMYgwqoM2GUXdhC2kTsr6HQAI0ntXzlOqVdjHNtagX6gIkmBn0E6-S32PhzzJta6GNu38g/s910/Za_stromy_logo.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="910" data-original-width="885" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT63BjlBBl6T6zE2fO1nZNDi0eguIWRCJ-CzPAoQm4sB60DjZdJ-2M4smsjdCEe_fnW3TMnGQRAAEwpvteZ8xBUvwwPnASxuyZ_3V-iJDu_Fc2_Ux0KqmvqMYgwqoM2GUXdhC2kTsr6HQAI0ntXzlOqVdjHNtagX6gIkmBn0E6-S32PhzzJta6GNu38g/w194-h200/Za_stromy_logo.jpg" width="194" /></a></div>Otevřu mapu, vymyslím si logo do deníku, v kalendáři začnu vyhlížet nejbližší volný den a rosničku v meteostanici začnu přemlouvat, ať předpoví vhodné počasí na potulku.<p></p><p></p><p>Volný den se naskytl uprostřed týdne, na státní svátek Dnu české státnosti, dokonce jsem byl z domu i tak trochu vyhnán, prý už mě bylo doma dost a že se potřebuju určitě provětrat ;-)<br />Darovanému koni ... beru knihu, beru psa, na záda batoh, šup do auta a tradá na výlet.</p><p>Jako první cíl výletů po památných stromech jsem si z knihy vybral kapitolu <b>ZAPOMENUTÁ CESTA</b> (<a href="https://mapy.cz/s/jenetumeno" target="_blank">na Mapách zde</a>). <br />Jedná se o lipové stromořadí (plus sem tam nějaký strom, co není lípa) u Červené lhoty, kde dříve, mezi stromy, vedla cesta k mlýnu.<br />Po mlýnu nezůstala ani památka, zato opuštěná zapomenutá cesta zůstala.<br />Krásné místo!</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1KTsUDLstre3vS8qi05XElDQPhCEr8Qn8QP3lxsICFgCH-MA3kIjyhNxY9LAH4NBdLBX10U4uivDCyRwhep6Bj9zDzdltOEdz7mO6SMTCoTOItUspi4mNnk4OUC0eMCy4jd8f6AlFx2dlMgzxlAx2BtqgVei-0QDsl9ZNn-nL59L-D--IJrwy9Vf2-w/s1525/IMG_20220928_160112.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1145" data-original-width="1525" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1KTsUDLstre3vS8qi05XElDQPhCEr8Qn8QP3lxsICFgCH-MA3kIjyhNxY9LAH4NBdLBX10U4uivDCyRwhep6Bj9zDzdltOEdz7mO6SMTCoTOItUspi4mNnk4OUC0eMCy4jd8f6AlFx2dlMgzxlAx2BtqgVei-0QDsl9ZNn-nL59L-D--IJrwy9Vf2-w/w200-h150/IMG_20220928_160112.jpg" width="200" /></a></div><p></p><p>Krátká, pomalá procházka nahoru, tou samou cestou pak zase zpět dolu.<br />Nikam nespěchám, jen volně dýchám.<br />Všude různé houby, vůně tlejícího listí.<br />Sem tam srna a zpěv ptáků.<br />Všude klid a mír.</p><p>Majestátné stromy, vzbuzující respekt, vysoké až do oblak.<br />Existují-li Enti, v těhle velikánech jsou schovány jejich duše.<br />Rozpraskané kůry, mohutné paže větví.<br />Skrze listy prosvítající nízké ranní Slunce.<br />Mojí zakloněné hlavě, snažící se pojmout tu výšku, trochu tuhne krk. Jsem fascinovaný tím, jak tyhle krásné stromy působí. Nejsou to jen hory dřeva, jsou to bytosti, plné života.<br />Nakrátko si vzpomenu na knihu Tobiáš Lolness, na ty malinké tvory, žijící v korunách stromů.<br />Na Tobiáše a Elíšu.<br />Moje Elíša noří čeníšek do listí a hledá stopu. Cestu, kudy se vydalo jiné lesní zvíře a které by tak ráda prohnala ... s vrtícím chvostem a psí radostí z lovu a honičky ;-)</p><p>Pohladím nejbližší strom, pokynu hlavou. Vydám se k autu ...</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFPLDidiPSGtK18v86kea1875izhYebWL-hWr_ToAoVYmBhisjvDvhglyRSkQYNO2IBC69hn0b-dMPdDeQmmr1dtBe1EdX-0IqOq-Kvk3o0OKWv6GTCcai612daPPHxtsk9A1lrwhLRVbmhDGM4D_iCLG7VovArGjkfIGWP8fSNdaTtMQR6TjYfcHttw/s1500/Zapomenuta_cesta_01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFPLDidiPSGtK18v86kea1875izhYebWL-hWr_ToAoVYmBhisjvDvhglyRSkQYNO2IBC69hn0b-dMPdDeQmmr1dtBe1EdX-0IqOq-Kvk3o0OKWv6GTCcai612daPPHxtsk9A1lrwhLRVbmhDGM4D_iCLG7VovArGjkfIGWP8fSNdaTtMQR6TjYfcHttw/w640-h426/Zapomenuta_cesta_01.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcsnyrfgHT1_cRSjDaidUik-Lg5TejNw_9UpwEWROO55PZvr7f8TgAfLRK9egqzu1EAyLK1cM1clhV2vh1pu7pZ9eg9FVD9vp-3hn0pHjjjVyt5HeVm6wUmBA8stSPA4l3Bvc_UtYY_UNIb2iVgyfVvVeJrsL9VQ3mYpK2wF-c8Xe87k-bqXe3imSYvw/s1500/Zapomenuta_cesta_02.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcsnyrfgHT1_cRSjDaidUik-Lg5TejNw_9UpwEWROO55PZvr7f8TgAfLRK9egqzu1EAyLK1cM1clhV2vh1pu7pZ9eg9FVD9vp-3hn0pHjjjVyt5HeVm6wUmBA8stSPA4l3Bvc_UtYY_UNIb2iVgyfVvVeJrsL9VQ3mYpK2wF-c8Xe87k-bqXe3imSYvw/w640-h426/Zapomenuta_cesta_02.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3i_K4tIOznTUqelLGa0dYdmXszblZ3N8WH0v20Fs6zfzUuZSyY_SIkm8508SMdNEa1AnZy0GFjbFaaevMdH5kXeXLyFNmYv0dxiLBCLXqGqiyKEq4Gs0KkMwVvG4pGaH1mWth92szQm-fdvWpSafE1kd3jwzKWCfkEKEsvDafXtZoTis6LU6Ugh5VjA/s1500/Zapomenuta_cesta_03.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3i_K4tIOznTUqelLGa0dYdmXszblZ3N8WH0v20Fs6zfzUuZSyY_SIkm8508SMdNEa1AnZy0GFjbFaaevMdH5kXeXLyFNmYv0dxiLBCLXqGqiyKEq4Gs0KkMwVvG4pGaH1mWth92szQm-fdvWpSafE1kd3jwzKWCfkEKEsvDafXtZoTis6LU6Ugh5VjA/w640-h426/Zapomenuta_cesta_03.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhX2i6woPIwKJ5neXRn5MQTga3vvYeyClOrxahrXTdM3duLIELEiimi0o99ywldHIV3yPQsG69rdOT-ghIGtIGrhIYIwYYhxadU3UpHzsIzhABi9uuxz1CfcLdkGAJaxIcvHYBkg_wJKqJVk4rYM-1D7x9fGKFsGvn5V8ImUgDVvCAq0FqqiQyet_vq1Q/s1500/Zapomenuta_cesta_04.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhX2i6woPIwKJ5neXRn5MQTga3vvYeyClOrxahrXTdM3duLIELEiimi0o99ywldHIV3yPQsG69rdOT-ghIGtIGrhIYIwYYhxadU3UpHzsIzhABi9uuxz1CfcLdkGAJaxIcvHYBkg_wJKqJVk4rYM-1D7x9fGKFsGvn5V8ImUgDVvCAq0FqqiQyet_vq1Q/w640-h426/Zapomenuta_cesta_04.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-83yhZvpnfSyWRXGBfP6ruGb6YMRUzzYjzs5Y4PTLcBOCZtBcN5iFmiOfMGFJgCDJJV9YkIUhJcH-pwbdc5YVAWZugnKl1eDqy-x8vNw681Q7VTiK9mu1HzwUdHWH5DGl_1qof0KJjs4GtVh3PsMqaYNXsR8vwFmP2uxlfUJyYKGJFqbeY2BzZIvklQ/s1500/Zapomenuta_cesta_05.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-83yhZvpnfSyWRXGBfP6ruGb6YMRUzzYjzs5Y4PTLcBOCZtBcN5iFmiOfMGFJgCDJJV9YkIUhJcH-pwbdc5YVAWZugnKl1eDqy-x8vNw681Q7VTiK9mu1HzwUdHWH5DGl_1qof0KJjs4GtVh3PsMqaYNXsR8vwFmP2uxlfUJyYKGJFqbeY2BzZIvklQ/w640-h426/Zapomenuta_cesta_05.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDVK2whSQCfUmj5WFPSNd2pm32S-jbRrz0HDKLPMej283q5O_DFQCMjrTIZUY9U2qbXGV5mZerfrmnPm8fglsSwgm6tJKof41_ECNkP0NA3M_h-twNCFiuCukaD9etCj2_Z7-6TYAJXQMJkGyUrT8jDs9ykF05H5XAUulwE_JWXUjRJ7BEuK-RVxFHLw/s1500/Zapomenuta_cesta_06.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDVK2whSQCfUmj5WFPSNd2pm32S-jbRrz0HDKLPMej283q5O_DFQCMjrTIZUY9U2qbXGV5mZerfrmnPm8fglsSwgm6tJKof41_ECNkP0NA3M_h-twNCFiuCukaD9etCj2_Z7-6TYAJXQMJkGyUrT8jDs9ykF05H5XAUulwE_JWXUjRJ7BEuK-RVxFHLw/w640-h426/Zapomenuta_cesta_06.jpg" width="640" /></a></div><br /> <p></p><p></p>Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-35562976986794240192021-10-05T10:42:00.000-07:002021-10-05T10:42:33.141-07:00Jen tak se pohoupat<p class="MsoNormal">Někdy prostě chybí čas i chuť na dlouhé cesty. <br />Na ty téměř nekonečné
procházky v poklidném pochodovém
transu, vedoucí přes půlku okresu.<br />Občas schází čas i chuť na potulkovou meditaci.</p><p class="MsoNormal">Člověk si z celé duše přeje jen na chvilku odejít z města, pobýt v oblíbeném a důvěrně známém tichém kraji a se zakloněnou hlavou sledovat šumění větru v korunách stromů. A pak, náležitě
občerstven, nastoupit zpět do svého auta a vrátit se, vyklidněný a melancholicky se usmívající, domů.</p>
<p class="MsoNormal"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6I4g-H0m-HrN1NyTKvSbEfyvutcGkVA_tYFg9i4r9iSG0lFYUKhAyg3JFsVYIGsQlS4c6E7TnzNw7nCOek9fgiRBVH0NLxh3eUPUEotndJH4nGdmGpzqZfvfi7nC-YXgH0czP9ewTlrdE/s1002/V_hamace01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1002" data-original-width="1000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6I4g-H0m-HrN1NyTKvSbEfyvutcGkVA_tYFg9i4r9iSG0lFYUKhAyg3JFsVYIGsQlS4c6E7TnzNw7nCOek9fgiRBVH0NLxh3eUPUEotndJH4nGdmGpzqZfvfi7nC-YXgH0czP9ewTlrdE/w399-h400/V_hamace01.jpg" width="399" /></a></div>Na tohle je u nás doma specialista Lucie. Odborník na krátké výšlapy, vyznavač malých (ale milých) zážitků, které nezaberou celý den.<p></p>
<p class="MsoNormal"></p><p><i><b>„Půjdu s tebou ven, ale jen když vezmeme hamaky a já si
budu moci odpočívat, spát, číst a pít čaj s rumem!“</b>,</i> zní její odpověď
na moje lákání na nedělní procházku. <br />No řekněte, kdo by téhle představě odolal?<br /><br />
Není tedy potřeba dlouze plánovat, hledat spoje, ani procházet mapy.<br />
Stačí do batohů naskládat potřebné věci k relaxaci, připnout psíkovou na vodítko a
nasednout do auta. Téměř intuitivně nabrat směr a po pár kilometrech zastavit
na kraji silnice.<br />
Prašnou polní cestou vydat se k háji uprostřed pastvin, vstříc malebnému výhledu na
daleké silo, které s kapkou představivosti může v mlžném oparu
představovat středověký hrad.</p><p></p><p class="MsoNormal"></p>
<p class="MsoNormal">Při vázání hamaky v mé mysli opět vyvstává nutkavá potřeba
naučit se nějaké pořádné uzly, ale s vírou v pevnou vůli odhodlání,
zašmodrchávám lanko kolem kmene. Stará skautka vedle mě je hotová téměř
okamžitě, nemusí se totiž spoléhat na pevnou vůli, věří v nabyté zkušenosti
z mládí.<br />
Psíková sama skáče do pohodlného pelíšku a s nadhledem kontroluje dění
kolem. Lítostivě zakňučí, pohled upřený na srnčí stezku. Ráda by
vyrazila s čeníškem u země do křoví, kam zmizela jediná srna, kterou jsme
dnes potkali.</p><p class="MsoNormal"></p><p></p>
<p class="MsoNormal"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzWOS4Z32Dkj545vsju4xvbbBLzceAdo-I-IP8SjXRaLh8i2d_vI4LZqaT5Vlt7gb-I-cq7Ja5KmZSU7HOhT_hJJMhd-y6Pixn3BxwAHBcMd5zvtEyK59HemTJnmk0kYN61-uWuUKuPIn_/s788/V_hamace02.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="788" data-original-width="788" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzWOS4Z32Dkj545vsju4xvbbBLzceAdo-I-IP8SjXRaLh8i2d_vI4LZqaT5Vlt7gb-I-cq7Ja5KmZSU7HOhT_hJJMhd-y6Pixn3BxwAHBcMd5zvtEyK59HemTJnmk0kYN61-uWuUKuPIn_/w320-h320/V_hamace02.jpg" width="320" /></a></div>Klid a mír. Kýžené šumění větru. <br />Slunce nakukující skrze mraky.<br />
V srdci se rozlévá podzimní světlo a ke spokojenosti nás všech stačí pohupujících se
hamaky.<br />
Cigareta, dýmka, ona, já, psíková a v termosce teplý čaj. Ona jej má ovoněný rumem.<br />Hodina nám stačí k nabytí klidu. <br />Zasněné pohledy v dál a šouravé kroky v popadaném listí ..<br /><br />Krátký návrat k autu, při kterém po cestě nakopáváme kamínky ležící v
prachu a chválíme mezi sebou krásu mikrodobrodružství. Ano, často stačí jen
opravdu málo. Chvilka ... tam, za stínem města. <p></p>
Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-37840221666910038922020-01-02T14:08:00.001-08:002020-01-02T21:27:05.827-08:00Ponorka v leseNastal můj oblíbený přelom času, starý rok skončil, začal nový.<br />
Mám tohle období opravdu rád, prožívám jej intimně, symbolicky a rituálně. Sedím si nad novým prázdným diářem a pomalu a pečlivě si z něj vytvářím svůj deník. Upravuji jej k obrazu svému, plánuju, sním. Lepím, kreslím, píšu.<br />
Přemýšlím nad ním, co bych v tomto nastávajícím roce chtěl dělat, čemu bych se chtěl věnovat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDsaTXMWPyj3jlcsKoCA2luZBWhFOWNXvtDdkHu7zDn86oUUHtlv5WSMgOwhzxpL4xi8HFD43gCCz9HF5BfdI4_QR3v8xMQNIxB0Z29CNa51tHowjc5KqBrGGcLze2sSyZf5xuk2EY1cAK/s1600/Ponorka_v_lese00.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="844" data-original-width="1500" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDsaTXMWPyj3jlcsKoCA2luZBWhFOWNXvtDdkHu7zDn86oUUHtlv5WSMgOwhzxpL4xi8HFD43gCCz9HF5BfdI4_QR3v8xMQNIxB0Z29CNa51tHowjc5KqBrGGcLze2sSyZf5xuk2EY1cAK/s640/Ponorka_v_lese00.jpg" width="640" /></a></div>
Nový deník jsem oblékl do mapy mého rodného kraje a naplánoval jsem si skromné předsevzetí. <br />
Chtěl bych si po tom svém rodném kraji chodit křížem krážem a navštěvovat jak místa známá, tak místa neznámá.Odkrývat slepou mapu. Pospojovávat již projité cesty s těmi neprojitými.<br />
Poznávát to, co máme doma za kopcem. Nebo dvěma.<br />
Žádné letenky, žádné dlouhé zaoceánské plavby, či dlouhé nudné cesty po dálnicích.<br />
Autem kousek za město a pak se hodinu či dvě procházet v kruhu.<br />
Podívat se do sousední vesnice a šmírovat domorodcům zahrady a kytky na parapetech.<br />
<br />
No a kdy jindy začít, když ne 1.1.? První den v roce. Jak na Nový rok, tak ...<br />
Otevírám Mapy.cz, přibližuji, bloudím, koukám.<br />
Zaujme mě vesnice nedaleko mého města. Rudíkov. Jel jsem po jeho obchvatě nepočítaněkrát, ale nikdy jsem nezajel přímo do vsi, nikdy jsem se tam nezastavil. Proč taky? Spěchám přeci na výlety do dálky. Na mapě klikám na tlačítko <b>Tipy na výlet</b> ... první odkaz mě hned zaujme. <b><a href="https://mapy.cz/s/dadomefuce" target="_blank">Vyhlídková věž Rudíkov</a>.</b><br />
Vůbec jsem netušil, že tam něco takového je. Rozhledny a vyhlídky já mám rád, takže není co řešit. Jede se na výlet. Žena bojuje s chřipkou a spí, syn bojuje se zombíky a rozhodně neplánuje přestat. <br />
Psíková však potřebuje vyvenčit, bude to tedy venčící procházka. Za dvěma kopci.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Autem jsem tam za chvilku, parkuji za benzinkou na prostorném parkovišti, vyhlídka stojí přímo naproti.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJigKT2WpSE77e0boT0K32FtnuUYPQyJupG7bDHqm9IRoGA0FPgAMiNyX-tzWaFBKTVNwmAPDGZySO7Pjiw8JSPwvcqCdP6mvjiWOKJsBmPmAWhaTnwQk8oOANTUH8KqfqGIQVarWswEWo/s1600/Ponorka_v_lese01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1324" data-original-width="1500" height="564" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJigKT2WpSE77e0boT0K32FtnuUYPQyJupG7bDHqm9IRoGA0FPgAMiNyX-tzWaFBKTVNwmAPDGZySO7Pjiw8JSPwvcqCdP6mvjiWOKJsBmPmAWhaTnwQk8oOANTUH8KqfqGIQVarWswEWo/s640/Ponorka_v_lese01.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A je fakt hezká. Pěkné místo! Vyhlídka samotná není moc vysoká, ale na přehlédnutí vesnice a blízkého okolí bohatě stačí. Není potřeba víc, den je krásný, relaxuje se tu opravdu pěkně. Dokonce tu nacházím vzkaz, že pokud bych chtěl razítko do deníku a pohlednici, ať se stavím na tu benzínku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tak jsem se stavil :-)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Procházíme se s eLiškou po vsi, dráždíme svojí přítomností jiné psíky za ploty a okukujeme ty cizí zahrady. Napadá mě se podívat do mobilu, jestli tu nenajdu nějakou kešku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A vzkutku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Za vsí na kopci. První česká ponorka ... co? Ponorka? V lese? No to musím vidět!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Nikam nespěcháme, užíváme si vesnickou idilku, normální obyčejná česká vesnice s vesele zdravícími obyvateli. Je tu fajn. Jen hospoda je ještě zavřená (ale na té benzince mimochodem čepují točené pivo, ale jsem tu autem).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Kolem farmy s koňmi a teepee mírně do kopečka a tradááá ... vskutku, ponorka na kraji lesa! (Více o ponorce <a href="https://region.rozhlas.cz/na-kopci-u-rudikova-je-v-zemi-zakopana-ponorka-vodohospodari-si-tak-vylepsili-7763365" target="_blank">ZDE</a>)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggk16iZJcJW1QZAtnx3CbNNcTZcW_DzzgauRWTrO_Cz8EEFAgb024WWd6a7xVO6aGZFGpMw9o61z_I_be8pf_NehjmZVdeNN10UhV-ZxnATsjmnUuM6Tf3V8vpylm3i6JsbaB02m4tVj64/s1600/Ponorka_v_lese03.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1324" data-original-width="1500" height="564" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggk16iZJcJW1QZAtnx3CbNNcTZcW_DzzgauRWTrO_Cz8EEFAgb024WWd6a7xVO6aGZFGpMw9o61z_I_be8pf_NehjmZVdeNN10UhV-ZxnATsjmnUuM6Tf3V8vpylm3i6JsbaB02m4tVj64/s640/Ponorka_v_lese03.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU8QuNXgtNy9rrTT_0sBu-WtXie8xkxdcwUd75mKAZNH-rMjX-wOUZ5u8qo2doFgwGlH1O9qX5NsqAWuib-FXXk3hmIj9Vy3eHLGh8ZGMZB1_V8tveGuuVvX1aHss-gblwhN1SOl3HRjvk/s1600/Ponorka_v_lese02.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="787" data-original-width="1000" height="502" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU8QuNXgtNy9rrTT_0sBu-WtXie8xkxdcwUd75mKAZNH-rMjX-wOUZ5u8qo2doFgwGlH1O9qX5NsqAWuib-FXXk3hmIj9Vy3eHLGh8ZGMZB1_V8tveGuuVvX1aHss-gblwhN1SOl3HRjvk/s640/Ponorka_v_lese02.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Jsem nadšený, tohle mám za barákem a nemám o tom ani tušení!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Nacházím kešku, zapaluji dýmku. Tady si posedím. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Sedím na ponorce a koukám přes údolí na další les. Je mi tu hezky, psíková větří divočinu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Slunce se kloní k západu, volá mě domů.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Spokojeně dokuřuji a rozvážným krokem zamířím k autu. Procházím vsí druhou stranou. Rozhlížím se kolem, usmívám se. Tohle se mi povedlo. Tohle byl opravdu parádní začátek mého pididobrodružného plánu. Dvě hodiny v trapu, eLiška vyvenčená, urousaná od zimního bláta.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Po cestě zpět vyjíždíme na kopec a vidíme Slunce, které se v tu chvíli schovává za obzor.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Bonus k výletu. Hezký západ Slunce.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Už se těším na další víkend. Na další výpravnou cestu do sousední vesnice ;-)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsxW2TUZkJjdxodt-10GMzDmt_lis_VNip-fyrVZfvU4S6Yr495JVG9iG-7l59E_xjME5fEfBWD46gzmf5E2mkKjLrabWa_6rSz-UU3qqPNAkAaaEDHnkAOzwYyTvpUbGo8gOUSiIw1HwZ/s1600/Ponorka_v_lese04.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1501" data-original-width="1500" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsxW2TUZkJjdxodt-10GMzDmt_lis_VNip-fyrVZfvU4S6Yr495JVG9iG-7l59E_xjME5fEfBWD46gzmf5E2mkKjLrabWa_6rSz-UU3qqPNAkAaaEDHnkAOzwYyTvpUbGo8gOUSiIw1HwZ/s640/Ponorka_v_lese04.jpg" width="638" /></a></div>
Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-1863649012785066172019-12-01T07:26:00.000-08:002019-12-01T07:26:48.396-08:00Adventní běhání, den první ;-)Neběhá mi to a neběhá.<br />
Vlastně už roky. Občas se nadchnu, nadechnu, vyběhnu, ale hned druhý den zase kecky kopnu do kouta a vytáhnu je až o půl roku později. Zase jen na to jedno proběhnutí.<br />
Poslední zaznamenaný běh na Endomondu má datum 25. červen 2017.<br />
Pak jsem sice ještě chvilku běhal jen tak svobodně bez měření, protože mě Endomondo dost štvalo a vědět kolik a jak dlouho pro mě postrádalo smysl.<br />
Začal jsem však chodit. Jen tak, na procházky. Se psem. Chodit a koukat kolem sebe.<br />
Stejně mi ale mé útěky ze všední reality chybí. <br />Často si vzpomenu na ten pocit po běhu. Na tu hrdost sám na sebe. Chybí mi to, byť lenost vždy zvítězí. Nepomáhá ani plán uběhnout v roce mých 42 narozenin maraton (<a href="http://maaristaan-runner.blogspot.com/2019/04/42-letkm.html" target="_blank">42 let/km</a>) :-/<br />
<br />
Moje touha po pohybu je vždy největší příchodem Zimy. Nemám ji rád, vlastně ji dost nesnáším, přesto se v ledových měsících cítím nejvíce aktivní. Nebo možná spíš po aktivitě nejvíce prahnu.<br />
Protože, když nic nedělám, je Zima tuze dlouhá, temná.<br />
Pravděpodobně asi toužím Zimě utéct ...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy1MDpP03kmaWShrNRC6YXd-zhdLE-W6oxrm1VMwzW_rqBv6eHkkS30LdoscJfohSHjY-Qoxjv7-IJ7fdYQPFhuzpilhl9sqyJsXJDgWwRhBmmhyoyMHufWU85EHpSgLpEvs2eULdWUh4T/s1600/advent.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="200" data-original-width="137" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy1MDpP03kmaWShrNRC6YXd-zhdLE-W6oxrm1VMwzW_rqBv6eHkkS30LdoscJfohSHjY-Qoxjv7-IJ7fdYQPFhuzpilhl9sqyJsXJDgWwRhBmmhyoyMHufWU85EHpSgLpEvs2eULdWUh4T/s1600/advent.jpg" /></a></div>
Na <a href="https://www.facebook.com/potucek.dusan" target="_blank">Facebooku</a> mi po období běhu zůstala spousta virtuálních běhacích kamarádů.<br />
Někdo z nich už neběhá, někdo běhá méně, někdo více.<br />
Často vidím na jejich timeline fotky z výběhů, často si u nich zasněně postesknu.<br />
Včera jsem u jedné z nich, díky Renato ;-), zahlédl, že se zůčastní výzvy "<b>Adventní běhání</b>" (více <a href="https://adventnibehani.cz/" target="_blank">zde</a>). <br />Každý den, od prvního dne adventu, po dobu 25 dní. Minimálně 30 minut. Nezáleží na rychlosti, nezáleží na počtu kilometrů. Za každý uběhnutý kilometr sponzoři dají nějaké peníze na dobročinné účely.<br />
<br />
<br />
Ukázalo se, že tohle bude ten impuls, který mě po půl roce donutí obout znovu kecky. Naděje, že si za těch pětadvacet dní znovu vybuduji návyk.<br />
Nainstaloval jsem zpět <a href="https://www.endomondo.com/profile/23746164" target="_blank">Endomondo</a>, zapnul jeho stopky a vyběhl.<br />
A musím říct, že půl hodina je pro mě, po takhle dlouhé době, strašně dlouhá doba.<br />
Ještě že mám obličej schovaný pod šátkem a není skrz něj vidět můj šíleně trapitelský výraz lenocha těsně před smrtí. Ale doběhl jsem a vyběhl i ty protivný kopečky, kterých jsem se tak bál.<br />
Vítr z plachet mi vzaly jen naměřené hodnoty. Tak málo kilometrů za půl hodiny?<br />
To snad i obyčejnou chůzí bych za tu dobu ušel více.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMp5SouBvmUmTGIa36brWUqX465ML5FSo9J3Ue6BpZh5tBeufAJYepze1IYjPZ_3Xlgx6PeOiEAb4HGaS9EWfEpeL3fNvlL5pIH5hYF362w6uHTcSqg1MbKLQ-ynVOuz9VMV5s3vlhKBtx/s1600/adventnibeh00.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMp5SouBvmUmTGIa36brWUqX465ML5FSo9J3Ue6BpZh5tBeufAJYepze1IYjPZ_3Xlgx6PeOiEAb4HGaS9EWfEpeL3fNvlL5pIH5hYF362w6uHTcSqg1MbKLQ-ynVOuz9VMV5s3vlhKBtx/s640/adventnibeh00.jpg" width="640" /></a>Naštěstí se ukázalo, že to Endomondo se mnou v půlce ztratilo trpělivost a signál GPS a přestalo počítat kilometry. Ještě že tak, protože pokud bych byl opravdu takový slimák, asi bych už zítra své odhodlání nevskřisil.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Po sprše jsem se najedl, lehl do postele a na půl neděle usnul.<br />
Jestli to takhle půjde dál, tak celou Zimu, vždy po půlhodině běhu, prospím :-D<br />
A co vy? Nepřidáte se? Do půlnoci ještě nějaký čas zbývá, na vašich prvních třicet minut <a href="https://adventnibehani.cz/" target="_blank">Adventního běhu</a>!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLE-4NSkmB_7_8qUZh6PsrVbbkrdq6f5_IQJOD3fEhcAYlcuGcqbWAZNZTNUz4_26W4AZN-OHwP9DxqskjeESJypBTqJzepILonGQgUjgJTs5MAg6WDzLp2ozy2d61VHaXLi9mZXucVPOm/s1600/prvniadvent.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="935" data-original-width="1600" height="374" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLE-4NSkmB_7_8qUZh6PsrVbbkrdq6f5_IQJOD3fEhcAYlcuGcqbWAZNZTNUz4_26W4AZN-OHwP9DxqskjeESJypBTqJzepILonGQgUjgJTs5MAg6WDzLp2ozy2d61VHaXLi9mZXucVPOm/s640/prvniadvent.jpg" width="640" /></a></div>
Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-20270960674305636602019-09-22T00:06:00.001-07:002019-09-22T00:24:04.118-07:00Terapie chůzíUž nějaký čas mi v hlavě divoce bliká červená kontrolka "<span style="color: red;"><b>introvertních potřeb</b></span>" a pranic nepomáhá ji přelepit samolepkou "<b>zodpověnost</b>" ba dokonce nefunguje ani osvědčená "<b>až někdy</b>".<br />
Bliká a poslední dny dokonce přidala zvukový signál nápadně připomínající slovo "<b>uteč</b>".<br />
Prázdniny se přehouply do zběsilého září a můj pocit, že pracuji za dva, se nestal pocitem, ale přesvědčením ... bez naděje na zlepšení.<br />
Když jsem se nedávno přistihl, že prohledávám pracovní inzerce a hledám novou práci, kde by náplní bylo něco jako "<b>pasáček koz v opuštěných horách</b>", usoudil jsem, že mám problém a že bych jej měl řešit.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsKrHT9KbeNeHS8eZxYq6gHpR8gf4i0PMU8AxaJ9oNRc3tfkE8UprOk9lLIrtyk5qFUyk6YIGD9Eg4XrXYnD03AyhTpR9AlL7HYz8J_KM76-iEHea7S3s_jlsBsWo409S3ZD1iNSpUEPxm/s1600/terapie01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsKrHT9KbeNeHS8eZxYq6gHpR8gf4i0PMU8AxaJ9oNRc3tfkE8UprOk9lLIrtyk5qFUyk6YIGD9Eg4XrXYnD03AyhTpR9AlL7HYz8J_KM76-iEHea7S3s_jlsBsWo409S3ZD1iNSpUEPxm/s400/terapie01.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Protože jsem introvert nejhrubšího zrna a komunikace s dalším člověkem by byla tím příslovečným posledním hřebíkem do rakve, místo návštěvy psychologa jsem vzal papír a fix a začal plánovat celodenní terapii chůzí.<br />
Symbolický útěk, zakončený katarzí bolavých nohou, jež přehluší nepohodlnost duše.<br />
Ze slušnosti jsem vyzval i ženu a dítě (psíková to má povinné), naštěstí dítě má klid na lůžku s bolavým palcem u nohy a ženu odradila plánovaná délka trasy, kterou jsem si naplánoval právě tak dalekou, aby svojí dálkou odrazovala ;-) <br />
<br />
Nic nebrání organizovanému úniku, batoh uklidňuje rozbouřené srdce svojí váhou a placka na límci košile mi připomíná, že i mikrodobrodružství je dobrodružství a malá soukromá psychoterapie je terapie. Protože hlavně o duši je tahle moje jednodenní procházka. O nacházení radosti v maličkostech, o ujistění se, že cesta je cíl, o propojování slepé mapy, propojování míst známých s místy ještě mnou neprozkoumané.<br />
<a href="https://www.natreku.cz/vylet-udolim-bileho-potoka/" target="_blank">Údolím Bílého potoka</a> jsme měli s mými milými projít už o prázdninách po cestě z Blanska domů, ale nestalo se tak a když nedávo kolega přišel v práci se zmínkou o těhle končinách, bylo rozhodnuto.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjavTeFvW8DefpVfKvbRuiJTX3Gvfsl6obKvzBWWh0feglRLAToZj6wuyp7N5t5j-N5PTISjzv5uFabhcH8-6WZFoK7Xs1K-f3tXykqHJ9rQg4FlgGM6fNFZjEjudQCm-s4oGZuavSMuiTj/s1600/Terapie02.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjavTeFvW8DefpVfKvbRuiJTX3Gvfsl6obKvzBWWh0feglRLAToZj6wuyp7N5t5j-N5PTISjzv5uFabhcH8-6WZFoK7Xs1K-f3tXykqHJ9rQg4FlgGM6fNFZjEjudQCm-s4oGZuavSMuiTj/s320/Terapie02.jpg" width="180" /></a></div>
Autem do Velké Bíteše, odstavit jej na náměstí, sednout do autobusu, pak do dalšího a vystoupit o pár chvil a chvilek později ve Vevrské Bitýšce. Po modré, celý den, proti proudu potoka, rozeklaným klikatým údolím, zpět k autu ... toť jednoduchý plán. Nemoderované rozhovory Dušanů uvnitř sama sebe, občas nějaké kafe uvařené na plynovém vařiči, občas nějaká zastávka na přečtení kapitoly z knihy. Přivonět ke kytkám, sledovat brouky, pozorovat lovící dravce.<br />
Zdravit pocestné a sejít z cesty tam, kde se sejít nedá. Svítící slunce do očí, často se schovávající ve vrcholcích zalesněných vrchů údolí. Občas temný stín a úzké zarostlé stezky, občas široké louky.<br />
Nepočítaně mělkých brodů a chůze po vyviklaných mokrých kamenech, občas balancování na úzkých kmenech stromů nad třpitivou hladinou chladného potoka.<br />
Psíková radostně hopsající ke každé myší díře s nadějí, že tentokráte tu rychlou šedivou potvoru chytne.<br />
Občas úplně mimo signál, občas v dosahu vítaného tichého pípnutí massengeru od mé milé, která mi dělá virtuální společnost na mé pouti.<br />
<br />
Jakožto nekuřák s sebou nesu Lucinčinu dýmku a při popíjení kávy s drobnými napadanými bodličkami stromů, vyfukuji do okolí bílá oblaka. Beru to opět trochu symbolicky a sám se sebou, v duševním kruhu, kouřím dýmku míru.<br />
Příjde mi to správné, přijde mi to takové, jaké to má být. Ani se nezakuckám.<br />
<br />
Ke konci cesty už myšlenky mizí, tělo přepnulo na autopilota a psíková, upoutaná k mému opasku, mě neúnavně táhne dál a dál. Cítí konec cesty a nachází zbytky sil. To aby za chvíli ulehla na zadní sedadlo auta a nehnutě spala po celou cestu domů.<br />
Unavená a vyčerpaná.<br />
I já jsem unavený a vyčerpaný. Bolavý.<br />
Ale hlava ... hlava je čistá.<br />
Připravená pustit se zase na pár dní do boje se všedním pracovním dnem. Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-527530175858063982019-04-27T12:38:00.000-07:002019-04-27T12:38:23.860-07:00Po spršeJe to opravdu těžké ...<br />
přidřepnout, zavázat si tkaničku, do čela narazit kšiltovku a pod rouškou tmy vyběhnout do ulic.<br />
Už jen to přemlouvání sebe sama.<br />
Kladení si výmluv, proč zrovna dneska ne.<br />
Tu pobolívá, tu píchá.<br />
Tu mám v hlavě blok, tam nepřekonatelnou stěnu.<br />
Být doma, lehnout si, schoulit se pod peřinu, otevřít knihu.<br />
Spát.<br />
Sníst talíř hranolků a pak už opravdu nemoci jít ...<br />
<br />
Snědl jsem jedno kiwi. Pak druhé.<br />
Slunko už zapadlo a venku chodí jen pejskaři, omladina mířící do hospody a běhající lidé, kteří se stydí běhat za světla. Běhající já.<br />
Vlastně to ani není běh.<br />
Rozhodně ne takový ten běh z klipů, který má prodat triko za dva litry a kraťasy za litr a půl.<br />
Běhající slůně? Skorem nezvednu kolena, jen se šourám. Ale nejdu.<br />
Přemlouvám dech "<i>Nezraď mě kámo</i>", stírám pot z nosu.<br />
Tělo dávno zapomnělo tu dobu, kdy mi to běhalo.<br />
Není to jako s jízdou na kole, tělo zapomnělo.<br />
Učím se to všechno znovu.<br />
<br />
Jen ty pocity uspokojení si pamatuju, jen kvůli nim to nevzdávám.<br />
Do deníku lepím samolepku <b><a href="http://maaristaan-runner.blogspot.com/2019/04/42-letkm.html" target="_blank">42 let/km</a></b>, za dnešek splněno.<br />
Pořád mě někde pobolívá, někde mě píchá.<br />
Možná o trochu víc.<br />
Smrdím potem.<br />
Schoulím se pod pěřinu.<br />
Po sprše.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX4gqN_nKTikc4d-evXHjwRiQfGelTZ2B6QtbwwzKY49pAA2DDsZrOFz3mQrku1RfpkiPAFKSsqUbLAhFJ5ceGxItK41TYul5cBjri2r7yKzKMB9_vmNMqyB8Nts3oN_QRjG9tNkHjNxfW/s1600/cnnillu.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="619" data-original-width="1100" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX4gqN_nKTikc4d-evXHjwRiQfGelTZ2B6QtbwwzKY49pAA2DDsZrOFz3mQrku1RfpkiPAFKSsqUbLAhFJ5ceGxItK41TYul5cBjri2r7yKzKMB9_vmNMqyB8Nts3oN_QRjG9tNkHjNxfW/s640/cnnillu.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Illustrace "<a href="https://edition.cnn.com/specials/health/the-wisdom-project" target="_blank">The Wisdom Project</a>" by CNN.com</td></tr>
</tbody></table>
<br />Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-47800173559388543242019-04-22T01:07:00.000-07:002019-04-22T01:07:49.019-07:00Vzdušné zámky<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTYjFn45dAMxd9cPFDd3pCLs0YPwEf3vNzJOoJ0oxW9DZoxUk6ICSrPMkoJ4HB-F9DSqKlMq9Z6LWm_r_M2KL2dZ5N57yADno1rtu1cj_yH7qBoaUNXl6_yq3z0_L-MNDRLIRzMU8tL8gl/s1600/vzducholod.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTYjFn45dAMxd9cPFDd3pCLs0YPwEf3vNzJOoJ0oxW9DZoxUk6ICSrPMkoJ4HB-F9DSqKlMq9Z6LWm_r_M2KL2dZ5N57yADno1rtu1cj_yH7qBoaUNXl6_yq3z0_L-MNDRLIRzMU8tL8gl/s320/vzducholod.jpg" width="320" /></a>Pomaloučku se rozběhávám, snažím se získat návik. Na prsou placku s
číslem 42 let/km. Popobíhám si bez měření, bez ega, do kopečku zmírním a
z kopečku nezrychlím. Chvílemi se trápím a chvílemi po kapsách hledám
astmatické srsátko, které jsem nechal doma. Dost často se mi nechce. Ani
včera se mi nechtělo. Ale šel jsem ... a dostal za to odměnu v podobě
přistávajícího balónu v západu slunce. Krásný to bylo. Stačí mi málo k
tomu, abych běžel domů s tím hřejivými pocitem štěstí uvnitř sebe.<br />
<br />
Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-31106555104223507022019-04-21T12:10:00.000-07:002019-04-21T12:10:11.103-07:0042 let/km<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjbqXvFEGJIphNZcyf0JwxTiduxu07qjmmR0-JFq1qzLVmLOiAYthhswIVPUMBjMXdpeuxbLpxNvzmc0S-PMEhaOKT5fPMmSGfjklznEUjmGpJLrlnU7p6stYxx44LSnhj5bldU5kWWhhd/s1600/56842762_2668773766472111_5903819984466870272_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjbqXvFEGJIphNZcyf0JwxTiduxu07qjmmR0-JFq1qzLVmLOiAYthhswIVPUMBjMXdpeuxbLpxNvzmc0S-PMEhaOKT5fPMmSGfjklznEUjmGpJLrlnU7p6stYxx44LSnhj5bldU5kWWhhd/s400/56842762_2668773766472111_5903819984466870272_n.jpg" width="400" /></a></div>
Není to tak dlouho (2 roky), co jsem pravidelně nazouval běžecké boty a
vyrážel se proběhnout do ulic. Uběhl jsem pár půlmaratonů a myslel si na
maraton. A pak ... pak jsem botky přestal obouvat a nikam už nevyrážel.
Zůstal jsem doma a svojí pozornost jsem upřel jiným směrem ... no a
najednou se ve mně začala objevovat zvláštní touha a chuť znovu vyrazit.
Také jsem v sobě objevil i lítost, že jsem ten vysněný maraton nikdy
nedal. Příští rok mi bude 42 let. Maraton má 42 km (a kousek). Tak
jsem si vymyslel osobní výzvu. Dám si maraton k narozeninám. 42 km ...
to je z Jihlavy do Třebíče po cyklostezce. Nedokážu si představit, že
bych tu dálku mohl uběhnout. Ale mám na to rok. Rok na to se připravit.
Logo a placku jsem si už udělal ... zbývá jen začít běhat <span class="_47e3 _5mfr" title="Emotikona wink"><span aria-hidden="true" class="_7oe">;-)</span></span> Držte mi palce, jo?!Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-72865142737678435782019-01-24T14:25:00.000-08:002019-01-24T14:25:22.823-08:00Po stopách Jaroslava Foglara 2Že mě čeká dlouhá cesta do Prahy jsem věděl již koncem minulého roku, ale ještě dva dny před odjezdem jsem netušil, jak strávím těch osm hodin, co moje milá bude sedět na konferenci a vstřebávat moudra řečníků.<br />
Byl jsem totiž řidičem mé ženy. Věrným služebníkem, jenž ji odveze tam a po pár hodinách zase zpět.<br />
Co budu dělat mezi tím, je jen a jen moje věc ...<br />
Asi Vesmír tomu tak chtěl. Po všech těch znovu přečtených knihách, návštěvě jeho muzea a Sluneční zátoky. To snad ani nemohla být náhoda.<br />
23. ledna ... přesně 20 let poté, co se <b>Jaroslav Foglar</b> vydal na svoji poslední a věčnou výpravu ... zůstal jsem stát osamocen v pražských ulicích, s ručně nakreslenou mapou míst, které chci navštívit.<br />
Vydal jsem se po stopách <b>Jaroslava Foglara</b> ... po jeho městě.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2q_8qQ4Css51236K-JjylF0kDqmk1Q7yTS9EYojxn_9aXWzK37UzaLzEHoRV1C0iNjJNp4CM_ZJaQBappwf0WbjauBaGho7d5GNvV8dVGhLPWJvUD-McUf9E-AibZSHZhT2940fTqzIZK/s1600/Po_stopach_Foglara02.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="747" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2q_8qQ4Css51236K-JjylF0kDqmk1Q7yTS9EYojxn_9aXWzK37UzaLzEHoRV1C0iNjJNp4CM_ZJaQBappwf0WbjauBaGho7d5GNvV8dVGhLPWJvUD-McUf9E-AibZSHZhT2940fTqzIZK/s400/Po_stopach_Foglara02.jpg" width="298" /></a></div>
<br />
Přesně 20 let poté, co vyschnul pramen jeho vyprávění, měl jsem možnost pokleknout u jeho hrobu a s díky zapálit svíčku k tiché vzpomínce.<br />
Bylo mrazivo, pošmourno a v srdci jsem cítil vděk a úctu. Plamínek svíčky živě poskakoval.<br />
Nikde nikdo. Jen já a mé myšlenky na dětství, strávené s jeho knížkami.<br />
Poklonil jsem se a poděkoval.<br />
<br />
Pěšky se pak pomalu vydal k domu, kde do roku 1978 <b>Jaroslav Foglar</b> žil.<br />
Ten rok jsem se já narodil ;-)<br />
S radostí jsem zjistil, že v přízemí jeho domu sídlí outdoorový obchod <a href="https://www.hanibal.cz/" target="_blank">Hanibal</a>, který znám jen z jeho e-shopové podoby.<br />
Jak symbolické, jak příhodné. Pro mě milé překvapení. Obchod pro výletníky v domě, kde žil Jestřáb. Určitě by z toho měl radost.<br />
Musel jsem je navštívit a koupit si něco drobného.<br />
Koupil jsem si lopatku ... na hov... na hovínko. Do lesa. <br />
Den před tím jsem o ní totiž četl u kluků <a href="http://bikepacking.cz/toaletni-lopatky-proc-jak-a-kam-s-tim/" target="_blank">bikepackingových</a> a nedokázal jsem odolat.<br />
Toť můj jediný suvenýr z Prahy :-)<br />
Dalším cílem jsou dva nedaleké parky.<br />
Mohly by to být obyčejné parky, ale nejsou. Jsou v nich totiž umístěny dvě jedinečné lavičky. Určené k připomenutí díla pana Foglara.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0aXpn0F1NMV1QtciTZDl-RYMLlad21sGjLWpSuSScVx0KgNqWycB_nvR4zCzCgBB2thVKgt22Robd7jzHaMjJ2o5mBl1BkYBmgtOGGoTPXrAwoyOawGy9DJcdW3rEoBasjfVAUJyItzGj/s1600/Po_stopach_Foglara05.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0aXpn0F1NMV1QtciTZDl-RYMLlad21sGjLWpSuSScVx0KgNqWycB_nvR4zCzCgBB2thVKgt22Robd7jzHaMjJ2o5mBl1BkYBmgtOGGoTPXrAwoyOawGy9DJcdW3rEoBasjfVAUJyItzGj/s320/Po_stopach_Foglara05.jpg" width="180" /></a>Umístěny k příležitosti znovu vydaných <b>Hochů od Boří řeky</b> a <b>Chaty v jezerní kotlině</b>.<br />
V parcích, kam pan Foglar chodil psát, usazen na lavičce, sledující ruch kolem. Tady vznikaly knihy, které ovlivnily tolik dospívajících duší. I tu moji.<br />
<br />
První jsem našel tu, která vzpomíná na <b>Chatu v Jezerní kotlině</b>. Umístěná za plotkem dětského hřiště, na kterém si i přes ty mínusové stupně, hrály dvě maminky se svými dětmi.<br />
<br />
Chvilku jsem jen tak postával u stromu a čekal, zda neodejdou, ale pak mi došlo, že vypadám dost podezřele, takhle u dětského hřiště s rukami v kapsách a tak jsem se osmělil a do ohrádky šel za nimi.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVTSBVFBiQIyLHVxTp875lFlBH5WkbxYFd8psXdYvZaeZR7t7lyALwoAX4hEIFtiNEFuleNYq3s8giNd7Eds37xkuyS_A607JnWaPZDPr9opoL9O32keRPOVZY52xVQfvDecbtrIBnOmi5/s1600/Po_stopach_Foglara07.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVTSBVFBiQIyLHVxTp875lFlBH5WkbxYFd8psXdYvZaeZR7t7lyALwoAX4hEIFtiNEFuleNYq3s8giNd7Eds37xkuyS_A607JnWaPZDPr9opoL9O32keRPOVZY52xVQfvDecbtrIBnOmi5/s320/Po_stopach_Foglara07.jpg" width="180" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8tWEGPT2RUs80QT0WS2tYx6ocOSFnSwpnQ7hg5xb-MDk4KofvsCxr6nNsOHVr387zXb8lYVFr3VVcpLZ6wfhIeSrmlHg1I4BcvEmDGdO90pYgF1rTx032iJ7Z2NhtxjCFShgcc4coT2Gq/s1600/Po_stopach_Foglara06.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="656" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8tWEGPT2RUs80QT0WS2tYx6ocOSFnSwpnQ7hg5xb-MDk4KofvsCxr6nNsOHVr387zXb8lYVFr3VVcpLZ6wfhIeSrmlHg1I4BcvEmDGdO90pYgF1rTx032iJ7Z2NhtxjCFShgcc4coT2Gq/s200/Po_stopach_Foglara06.jpg" width="130" /></a><i>"Já jdu jen tady k lavičce pana Foglara, nenechte se rušit"</i>, zamumlal jsem pod vousy vysvětlení, abych uklidnil zneklidněné maminky.<br />
Raději si šly hrát o park dále :-)<br />
Chtěl jsem si chvilku na lavičce počíst, ale mrznout s knihou na lavičce v dětském parku je dost mimózní i na mě. Tak jsem si ji jen vyfotil a šouravým krokem se vydal k parku druhému.<br />
Snil jsem při tom o útulném teplém antikvariátu s kavárnou a zapomenutým prvním vydáním v regále, s Foglarovým podpisem za naprosto směšnou cenu. No dobrá, to bych už chtěl od svého Vesmíru asi trochu moc :-)<br />
<br />
I v druhém parku je lavička umístěná v areálu dětského hřiště, ale už jsem otrlý 40 letý pán a maminkami a babičkami malých stvoření jsem se nenechal rozladit. Policii na mě nezavolaly, pražské matky jsou zvyklé na horší pobudy než jsem já.<br />
<br />
Bylo načase moji vzpomínkovou výpravu po stopách Jaroslava Foglara ukončit. Zmrzlé uši si žádaly teplejší prostředí a uchozené nohy pohodlné křeslo. Vydal jsem se ten útulný kout hledat.<br />
Ale to je již jiný příběh. Tenhle je věnován pánovi, který až do své smrti zůstal v duši malým klukem. <i><b>"Pane Foglare, děkuji. Je mi ctí být Vašim čtenářem."</b></i>Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-7617717652836741652018-12-02T02:38:00.000-08:002018-12-02T12:10:10.675-08:00Moje první procházka s Klubem českých turistůProcházet se sám krajem a sledovat ubíhající cestu před sebou je jeden z nejhezčích introvertních meditativních zážitků, co znám, ale i na nějvětšího odpůrce kolektivních her to někdy příjde a zatouží po cizí společnosti.<br />
A když říkám cizí, myslím tím opravdu cizí ... bez své milé a bez toho mého dospívajícího prudiče. Jenže koho přepadnou a vytáhnout do lesů, bez rizika houkajících sirén Policie, když na člověka přijde <b>Volání divočiny</b>?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span id="goog_419802090"></span><span id="goog_419802091"></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjesy1HCelDDIdQ6sxfGX_85sovQDcxDSZMCAZV9SvpgvcwK-hOEaXnWepbk2hftLlpcyD8xOuQ0NQdpme2BaEE1p7gUmnGKJ3PPtMwmBOLlCmdKbndUisrh0Zr3_qYujTgje4iUVxemlSS/s1600/ilustrace.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="817" data-original-width="1000" height="326" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjesy1HCelDDIdQ6sxfGX_85sovQDcxDSZMCAZV9SvpgvcwK-hOEaXnWepbk2hftLlpcyD8xOuQ0NQdpme2BaEE1p7gUmnGKJ3PPtMwmBOLlCmdKbndUisrh0Zr3_qYujTgje4iUVxemlSS/s400/ilustrace.jpg" width="400" /></a></div>
Jasně! Pokud se mi na lidstvu něco líbí, tak je to fakt, že pro každou lidskou činnost má nějaký klub, sdružení či partu. Chceš-li se toulat po okolí a nemáš s kým, máš tu <a href="https://www.kct.cz/cms/vyhledavani-odboru-kct" target="_blank"><b>Klub českých turistů</b></a>!<br />
Tak jsem omrknul jejich <b><a href="https://kct-trebic.webnode.cz/" target="_blank">virtuální nástěnku</a></b> a sbalil si batoh.<br />
Na stole jsem nechal vzkaz, že odcházím a s psíkem potichoučku zmizel z bytu.<br />
Vstříc vlaku, který jsme málem nestihli a ke kterému jsme dorazili spocení i přes pětistupňové mrazy a čerstvě napadaný sníh. To psíková za to může! To ona musela označkovat každý patník a hrát si s kousky sněhu!<br />
<br />
Vlak byl plný a my doma zapomněli košík na otevřenou tlamu. Zůstali jsme proto raději u dveří. Po očku jsem sledoval, kdože ve vlaku sedí a kdo z nich by mohl být můj spolupochodující.<br />
Na první pohled to bylo poznat :-)<br />
Po chvíli cesty se většina z nich zvedla a chystala se vystoupit. Pár se jich dala do řečí s pískovou a na mě se hezky usmívali. V <b><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Rapotice" target="_blank">Rapoticích</a></b> jsem vystoupil s nimi. Byli jsme tam jen my ... lidi, toužící po procházce v mrazu a sněhu. Ostýchavě jsem postával na kraji davu a snaživě se usmíval.<br />
Vzali mě mezi sebe hned, vítali novou tvář mezi sebou.<br />
eLiška byla náše téma k rozpravě, ideální téma k překonání studu a záminka k seznámení.<br />
Jsem rád, že ji mám ...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjny4jFvS9_-uP-zgTIlkSU4WHIA8UnGtWR8aaBoAUDgavMmt8-KgGKBY1kOtqqufNIIs-Q_CKjl2Y_1GUhrExZI3k3XFcnZ7gRZpuPQozUQnJ6Pww-Tm7PLQdTFHsGg_LmGDRiaMEh_-p8/s1600/turisti01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="915" data-original-width="1000" height="365" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjny4jFvS9_-uP-zgTIlkSU4WHIA8UnGtWR8aaBoAUDgavMmt8-KgGKBY1kOtqqufNIIs-Q_CKjl2Y_1GUhrExZI3k3XFcnZ7gRZpuPQozUQnJ6Pww-Tm7PLQdTFHsGg_LmGDRiaMEh_-p8/s400/turisti01.jpg" width="400" /></a></div>
Vyrazili jsme ve společném hloučku z vesnice a hned první cestičkou jsem se vnořili do zimního lesa.<br />
Zástup barevných bund a tlumeného hovoru.<br />
Uzavíral jsem tu partu, podvědomě si tvořící svojí introvertní bublinu v davu lidí.<br />
I eLiška dost často chtěla sejít z cesty, ale ne snad kvůli své introvertní bublině, ale to proto, že tudy vedla pachová stopa divoké zvěře.<br />
Přiznávám, že mě párkrát napadalo, nechat se odtáhnou od spoluchodících a zůstat tam sám, ale podařilo se mi mé pudové chování překonat a zůstat s nimi na cestě.<br />
<br />
První zastávka, první svačina.<br />
Poprvé po čtyřech měsících jsem porušil zásady nošení odznaku foglarovského <b>Žlutého kvítku</b>, zakazující pití alkoholu a přihnul si s placatky, kterou mi nabízela souputnice se slovy, že je to mix všeho, co v placatce po různých cestách zůstalo, ale že je to docela dobrý. Nebudu přeci za frfňu, který odmítá nabízené přátelství, zakryl jsem <b>Žlutý kvítek</b> a drobně si usrknul. Bylo to "docela dobrý" a do noh to vlilo nové síly :-)<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd0Y5okoabyFzT4fM0IFYD3escDksnG-rSvjj1IaXTO420mJwZnSd2he-QSQbre7bhvS-ZWFCzsdeHzeNgLnbIWiY1v3XaTBdSUC47L0h-JqxyBiPb7MZbme_IeDnp6xkuccPMVLty58PP/s1600/zlutykvitek.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd0Y5okoabyFzT4fM0IFYD3escDksnG-rSvjj1IaXTO420mJwZnSd2he-QSQbre7bhvS-ZWFCzsdeHzeNgLnbIWiY1v3XaTBdSUC47L0h-JqxyBiPb7MZbme_IeDnp6xkuccPMVLty58PP/s200/zlutykvitek.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQxFPJv9T7FAYyXWCcQwyY1na05eYfSo5h6xNPVgaRamfvmBNPTpynQ4bDFstzw_4yknR7Dn1vGA0wKnsZ619wS5M74P9FIJSM70YoPqzeoAe_hHdEiZgoyo9WMpJ-zQOvvjUJobmWAQ3t/s1600/turisti03.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQxFPJv9T7FAYyXWCcQwyY1na05eYfSo5h6xNPVgaRamfvmBNPTpynQ4bDFstzw_4yknR7Dn1vGA0wKnsZ619wS5M74P9FIJSM70YoPqzeoAe_hHdEiZgoyo9WMpJ-zQOvvjUJobmWAQ3t/s400/turisti03.jpg" width="225" /></a>Už jsem neuzavíral průvod, teď jsem jej dokonce chvíli vedl.<br />
Možná v tom sice byla snaha utéct jim a zmizet v dálce, ale turisti jsou fit a statečně drželi krok ;-)<br />
Procházeli jsme podél zpola zamrzlé bystřiny, nahoru a dolu, nad hlavami koruny stromů.<br />
V létě to tu musí být krásné. Zelené a zarostlé.<br />
Ale i zimní pohled neztrácí na své kráse a rozhodně je se na co dívat.<br />
Přesně ve chvíli, kdy jsem pomyslel na bolavé nohy, začaly se objevovat první stavení, prozrazující, že již brzy budeme u cíle.<br />
Tohle bylo dokonalé načasování. I psíková již dávno netáhne a začíná se zdržovat s očucháváním míst, maskující tak čas na odpočinek.<br />
<br />
Docházíme do <b><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralice_nad_Oslavou" target="_blank">Kralic nad Oslavou</a></b>, domovinou <b><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Bible_kralick%C3%A1" target="_blank">Bible Kralické</a></b>.<br />
Všichni zamíří do zamluvené hospody, družit se. Jen já se omlouvám s výmluvou, že si chci prohlédnou památník zmiňované Bible. Projížděl jsem Kralicemi autem nespočetněkrát, ale u památníku jsem ještě nikdy nebyl. Je čas to napravit. Co bych to byl za knihomola, nevyužít šance! Moje radost neznala mezí, když jsem cestou objevil knihobudku a v ní další přírůstek do mé sbírky knih <b><a href="http://maaristaanova-knihovna.blogspot.com/2018/03/jak-jsem-zacal-sbirat-knihy-jacka.html" target="_blank">Jacka Londona</a></b> ... symbolický suvenýr z výletu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3DQHvfm0wk292WyJIBmHHhaDpx4Iazgc_6jwIkxvVtQgaOsX4J5nVh_3eJyScCfV-VJTaWp3j-s2Avqx2XsKDjs_0-5UHM7SMxmuK7PQMoLOel0IvNxzJ7aubuevLpVmCPEKU8AgQ-94O/s1600/turisti04.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="921" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3DQHvfm0wk292WyJIBmHHhaDpx4Iazgc_6jwIkxvVtQgaOsX4J5nVh_3eJyScCfV-VJTaWp3j-s2Avqx2XsKDjs_0-5UHM7SMxmuK7PQMoLOel0IvNxzJ7aubuevLpVmCPEKU8AgQ-94O/s200/turisti04.jpg" width="183" /></a></div>
<br />
Prošel jsem se kolem památníku, ale dovnitř jsem nešel. Cedulka s nápisem "<b><i>Prosím zvoňte</i></b>", pokud chce člověk dovnitř, mojí přesocializovanou duši odradila. Nedaleko památníku jsem si odlovil kešku, skrz plot si prohlédl ruinu tvrzi a vyrazil na vlak.<br />
Kolem hospody plné turistů jsem prošel po špičkách a v čekárně nádraží dopil teplý čaj.<br />
Spolu se mnou odjížděl jen jeden prošedivělý tramp, který šel celou dobu mlčky s námi.<br />
Jen jsme se na sebe spiklenecky usmáli s tím vzájemným ujištěním, že se oba dva moc dobře chápeme.<br />
<br />Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-17566386531570079412018-09-30T00:31:00.000-07:002018-09-30T00:31:00.363-07:00Po stopách Jaroslava FoglaraLetošní léto jsem toho moc nenachodil, kvůli stěhování firmy si ani dovolenou nevybral a tak se tulácká duše samotáře na začátku podzimu začala ozývat více a více. Vždyť za chvíli již bude Zima a tu já tuze nerad!<br />
Zasněné pohledy do nikam a myšlenky toulající se kdoví kde děsily mou ženu, zda je se mnou vše v pořádku.<br />
A pak mi to došlo.<br />
Poslední dobou se vracím k dílu <b>Jaroslava Foglara</b>, sbírám jeho knihy, poslouchám je načtené na Youtubu v práci, vzpomínám na své dětství pod jeho vlivem. A s nadšením a nedočkavostí čekám na nová vydání jeho nejznámějších knih, která oznámil Albatros.<br />
Jako první vychází <b>Hoši od Bobří řeky </b>a to již tento týden. Odehrávají se ve <b>Sluneční zátoce</b> a jako malý kluk jsem se tam vždy toužil vydat a přespat ve stanu na stejné louce. A v nedaleké Ledči nad Sázavou je i Foglarovo muzeum. Jasně! <b>Vydám se po stopách Jaroslava Foglara!</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsrIwIQfPeDMJS9h0jqNZdsy3osx08H5iq6xYs9eVM-_Zwx_Tzz7A4XqIWoNOY1L2aYRmIn970fxTssoEAX-fxFvLA6wOhdEmTUeKRxZ0-hadihLU419N7IUFcqy0D-Apixor0bIq6K9k5/s1600/01Po_stopach_Foglara01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="658" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsrIwIQfPeDMJS9h0jqNZdsy3osx08H5iq6xYs9eVM-_Zwx_Tzz7A4XqIWoNOY1L2aYRmIn970fxTssoEAX-fxFvLA6wOhdEmTUeKRxZ0-hadihLU419N7IUFcqy0D-Apixor0bIq6K9k5/s400/01Po_stopach_Foglara01.jpg" width="262" /></a></div>
<br />
Zvu svojí malou rodinku, ať vyrazí se mnou, ale pochopili, že tuhle výpravu chci podniknout sám a když jsem jim asi po desáté barvitě líčil, jak má být k ránu kolem nuly a že určitě bude na stanu ledová krusta, raději zůstali doma a popřáli mi šťastnou cestu.<br />
Do batohu jsem vložil nově zakoupené Hochy (kniha se náramně povedla, je krásná a úžasná), nakreslenou mapu a na vodítko připnul psíkovou eLišku.<br />
Vyrazili jsme na vlak.<br />
Plánoval jsem si, jak si ve vlaku budu číst a snít o chlapeckých dobrodružstvích, ale Vesmír se rozhodl bojovat s mojí introvertní povahou a do cesty mi stavěl samé upovídané lidi. A že jich bylo! Přestupoval jsem z vlaku do vlaku a potkával stále nové a nové.<br />
Dával jsem se do řeči s přiopilou babičkou, vykládající mi o svém skautujícím synovi, se dvěma knihomolkami, zamilující se do mé eLišky, s pánem žijícím Za zrcadlem, který si den co den jel vlakem do vedlejší vesnice na pivo a pak zase zpět.<br />
A trochu se studem sledoval trampy s dekou na malé torně, kteří se mírně pobaveně dívali na moji krosnu naditou stanem, tlustým spacákem a nafukovací karimatkou.<br />
Já vím kluci, že i jehličí je příjemná postel, ale když já rád čtu knihy v pohodlí ;-)<br />
Vystoupili jsem ve Světlé nad Sázavou a po proudu řeky se vydal na svojí cestu.<br />
Říčka je to mělká a pomalá a nad hladinou se co chvíli objevovaly hřbety omletých bělostných kamenů. A co pár metrů je jich víc a víc.<br />
Stromy po krajích houstnou a mění se v krásný a hluboký les, asfaltová cesta mizí a nahrazuje ji kamenitá úzká cestička na kraji řeky.<br />
Řeka by šla již překročit suchou nohou, tolik je tu různě velkých balvanů.<br />
Na některých z nich prý často sedával sám Foglar a se zasněným výrazem psal do svého notýsku věty, které se později staly slavnými knihami.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwwuQNDX28QFaonIPJOsGPetc0Cto6EvC7o8duczbjduQw3SPtCS3W0GcoXrVRaHvBcg9RlapZ8zVT-aHadSpqISKIW1FkobtTYXG7eHfRCob3v1QYxqgAv9YVEv8cuUpz2qrgLZtr9LqI/s1600/02Po_stopach_Foglara02.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwwuQNDX28QFaonIPJOsGPetc0Cto6EvC7o8duczbjduQw3SPtCS3W0GcoXrVRaHvBcg9RlapZ8zVT-aHadSpqISKIW1FkobtTYXG7eHfRCob3v1QYxqgAv9YVEv8cuUpz2qrgLZtr9LqI/s400/02Po_stopach_Foglara02.jpg" width="225" /></a></div>
Často se s psíkovou zastavujeme, posloucháme zpěv mnoha ptáků a posloucháme zurčení vody. Hledáme kešky, doufaje, že bude mít spojitost s Foglarem a tímhle kouzelným místem.<br />
Občas potkáme toulající se duše jiných tuláků, s úsměvem a pochopením se zdravíme.<br />
Nikdo se nezastavuje na kus řeči, nikdo nechce narušovat tu kouzelnou atmosféru samoty a krásné Přírody.<br />
<br />
Docházíme k <b>Rodrigově skále</b>, která má své důležité místo ve Foglarově knize <b>Devadesátka pokračuje</b>.<br />
Právě zde hrají účastníci junáckého tábora svojí táborovou hru a získávají cené body pro svojí družinu.<br />
<br />
Procházíme kempem na Stvořidlech, kde jsem si původně plánoval dát večeři, ale dost mi to tam připomíná postapokalyptický tábor umírajících zombie trampů a tak se nezastavuji a raději pokračujeme dále. eLiška se jen nerovozně otáčí a tiše si vrčí pod vousy.<br />
Jaký asociální pán, takový asociální pes.<br />
<br />
Chvilku postojíme u <b>Zlatonosného potoka</b>, který také protéká na stránkách knihy <b>Devadesátka pokračuje</b>, a ve kterém měli tábornící najít schované pouzdro vztahující se k jejich hře <b>Alvarez</b>. Do jednoho velkého kamene je vyrytý nápis "<b>Zde žil v červnu 1964 kmen Aztéků</b>".<br />
Čas kvapí a do údolí kolem řeky se vkrádjí stíny doprovázející zapadající Slunce.<br />
Na chodidle pár míst hrozí vytvořením puchýře a eLiška stále častěji nachází stromy, která nutně musí očuchat a občůrat. Ideálně i s chvilkou na posezení či s minutkou schrupnutí si.<br />
Ale už jsme jen kousek od cíle. Jen přejít zalesněný kopec a křivolakou cestičkou sestoupit znovu k řeci. Minout areál kempu Sluneční zátoka hyzdící tohle krásné místo a stanout na louce opravdové <b>Sluneční zátoky</b> u <b>památníku Jaroslava Foglara</b>, připomínající, že právě zde se odehrávaly tábory jeho slavné Dvojky, fungující dodnes.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioSSwalQKeAH9_8WRkpqWbWIpqH-a3OhFl3kqwHgE4CxZ08YQc8moNHMNPCfWCYkUiz1hLfGL35OMaFwHJaOd_PFDqH9pRhbMOW15eXLT9kD9w4dYQdBlhBoxsGWEim5ZZjSmi5IPI8Q5v/s1600/Po_stopach_Foglara01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="770" data-original-width="1000" height="307" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioSSwalQKeAH9_8WRkpqWbWIpqH-a3OhFl3kqwHgE4CxZ08YQc8moNHMNPCfWCYkUiz1hLfGL35OMaFwHJaOd_PFDqH9pRhbMOW15eXLT9kD9w4dYQdBlhBoxsGWEim5ZZjSmi5IPI8Q5v/s400/Po_stopach_Foglara01.jpg" width="400" /></a></div>
Doufám, že můj výtisk nově vydaných Hochů od Bobří řeky je první, který se sem podíval :-)<br />
Už se těším, až zalezu do stanu, vyzuji těžké boty a konečně se pustím do čtení, zahříván teplým těleme věrné eLišky.<br />
Zatím ale sedím na batohu a čekám, až se doopravdy setmí.<br />
Mám trochu strach, jen tak bez pardónu rozbalit zde svůj tábor.<br />
Smí se to zde vůbec?<br />
Ale kdo by odtud vyhodil stoupence Foglarova, s jeho knihou v batohu a vlajkou Rychlých šípů vytetovanou na zápěstí? :-D<br />
Byl by to plantážník nezdvořilý, nemytý a nečesaný!<br />
Přišel však jen nějaký pán s velkým psem a malým klukem, popovídali jsme si o věrných psích kamarádech a pak zase tiše zmizeli ve stínu stromů. Zanedlouho se opodál ozval radostný křik a šplouchání vody, možná právě oni otužovali svá těla v líně plynoucí Sázavě.<br />
Povečeřím a s posledními ozvěnami světla stavím stan a ve svitu svítilny otevírám knihu na první stránce: "<i><b>Až do čtvrtka 12. března žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem, jaký žijete vy a s vámi tisíce a tisíce jiných chlapců na světě ...</b></i>"<br />
A znovu prožívám první setkání s Rikitanem, objevení Bobří hráze a výpravu s vozíky naplněnými tábornickými věcmi tlačenými vstříc Sluneční zátoce, kde hoši stráví dva měsíce svého legendárního tábora.<br />
Už mi není čtyřicet, právě jsem se stal znovu mladým hochem, jsem jedním z nich, jsem ten, kdo spí ve stanu u Bobří řeky ve Sluneční zátoce.<br />
V noci mě probudí světlo měsíce a tak se s eLiškou procházíme v mokré trávě po téhle vysněné louce a představuji si, jak to zde asi vypadalo se všemi těmi stany a tichým oddechováním spících hochů prožívající své sny. <br />
A ráno mrznu a mrzne i eLiška, která se krade ke mně do spacáku a já jsem moc rád, že nejsem tramp s malou dekou a jehličím místo karimatky. Protože ikdyž jsem v duši malým klukem, tělo mám rozmazlené a rozlámané.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizP6pXeEruCxzLE5HubJlfvwl3J1E8GsmpcG8_CIVmJXo_rxxwIRN-Zc2DEoHkNv-2mz_0t_9Wc0EbQy7co7og-vOXQ8YG2wdfMpntG0kyVoBGd8OI9vaeU0a_F-PXtDGNFdPTLFRNfoA_/s1600/Po_stopach_Foglara02.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="750" data-original-width="1000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizP6pXeEruCxzLE5HubJlfvwl3J1E8GsmpcG8_CIVmJXo_rxxwIRN-Zc2DEoHkNv-2mz_0t_9Wc0EbQy7co7og-vOXQ8YG2wdfMpntG0kyVoBGd8OI9vaeU0a_F-PXtDGNFdPTLFRNfoA_/s400/Po_stopach_Foglara02.jpg" width="400" /></a> Snídat není co, tak jen sbalím tábor, zanecháme za sebou jen mírně slehlý obdelník trávy a vydáme se na nedalký vlak do Ledče nad Sázavou.<br />
Navštěva muzea je již moje druhá, ale tentokrát mám spousty času prohlédnout si všechny ty věci, které vytvářely Foglarův život.<br />
Je to úžasné místo a stále objevuji nové a nové poklady, o kterých jsem kdy četl a teď je vidím na vlastní oči.<br />
eLiška, uvázaná na nádvoří hradu, se spokojeně sluní a nechává se drbat od rozněžněných návštěvníků.<br />
Každý si užíváme to svoje.<br />
<br />
A pak už je čas znovu nastoupit do vlaku a čekat, kdo si přisedne.<br />
Znovu potkávám pána, co si jezdí do sousední vesnice na pivo a při hodinovém čekání na dalším nádraží potkávám starší pár, který značí barvami turistické cesty.<br />
Vykládáme si své zážitky z cest a je nám spolu moc hezky.<br />
Poslední úsek cesty máme s eLiškou kupé jen pro sebe, užívám si to a obracím list za listem.<br />
Prohlížím si krásné ilustrace v knize a jsem moc spokojený.<br />
<br />
Doma už se rodina těší na náš návrat, padáme si do náručí a žena se shovívavým úsměvem poslouchá mé nadšené vyprávění o tom, kde jsem všude byl a co jsem všechno zažil.<br />
Hladí mě po ruce a je vidět, že tak trochu lituje, že se nenechala zlákat mým přemlouváním a vidinou stanu, pokrytým ledovou krustičkou ... tak třeba příště ;-)Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-90487965701772252032018-08-19T14:09:00.002-07:002018-08-20T02:03:48.618-07:00Vodní filtr Katadyn BeFree 0,6 litrů: recenzeKdyž jsem před pár lety začal kompletovat svoji Zádveřní výbavu, dost často jsem v různých cestovatelských radách narazil na doporučení, abych si pořídil i filtr na vodu.<br />
Při cestách do ciziny je to prý dost užitečná věc a často zachrání před nepříjemným poznáváním zahraničních toalet ... Jenže! Já do ciziny necestuji, svoje výlety za dveře většinou směřuji za kopce na dohled od domu a tak mi pořízení vodního filtru přišla jako nepotřebná záležitost.<br />
Ale můj syn neustále straší zombie apokalypsou, má psíková mi dost často vypije poslední zbytky vody a hospody na vesnicích po zavedení EET již také nejsou samozřejmostí.<br />
Párkrát se mi již stalo, že jsem stanul na břehu potoka žízniv, ale neodhodlal jsem se pokleknout a chladivou vodou z divokého koryta uhasit své trápení.<br />
<br />
Už je asi opravdu načase, poohlédnout se po nějakém řešení.<br />
A jak to tak se mnou bývá, řešení po chvíli přišlo samo a to v podobě nabídky od <a href="https://www.affekt.cz/" target="_blank">outdoor obchodu <b>Affekt.cz</b></a>. Nabídka, která se neodmítá. <i> </i><br />
<i>"My vám poskytneme filtr k testování a vy nám napíšete, co si o něm myslíte."</i><br />
Není co řešit, filtr jsem chtěl a píšu rád.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaHFG8DQo_pWodtTlvqQ1htx7odWN_GcZbUHlI-yhmWPqJ0jJLLPnPZHxEzqJm0lebcU21HlzPM4hUT1kFeq8kNdw1dYaWZmOb9URZ4l5kCNH4-Hg6eSpEMOMuRkrrxLBd3wSHqQrneVpM/s1600/katadyn01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="805" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaHFG8DQo_pWodtTlvqQ1htx7odWN_GcZbUHlI-yhmWPqJ0jJLLPnPZHxEzqJm0lebcU21HlzPM4hUT1kFeq8kNdw1dYaWZmOb9URZ4l5kCNH4-Hg6eSpEMOMuRkrrxLBd3wSHqQrneVpM/s400/katadyn01.jpg" width="321" /></a></div>
Tak jsem si jej nechal zaslat a s radostným očekáváním jsem se těšil až vyrazím do lesů a konečně pokleknu u potoka s úmyslem svlažit svá ústa tou čirou chladivou opravdovou vodou.<br />
<br />
Abych byl upřímný, vůbec filtrům na vodu nerozumím a netuším, na jakém principu to všechno vlastně funguje. Vím, že někteří výrobci používají aktivní uhlí, které škodlivosti z vody odstraňuje, ale to není případ filtru <a href="https://www.affekt.cz/p/katadyn-befree-outdoorovy-filtr-na-vodu/#56112" target="_blank">Katadyn BeFree</a>, který mi od <b>Affektu</b> dorazil.<br />
Docela vkusná lahvička z podobného materiálu, jako jsou camelbacky do sportovních batohů a pítko s filtrem z nějakých bílých vláken.<br />
<br />
Návod a popisky tvrdí, že filtrace eliminuje bakterie, prvoky a různé usazeniny větší než 0,1 mikronu, což mi popravě moc nepoví, nejsem biolog a netuším, zda je to super nebo nic moc údaj. Ale na obalu jsou i loga nějakých ocenění a tak si říkám, že se z toho snad nepo....u a rozhodnu se tomu věřit. Sice dost znejistím, když se dočtu, že na chemii žádný z filtrů nefunguje, ale i tak při nejbližší příležitosti strčím filtr do báglu s tím, že to vyzkouším.<br />
Snažím se nemyslet na všechny ty chemické postřiky, které do potoků a řek stečou z polí a nemyslím na zabijáky kůrovců, kterými se teď ošetřují naše umírající lesy. Snad jsou v potokách hodně rozředěné ...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnzXkG6KC2bziuzU-_KSJSRYovBWwc8CNE2wYnNQChElnBmQmLikr9qLpFgOo_x-Pw4rVgxGOdOntavsZG52img022CGeK1OFDirDrt2tQolBY63rRWzwSeLg2XPLyyXqWl3HtSErkjQ9Y/s1600/katadyn04.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="729" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnzXkG6KC2bziuzU-_KSJSRYovBWwc8CNE2wYnNQChElnBmQmLikr9qLpFgOo_x-Pw4rVgxGOdOntavsZG52img022CGeK1OFDirDrt2tQolBY63rRWzwSeLg2XPLyyXqWl3HtSErkjQ9Y/s400/katadyn04.jpg" width="291" /></a></div>
První příležitost byla na naší <a href="http://maaristaan-runner.blogspot.com/2018/04/pesi-pout-do-telce.html" target="_blank">pěší tůře do Telče</a>, kam jsem se vypravil s manželkou a psíkovou.<br />
Znaveni cestou a horkem, spočinuli jsme na břehu lesního potoka, vytékajícího z nedaleké bažiny a se zatajeným dechem se pustili do testu.<br />
S chmurnými myšlenkami, že na světě necháme opuštěného sirotka, o kterého se nemá kdo postarat, vypili jsme celou láhev. Divný pocit. I přesto, že zvířata to pijí denodenně a žádné z nich se tu nepovaluje mrtvé na břehu. Zhýčkaní civilizací a vodou upravenou chemií, bojíme se napít vody v srdci Matky Přírody. Divná to doba.<br />
Ale láhev je již prázdná, voda byla výtečně chladná a lahodná. A za celou cestu do Telče jsme nemuseli řešit zběsilé úprky za keře či stromy.<br />
Dobře to dopadlo.<br />
<br />
Další příležitostí byl můj výlet na kole k příležitosti bikepackového svátku <a href="https://www.mikrodobrodruzstvi.cz/swift-campout-bikepacking-mikrodobrodruzstvi/" target="_blank">Swift Campout 2018</a>.<br />
Zde už jsem s filtrem počítal jako se zdrojem vody, protože láhve na kole poskytovaly zásobu pouze na půl dne. I tentokrát hasení žízně provázely mírné obavy a rozpaky, ale říčka Oslava a její přítoky poskytovaly tak hezké zdroje, že jsem brzy nechal obavy odnést pomalým proudem v polovyschlých korytách lemovaný bílými kameny.<br />
Je to úžasně svobodný pocit nemuset se poohlížet po kohoutku s uvězněnou vodou a u kdejaké bystřiny se moci naklonit nad její hladinu a využít dary Přírody.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7LHdwORIiRj54jqNJ1YBMMX0XocwyLC27H_JdfUCbR9KRvViTt6wXTvCS1XLqpD53P4lpBR1ENr2r3dFPqde3m2dmYEOR555CwDUY9nz8mULoDSj6ehXop_R25TaSNMsRQ9sTY5qLvXSb/s1600/katadyn05.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="642" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7LHdwORIiRj54jqNJ1YBMMX0XocwyLC27H_JdfUCbR9KRvViTt6wXTvCS1XLqpD53P4lpBR1ENr2r3dFPqde3m2dmYEOR555CwDUY9nz8mULoDSj6ehXop_R25TaSNMsRQ9sTY5qLvXSb/s400/katadyn05.jpg" width="255" /></a>Láhev tohoto filtru je skvělá. Prázdná nezabere skoro žádné místo, snadno se plní a to i v tůňkách, které nejsou moc hluboké a není v nich místo na klasickou plastovou láhev.<br />
Netuším, jak dobře by fungovala na filtraci vody z kalužiny někde na poli, ale naštěstí to v naší malé zemičce nemusím řešit. Vždy se najde nějaká řeka, potok, či studánka, kterým můžu dát přednost před kalnou louží.<br />
<br />
Jsem moc rád, že jsem konečně filtr mohl vyzkoušet a že se již nemusím bát zombie apokalypsy, při které bych snad mohl umřít na průjem z kontaminované vody. V mém evakuačním zavazadle bude mít <b>Katadyn</b> již vždy místo jisté a na různých výpravách za město bude mým věrným společníkem, hlídající mi záda. To kdybych zase došel do vesnice, kde bude hospoda zavřená.<br />
<br />
Tímto děkuji lidem z obchodu <b><a href="https://www.affekt.cz/" target="_blank">Affekt.cz</a></b> za možnost prožít tato svoje mikrodobrodružství a pokud snad z mého povídání usoudíte, že vodní filtr je přesně to, co vám ještě chybí, zkuste se prosím mrknout na jejich stránky a koupit to u nich. Určitě budou mít radost a já se nebudu cítit hloupě, že jsem něco dostal jen tak ;-)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggUs4BtE7-FT_zNGD4iofArDUfQYwZR11SvP53rtiEROgVnf6bavRaBN5DVo2S4K7kAfXlr1NWnqxaq7bAuMryPmiSjUDjxVMr15KBctrl8YzlBu2D16ltKOcMMyVJ1xNWL-J6_jjxxkyk/s1600/Affekt.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="73" data-original-width="266" height="54" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggUs4BtE7-FT_zNGD4iofArDUfQYwZR11SvP53rtiEROgVnf6bavRaBN5DVo2S4K7kAfXlr1NWnqxaq7bAuMryPmiSjUDjxVMr15KBctrl8YzlBu2D16ltKOcMMyVJ1xNWL-J6_jjxxkyk/s200/Affekt.png" width="200" /></a>Zakoupíte zde: <a href="https://www.affekt.cz/p/katadyn-befree-outdoorovy-filtr-na-vodu/#56112" target="_blank">vodní filtr <b>Katadyn BeFree</b></a></div>
Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-3199816436157840162018-06-09T22:14:00.000-07:002018-06-09T22:14:08.795-07:00Triko SCUTUMWEAR (vaše druhá kuže): recenzeKdyž mi před více než rokem přišla z eshopu <b><a href="http://www.hqh.cz/" target="_blank">www.hqh.cz</a></b> obálka s jejich horkou novinkou, byl jsem dost příjemně překvapený. V obálce totiž bylo triko nové české firmy <a href="http://scutumwear.cz/" target="_blank"><b>SCUTUM</b>WEAR</a>, které na mě udělalo dojem už na první pohled a dotek. A dělání dojmu mělo i nadále pokračovat a pokračuje i po tom více než roce.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjEQT_IMGAtMDeiUl_LNONOLUNowAods7xiRPNlEknpIET-KZ1_UV6M-v2IXrTPR-zm9BwV9xOrwWMLMHYbGZOdlg830Q97br2IH89dg_baHSJ_hrSZKpEVgCaUrYLfYG1MLMwDnh63O1K/s1600/unisex-funkcni-tricko-scutum-wear-erik-kratky-rukav-cerne.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="950" data-original-width="900" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjEQT_IMGAtMDeiUl_LNONOLUNowAods7xiRPNlEknpIET-KZ1_UV6M-v2IXrTPR-zm9BwV9xOrwWMLMHYbGZOdlg830Q97br2IH89dg_baHSJ_hrSZKpEVgCaUrYLfYG1MLMwDnh63O1K/s400/unisex-funkcni-tricko-scutum-wear-erik-kratky-rukav-cerne.jpg" width="378" /></a></div>
<br />
OK, uznávám, že na mě je možná snadné udělat dojem, protože do téhle doby jsem na sobě nikdy neměl dražší triko než za pětistovku, ale něco mi říká, že v tomhle případě to bude něco více než jen cena.<br />
Protože tohle není obyčejné triko z obchodu, kde spolu s ním prodávají kafe a rohlíky a které zastupují v mé sportovní skříní většinu triček nachystaných na můj plouživý běh.<br />
Tohle je poctivé funkční triko, vyrobené v České republice a troufám si říci, že je to na něm opravdu vidět.<br />
<br />
Moje první triko od <b>SCUTUM</b>WEAR se jmenuje <span style="font-size: small;"><b><a href="http://shop.hqh.cz/unisex-funkcni-tricko-scutum-wear-erik-kratky-rukav-cerne-3180?search_query=scutum&results=21" target="_blank">Erik</a></b></span> a když jsem si jej oblékl poprvé, cítil jsem se až nepatřičně.<br />
Přeci jen ... zkuste si obléci vousatého hipstera s mírným pupíkem do trika, které designem nápadně připomíná součást uniformy elitního vojáka. Copak asi uvidíte? Dost možná trochu netradiční obrázek divného chlapíka.<br />
Asi něco takového :-)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDa9JN2xuLbUBzAQqA9TsiFeCyo6_GTkJsPeM6YzJNRsAoqDT09shmgHpPaRWDXlDSTppLdm4I4btcOxxJ_24DAnHDrWS-zYNYlOtWYzC7QyXfD_4_g_9l0W1IjFLJAg-7ch_s6bTKXum3/s1600/maaristaan_v_triku.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDa9JN2xuLbUBzAQqA9TsiFeCyo6_GTkJsPeM6YzJNRsAoqDT09shmgHpPaRWDXlDSTppLdm4I4btcOxxJ_24DAnHDrWS-zYNYlOtWYzC7QyXfD_4_g_9l0W1IjFLJAg-7ch_s6bTKXum3/s400/maaristaan_v_triku.jpg" width="225" /></a></div>
<br />
Ale skromnost stranou ... nekriticky musím říci, že mi opravdu sluší. To decentní logo na prsou ve tvaru jakéhosi ochranného štítu mi evokuje příslušnost k bájným legendárním superhrdinům a úderné prodejní heslo <b>YOUR SECOND SKIN</b> opravdu nelže a na tělo se triko přitiskne jako trikot Supermana.<br />
Ale zde se z přednosti tohoto výrobku pro mě stává největší slabina.<br />
Mírný pupík a<b> VAŠE DRUHÁ KŮŽE</b> spolu moc nekamarádí po stránce zdravého sebevědomí jeho nositele. Protože "druhá kůže" prostě pupík neschová a pořád je to jen "druhá kůže".<br />
Takže ikdyž je triko opravdu funkční a funguje naprosto skvěle a lepší triko na sportování jsem nikdy neměl, chtě nechtě jej musím nosit jen za chladnějšího počasí pod mikinou.<br />
Vím totiž, že v mém bezprostředním okolí existují lidé smějící se sportujícím lidem, kteří ve svých trikotech vypadají jak jitrničky :-)<br />
Nakonec jej používám jen jako první vrstvu na svých výletech do lesů a jsem s ním největší kamarád.<br />
<br />
To se ovšem změnilo letos, kdy se mě lidé od <b><a href="http://www.hqh.cz/" target="_blank">www.hqh.cz</a></b> přeptali, zda nechci vyzkoušet jejich triko nové, se jménem <span style="font-size: small;"><b><a href="http://shop.hqh.cz/panske-lehke-funkcni-tricko-scutum-wear-christoph-cerne-12136" target="_blank">Christoph</a></b></span> a to volnějšího střihu.<br />
Rozuměj: triko, které sice už nevytváří "nalepenou" druhou kůži, ale kus moderně luxusního oblečení, které na ten mírný pupík tolik neupozorňuje. No jasně, že chci!<br />
<br />
Tradá ... už skoro dva měsíce je doma a já neběhám po venku v ničem jiném.<br />
Nebudu si hrát na odborníka přes hadříky, opravdu tomu nerozumím, ale i já jsem si všimnul, že triko je sešité ze dvou druhů látek. Přední a zadní část je rozdílná a hned při prvním běhu chápu, proč tomu tak je a k čemu to slouží. Na zádech cítím chladivější závan vzduchu a je to moc fajn osvěžující pocit.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVdzbNQsPIh-A4g_AAUifQa79mN94ZntEWdQ8yX_EQI1xqoECgWK8qLWibYiQZ0LUz84Ix-kjoVfpLlbk4dFOMffqEKs1lbVkweYeNiUm5Dx3wz8k_oKPvudMt4poaWNobFik4goW1XrQN/s1600/panske-lehke-funkcni-tricko-scutum-wear-christoph-cerne.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="594" data-original-width="513" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVdzbNQsPIh-A4g_AAUifQa79mN94ZntEWdQ8yX_EQI1xqoECgWK8qLWibYiQZ0LUz84Ix-kjoVfpLlbk4dFOMffqEKs1lbVkweYeNiUm5Dx3wz8k_oKPvudMt4poaWNobFik4goW1XrQN/s400/panske-lehke-funkcni-tricko-scutum-wear-christoph-cerne.jpg" width="345" /></a></div>
Prodloužené rukávy až skoro k loktům a prodlouženou délku těla trika znám už z trička prvního a nedám na ně dopustit. Prodloužená délka se sice při pohybu trochu vyhrne k pasu, ale tam to končí, dál už se nevyhrnuje a zůstává na místě přesně tam, kde má být. Pokud to není způsobeno začínajícím kopečkem mého pupíku, tak je to moc dobře vymyšlené.<br />
Přesně na hranici mezi nutkáním si jej zase stahovat dolů a obnaženým ledvinám.<br />
<br />
A ta lehkost!<br />
Oproti triku prvnímu je tohle z jemnějšího a slabšího materiálu, že skoro není na těle cítit. A i to je pro mě nový pocit, který si moc rád užívám.<br />
Ta volnost pohybu je prostě fantastická a pro mě do téhle doby nepoznaná.<br />
Tady opravdu není nad čím přemýšlet. Nejlepší funkční triko, jaké znám a jaké mám.<br />
<br />
Moc se mi líbí, že si <b>SCUTUM</b>WEAR na nic nehraje a nechce se zavděčit všem. Dodává se jen v černé a šedě zelené barvě, žádné papouščí křiklavé barvy (jasně, jsou to přeci jen výrobky určené primárně pro členy ozbrojených složek), žádné reflexní prvky a žádné další upozorňující blbosti, které jen plaší srnky na polích. Určené pro lidi, kteří neběhají po silnicích, ale po chodníku či lesních pěšinkách.<br />
Nenápadné a decentní, přesto na sebe upozorňující promyšleným designem.<br />
Pokud už máte plné zuby mainstreamových značek vyrobených v dalekých zemích, možná právě nastal čas poohlídnout se po něčem poctivém, v Čechách vyrobeném ... tak tady to máte ;-)Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-35672820224907717732018-04-27T23:11:00.000-07:002018-04-27T23:11:56.458-07:00Pěší pouť do TelčeZákladem spokojeného partnerského života je (mimo jiné) bezesporu umění se doplňovat a podporovat bláznivé nápady toho druhého.<br />
"<b><i>Chci celý víkend prochodit a jít někudy, kudy jsem ještě nikdy nešla</i></b>", řekla moje milá a já šel natěšeně koupit novou mapu do sbírky.<br />
"<b><i>A kam by jsi asi tak chtěla jít?</i></b>", ptám se nad rozloženou mapou a kontroluji akční rádius, který jsme schopni po naší proflákané a líné zimě projít.<br />
"<i><b>Duše moje, vždyť to cesta je cíl!</b></i>", stroze odpoví a tak trochu naslepo zapíchne prst do místa, kde leží Telč.<br />
"<i><b>Naplánuj to, prosím!</b></i>", vyslovila přání a šla si sbalit batoh ...<br />
<br />
No a tak jsem to naplánoval.<br />
Na <a href="https://mapy.cz/s/2AN8v" target="_blank">mapách.cz</a> jsem naklikal do plánovače odkud a kam chceme jít, zaškrtl políčko "<b>pěšky</b>" a bylo hotovo.<br />
Huga jsme odvezli na chatu k babičce a psíkovou si připnuli k bedernímu pásu.<br />
<br />
Protože zadání bylo jasné ("<i><b>... kudy jsem ještě nikdy nešla</b></i>"), přesunuli jsme se vlakem do nedalekého městečka, minuli ta již prochozená, proběhaná a proježděná místa a stanuli na začátku naší cesty. Půjdeme po žluté ... takový je plán.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRMMsIwbnGnbh9xm9YiEvM1Z2WVwpfY1tNrypFqeiNB1pvO8McknCL8VxgGkIG95VDiI8TNmtVAFAykPMTq1z1SyfstEaOuH_-b0AOBfBI1NYlgqzmDCpnSeP_HQ6494NkrwFAQRGo196a/s1600/do_Telce00.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRMMsIwbnGnbh9xm9YiEvM1Z2WVwpfY1tNrypFqeiNB1pvO8McknCL8VxgGkIG95VDiI8TNmtVAFAykPMTq1z1SyfstEaOuH_-b0AOBfBI1NYlgqzmDCpnSeP_HQ6494NkrwFAQRGo196a/s400/do_Telce00.jpg" width="400" /></a></div>
Je pátek podvečer, v hlavě máme ještě každý svůj pracovní den, nijak to nehrotíme, nikam nespěcháme, do neděle času dost.<br />
Váha batohů pomalu vytěsňuje vzpomínky na pracovní týden, hlava se vyprazdňuje, zůstává jen přítomnost, lesní pěšina, zpěv ptáků, my dva a pes.<br />
První kopec a vůni civilizovaného těla pomalu přelije první čůrek potu.<br />
Svačina na kladách, laskavé vzájemné pohledy a vědoucí úsměvy, že jsme opravdu tam, kde oba chceme být.<br />
Řeči o ničem a přitom jsou to ty nejdůležitější řeči na světě.<br />
<br />
U třetího kopce odhalila moje tajemství a sebrala mi psíkovou, kterou jsem využíval jako tahací výtah do strmých kopců. Na vrcholu mi ji zase s díky vrátila, to abych se dál sám trápil s nečekaným prudkým napnutím lana, to když divoká zvěř zkřížila nám cestu a eLišku přemohly lovecké pudy. Batoh je stále těší a těší a zkazky o nových a nerozšlápnutých botách pravdivější a pravdivější. Na druhou stranu, nějak je člověk prošlápnout musí, že jo? ...<br />
Klesající Slunce dává naději, že chodecké utrpení prvního dne brzy skončí.<br />
Ještě pár kroků a pohledů do stmívajícícho se lesa a už se vaří voda na čerstvou kávu.<br />
Večeře dává zapomenout na pálící chodidla a spacáky lákají do svého pohodlí a příjemného tepla.<br />
Na nebi vyskakují první hvězdy, stejně tak, jak vyskakovaly Hugínkovi pupínky při jeho nedávných neštovicích.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB1XyGz7mPWD2Yni7PjF15dynghr5PyN_CBRdp1AApm76G199CFomgr1z_itpuSyYdbuLNvWuk-1DKn-aDS2HJQzy0WV69gv0A7ek5UFCCpPGoDZy79PcIjCIi3GbQqhQKZusc_1NAE5jT/s1600/do_Telce09.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="725" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB1XyGz7mPWD2Yni7PjF15dynghr5PyN_CBRdp1AApm76G199CFomgr1z_itpuSyYdbuLNvWuk-1DKn-aDS2HJQzy0WV69gv0A7ek5UFCCpPGoDZy79PcIjCIi3GbQqhQKZusc_1NAE5jT/s400/do_Telce09.jpg" width="290" /></a></div>
Usínáme klidní a bezstarostní, jen s plachtou nad hlavou a s měsícem v korunách stromů. eLiška si bere první hlídku a tichým občasným zavrčením dává lesním tvorům najevo, že tohle místo je hlídáno věrným přítelem člověka.<br />
Ani nemám čas se začít bát, ještě pár takovýchto výletů a budu se v nočním lese cítit jako doma.<br />
Někdy k ránu to náš hlídač konečně zabalí, vleze mezi nás, čumák strčí do spacáku a dopřeje si i ona chvilku odpočinku.<br />
V dálce štěkají srnci a první ptáci se probouzí.<br />
My s Lucií jsme již nějakou chvíli vzhůru, zabubaní ve spacácích a čekáme právě na tohle.<br />
Je úžasné být při tom, když se probudí první pták, který svým ranním zpěvem probudí celý les.<br />
Tma je stále světlejší a světlejší, i Slunce už se klube z pelechu.<br />
<br />
Snídaně v trávě, zvlhčená ranní rosou.<br />
<br />
Sbaleno a my jsme na cestě do vesnice, kde se za nedlouho otevírá sámoška s dobrotama. Čeká nás celý den na lidu prázdných lesních pěšinách, lukách a polích, dovolíme si sladkou tyčinku na rozloučenou se vsí.<br />
Užíváme si vzácného klidu okolo nás, užíváme si přítomnost toho druhého, užíváme si bolesti nohou a otlačených ramenou.<br />
Aby cesta byla dobrodružnější, Vesmír přeskládá žluté značky do nesmyslné spirály vedoucí do močálů a bažin a já tak můžu být za hrdinu před svojí ženou, když nás pomocí mapy a kompasu vyvedu z hlubokého lesa k perfektně vybavené benzínce, kde se odměníme párkem v rohlíku.<br />
Civilizaci rovnou využijeme k obědu, který si dáváme v docela hezké rodinné restauraci, ale shodnemem se na tom, že jsme si raději měli namazat paštiku na chleba. Trochu nás to vytrhlo z naší milé vzájemné samoty a neuspokojilo to naše chutě po divoké divočině.<br />
Raději zase mizíme v hlubokém lese a ztrácíme se lidem z dohledu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1XT6Dwr8rbaGg8q5Iogr41xmlzVctIFcjfLd3zF1EWWMiRW3iUFH5OokVyZaqKew1V0pVZQVusSXKnrTy85osM8009URfRgxb-2SEdbOq9yS9X2nKysi8GuTfvc7KuUYU6G_KdEoZl-6x/s1600/do_Telce02.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1XT6Dwr8rbaGg8q5Iogr41xmlzVctIFcjfLd3zF1EWWMiRW3iUFH5OokVyZaqKew1V0pVZQVusSXKnrTy85osM8009URfRgxb-2SEdbOq9yS9X2nKysi8GuTfvc7KuUYU6G_KdEoZl-6x/s400/do_Telce02.jpg" width="400" /></a></div>
Kilometry pomalu ubývají, už jich je podstatně více za námi než před námi a v hlavách se nám začíná objevovat touha po čerstvě voňavé peřině, po teplé sprše a vrčením nepřerušovaném spánku.<br />
Mapa prozrazuje, že Telč není tak nepřekonatelně daleko a ikdyž jsme měli v plánu v jejich ulicích stanout až v neděli dopoledne, shodneme se na tom, že sobota večer je stejně dobrý čas jako jakýkoliv jiný.<br />
<br />
Jdeme dál, přímo za nosem, protože támhle za tím kopcem, tam už by mělo být vidět město zaslíbené, obshaující koleje a na nich vlak, který nás odveze domů.<br />
Psíková využívá každou přestávku k tomu, aby mohla padnout jak vypnutá a s vypláznutým jazykem dohánět to, co na noční hlídce proměškala.<br />
Sejdeme z cesty, ztratíme značku, přejdeme potok a přes zelenou záplavu nekonečného pole, z posledních sil, staneme u značky oznamující začátek města.<br />
Jízdní řád na mobilu prozrazuje, že za šest minut nám jede poslední vlak do našeho domova a Vesmír nám postaví železniční stanici hned za první zatáčku ... tak to prostě je. Když se vydáte na cestu s přesvědčením "ono to nějak dopadne", když se oddáte těm silám Osudu a nebojíte se vlka nic, nemůže to skončit jinak než dobře.<br />
Nelitujeme, že si neprohlídneme město. Známe ho a stejně nebylo město našim cílem. To přeci cesta jím byla!<br />
Unaveni a šťastni se o sebe opřeme rameny a mlčky se díváme na míjející kraj za okny.<br />
Slunce již jde zase spát a koleje pod námi vytrvale dělají "tudum, tudum, tudum ..."<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAgwLfS2GPtuk6Ojnvv5t1hCf1aTUB6I67hJG145EiziayQ1MZe42ukz2Caryeo-_y0xuP1u04CwoGCBHhJMDxEb0OdS1SsCsBkrQGmryfOHaM8td3_kXuI0U3jPvg8AiDjIJfr2k9P_3h/s1600/do_Telce12.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="707" data-original-width="1600" height="282" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAgwLfS2GPtuk6Ojnvv5t1hCf1aTUB6I67hJG145EiziayQ1MZe42ukz2Caryeo-_y0xuP1u04CwoGCBHhJMDxEb0OdS1SsCsBkrQGmryfOHaM8td3_kXuI0U3jPvg8AiDjIJfr2k9P_3h/s640/do_Telce12.jpg" width="640" /></a></div>
<br />Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-33360713426987849062018-02-24T22:27:00.000-08:002018-02-24T22:29:17.710-08:00Někde tam, na vrcholcích skal, stojí zřícený hrad BlansekNa konci minulého roku jsem seděl za stolem před prázdným diářem, který jsem proměňoval ve svůj nový deník a plánoval svá letošní předsevzetí.<br />
Jedno z nich se zabývalo světem <b>Za dveřmi</b>.<br />
<b>Každý měsíc jeden výlet</b> ... zapsal jsem si do ročního plánu a měl jsem na mysli výlet někam, kde jsem ještě nikdy nebyl.<br />
Leden jsem si mohl odškrtnout <a href="http://maaristaan-runner.blogspot.cz/2018/02/nase-prvni-zimni-stanovani.html" target="_blank">naším prvním zimním stanováním</a>, ale únor začal trochu hrozit tím, že uplyne a já žádné nové místo neuvidím.<br />
Naštěstí přišla Lucie s touhou po své kamarádce, která bydlí pár hodin od nás.<br />
U Moravského krasu.<br />
Tam jsem sice už párkrát byl, ale vím, že je tam dostatek míst, kam moje noha ještě nevkročila a které splní jednu z podmínek mého předsevzetí.<br />
Někde tam, na vrcholcích skal, stojí zřícený hrad <b><a href="http://www.hrady.cz/index.php?OID=104" target="_blank">Blansek</a></b>.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvgNIPHtNG51lAEQQzbuv_rkhXciB1s-AxoQ3wZfzK8FkedT3oStq-tPGCuan68iZiu4XscbrLb8gIBcGvEaThif2RXPAwb0TOeAGfUvxEMVEDBThHaiwI-CaISXCIW-BRz9OQkeVag7aU/s1600/Blansek01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvgNIPHtNG51lAEQQzbuv_rkhXciB1s-AxoQ3wZfzK8FkedT3oStq-tPGCuan68iZiu4XscbrLb8gIBcGvEaThif2RXPAwb0TOeAGfUvxEMVEDBThHaiwI-CaISXCIW-BRz9OQkeVag7aU/s400/Blansek01.jpg" width="225" /></a></div>
Uvařil jsem čaj do termosky, psíkovou přivázal na špagát, syna odevzdal babičce a Lucii vyhodil na ošklivém blanenském sídlišti.<br />
Venku probíhá prozatím nejmrazivější den letošní zimy, pididobrodružství může začít ...<br />
<br />
Auto osiřelo na opuštěném parkovišti v bráně Moravského krasu u <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Skaln%C3%AD_ml%C3%BDn" target="_blank">Skalního mlýnu</a> a křupavé kroky na umrzlé cestě oznamovaly všudepřítomným skalám, že do jejich říše zavítali návštěvníci.<br />
Pozdravily jej mrazivým dechem větru a uvítaly ostýchavým paprskem Slunce, který občas pustily do hloubky svého údolí.<br />
Nikde žádný člověk, jen mé introvertní já a psí kamarádka.<br />
Jsme tu ráno, jsme tu brzy ...<br />
<br />
Po pravici líně teče říčka Punkva a uschlé křehké lístky se honí po asfaltové silnici. Skály přistupují blíž a blíž a tyčí se výš a výš. Jde z nich chlad a dech mrzne ve vousech.<br />
Psíková čenichá ve zbytcích sněhu a vrtí ocasem.<br />
Konečně rozcestí mezi cestou známou a cestou, kudy mé kroky ještě nevedly. Vzhůru do krpálu, vzhůru do lesa.<br />
Brzy mi kopec dává najevo, že mám krátký dech a líné nohy, ale nadšení a touha po zážitcích mě žene dál.<br />
<i>"Dobrý den, dobrý den, dobrý den ..."</i>, zdraví skupinka sestupšivších skautů a já zase můžu pokračovat osamocen vzhůru.<br />
Vítr si hraje s korunami stromů a ty, otírajíc se o sebe, hrají melodii končící, ale stále se nevzdávající se Zimy.<br />
Je krásně, skrz stromy prosvítá Slunce. Nakukuje, jako by chtělo vědět, jak si vedu. Jen hřát jaksi zapomnělo. Dělá "jen" svět hezčí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIm8I5vDt_AqSpEYzsDh0oANNAQckL40djbGNFWSI2D4i7Goiu1WFZzbh_7UzfbHqk_o3jScGyff1ZazNF_2C5CZnrI729ufYEeVKAe5GsM4vgO2ta7SInBnDo_7RDkVnNY0LZF7GaGLmW/s1600/Blansek02.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIm8I5vDt_AqSpEYzsDh0oANNAQckL40djbGNFWSI2D4i7Goiu1WFZzbh_7UzfbHqk_o3jScGyff1ZazNF_2C5CZnrI729ufYEeVKAe5GsM4vgO2ta7SInBnDo_7RDkVnNY0LZF7GaGLmW/s400/Blansek02.jpg" width="225" /></a></div>
Jsme tu.<br />
Na vrcholku pár šutříků, ale nenecháme se odradit.<br />
Vím z internetového světa, že musím sestoupit níže, abych viděl, co zbylo z historie.<br />
<br />
Všude spousta míst, kde by se dalo nadivoko kempovat, sem tam nějaké ohniště.<br />
Dnes ale jen procházím, teplý čaj mám v batohu.<br />
Prolézáme hradbami, nalézáme geocachingový poklad.<br />
<br />
Telefon vibruje na prsou a moje milá volá svůj odvoz.<br />
<i>"Dejte si ještě kafe, za necelou hodinu jsme tam."</i><br />
<br />
Dolů to jde rychle.<br />
Psíková táhne, těšící se do vyhřátého auta.<br />
U <a href="http://www.punkevni-jeskyne.cz/" target="_blank">Punkevních jeskyní</a> kupujeme v suvenýrech ošklivý pohled (vzhled pohledů v ČR je celkově žalostný, sorry jako) na památku.<br />
<br />
<i>"A byli jste tam?"</i>, ptá se upovídaná a milá prodavačka.<br />
<i>"Jasně."</i><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQOp69BjIN7u6nwuGGhiaVgYWMwgg84V5tYOmInUjzADnvcelpvJzwzliCy5UqMPw1skuESauGNdA5TUWxGkXXdVFO_MdHGuv3qJmPwICGARY9WB2E2g0L1lgPC6E0bR63RofOcbcgTr-n/s1600/Hrad+Blansek.png" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="300" data-original-width="264" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQOp69BjIN7u6nwuGGhiaVgYWMwgg84V5tYOmInUjzADnvcelpvJzwzliCy5UqMPw1skuESauGNdA5TUWxGkXXdVFO_MdHGuv3qJmPwICGARY9WB2E2g0L1lgPC6E0bR63RofOcbcgTr-n/s200/Hrad+Blansek.png" width="176" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/blansek-c920" target="_blank">www.turisticke-znamky.cz</a></td></tr>
</tbody></table>
<i>"I u hradeb!?"</i>, ptá se podezíravě a ukazuje hradby na pohledu.<br />
<i>"I tam :-)"</i><br />
<i>"Tak to vás chválím. Už mě nebaví poslouchat to skuhrání některých turistů, že jsou tam jen dva kameny."</i><br />
Asi by to na vrcholu chtělo cedulku, že hrad je trochu níž, než člověk stojí :-)<br />
<br />
Cestou zpět už potkávám spousty lidí mířící k jeskyním.<br />
Lidstvo se probudilo a míří za svým výletem.<br />
<br />
Nejvyšší čas zmizet ...Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-41198426998453879802018-02-08T14:14:00.000-08:002018-02-24T22:36:37.894-08:00Naše první zimní stanováníUž je to pár týdnu zpět, na začátku tohoto roku, kdy se neklid začal šířil krví mé milé manželky.<br />
Začala se procházet netrpělivě po našem bytě ... z pokoje do pokoje ... jako lapená lvice v těsné kleci.<br />
Mračila se, povzdychávala si. Občas tiše zavrčela.<br />
A stále častěji mluvila o nedávném podzimním festivalu <a href="http://www.festivalrajbas.cz/" target="_blank">Rajbas</a>, kde poprvé slyšela přednášku <a href="http://peggymarvanova.cz/" target="_blank">Peggy Marvanové</a>. Ta tam vyprávěla o tom, kterak si to se svým klukem rázovala v tuhých mrazech dalekým Severem, spala ve vysokých závějích a překonávala jak sama sebe, tak všechny ostatní, protože jako jediní dva lidé na světě dokončili závod, který před nimi nikdo jiný nedokončil.<br />
Naštěstí moje milá nezačala básnit o drsném krutém Severu, ale spokojila se s krajem za humny.<br />
<b>"<i>Když já jsem ještě nikdy nespala v zimě ve stanu!</i>"</b>, škemrala tónem, kterým mluvívají děti na své rodiče, když chtějí štěňátko.<br />
Inu ... co se dalo dělat?! Navlékl jsem si spodky pod kalhoty, omrkl mapy, syna odvezl k babičce a zavelel k odjezdu. Psíková a manželka byly tak natěšené, že je ani nezajímalo, kam že to vlastně pojedeme.<br />
Každá si zabrala jedno okénko a radostně, s vypláznutými jazyky, koukaly celou cestu na cestu.<br />
Byť začátek roku, po sněhu nebylo u nás v kraji touto dobou ani vidu, ani slechu. Jen teploměr se pohyboval kolem nuly, ale ještě dlouho nehrozil nějakými extrémy. Uff, alespoň to ... na spaní v závěji jsem se ani trochu necítil. Nabrali jsme přímý směr do kopců severní Vysočiny, kde nás čekala jedna romantická zřícenina. <b>Zubštejn. </b>Najdete ZDE<b>: <a href="https://wildcamping.tips/cs/item/zricenina-hradu-zubstejn/" target="_blank">Wildcamping.tips</a></b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSiUtmT3Wp85es_V-EIEsdO09wMd-joxuTnOhgw347MfW54eJYRFfhOVU39zyoZZUPkRCH5T4pWM5kxyuTVWqOrZy_P8t1wPi3x8CFnqtBIDf_7f-hQtAmBHIr4eLUOfxjRSAGwsyQckQJ/s1600/IMG_20180113_161144.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSiUtmT3Wp85es_V-EIEsdO09wMd-joxuTnOhgw347MfW54eJYRFfhOVU39zyoZZUPkRCH5T4pWM5kxyuTVWqOrZy_P8t1wPi3x8CFnqtBIDf_7f-hQtAmBHIr4eLUOfxjRSAGwsyQckQJ/s400/IMG_20180113_161144.jpg" width="400" /></a></div>
Čím blíže jsme jí byli, tím častěji jsme viděli jemný poprašek sněhu. No ne ... ono se jí to nakonec opravdu vyplní! Bude spát na sněhu. Co na tom, že to nejsou dva metry, ale jen takový vysypaný pytlík mouky? Na množství se nikdy nikdo neptá. Budeme stanovat na sněhu a basta!<br />
<br />
Auto jsme odstavili pod kopcem, na záda naházeli krosny s výbavou a vydali se vstříc našemu zimnímu dobrodružství. Klesající Slunce za mraky pomalu šeřilo oblohu a z křoví začala vylézat šedivá tma. Po malých krůčcích, jen tak stydlivě. Nikde nikdo. Vesničané ve svých vyhřátých domovech, turisté na teplejších destinacích. Zřícenina je tu jen pro nás a pro svá stará zalezlá strašidla. <br />
<i><b>"Jsem čekala nějakou mýtinku u nás za panelákem a ty se vytasíš s tímhle"</b></i>, uznale ohodnotila moje milá nejromantičtější místo na Vysočině a ukázala na místo, kde chce náš stan.<br />
Místa je tu spousta, je tu i ohniště a fůra nachystaného dříví. Pokrytého popraškem a ledem.<br />
Stan postavený, oheň založený ... na chvíli. Mokré dřevo mi nehoří, ale buřty nám trochu ohřálo a oblečení nám od kouře smrdí, takže se to jako večer strávený u ohně dá počítat.<br />
Tak trochu jsme si neuvědomili, že v pět hodin je už tma. Upřímně, není to zrovna super legrace, čumákovat do vyhaslého ohniště ve tmě a mrazu. Na hvězdy se přes mraky koukat nedá ... je načase zalést do stanu a zahřívat spacáky.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZMv9VXnVf0vkR-zJqVu8Eusym3t4v6djS0WGXtv6gXos8Lrs327G1VUBDA5tJPSlF7Uu9ADBXmnGpSTRYZ4jFwcqxAr7mwosTVJ9BUnWObFdaSlmsIwUoFRK5nN1Qy3s7uBenqvVYZp1R/s1600/Zubstejn04.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="726" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZMv9VXnVf0vkR-zJqVu8Eusym3t4v6djS0WGXtv6gXos8Lrs327G1VUBDA5tJPSlF7Uu9ADBXmnGpSTRYZ4jFwcqxAr7mwosTVJ9BUnWObFdaSlmsIwUoFRK5nN1Qy3s7uBenqvVYZp1R/s400/Zubstejn04.jpg" width="290" /></a><br />
První baterky v čelovce nezvládly chlad.<br />
<i><b>"Kde máš, prosím Tě, tu náhradní čelovku?"</b></i><br />
<i><b>"Na stole ..."</b></i><br />
Chvilku hledám ve stanu stůl, než mi došlo, o jakém že stole to mluví a že to není ten stůl venku pod přístřeškem.<br />
<i><b>"Aha ... no to nevadí, číst se tu stejně nedá, musím se rukama objímat ve spacáku a neměl bych čím otáčet stránky"</b></i> a vrátím obě připravené knihy do batohu.<i><b><br /></b></i><br />
Povídáme si a přetahujeme se při tom o psíkovou, kterou si oba nenápadně snažíme nacpat do svého spacáku. Ale naše externí živá kamínka na tohle momentálně nemají náladu a choulí se nám u nohou ... psí introvert je to!<br />
Občas zavrčí, občas si povzdechne, cože to má za hloupé páníčky, kteří dali přednost vyhnanství na Sibiři, před útulným pelíškem pod televizí.<br />
V noci ale už dostala rozum a vlezla si mezi nás, přikrytá vlastním spacákem.<br />
Hned se to lépe druží, když je člověku (psovi) zima.<br />
<i><b>"Spíš?"</b></i> ozývalo se co půlhodinu celou noc z vedlejšího místa, kde má milá prožívala svůj sen o zmrzlém dobrodružství.<br />
<i><b>"Nespím"</b></i>, odpovídal jsem já a na dvacet devět minut zase usnul ... a zdálo se mi o útulném pelíšku pod televizí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOTDFMZbEVWsWb4wY12TvUZZB5iodYBLaREgCxlvVUbymHNqKrD56kyoJdoeVrh8x_0hRp3jXTI-urUYF57FEtQKNCBJxj8Ht348vfY9vLRmOO5iyV5NcP14p3eox17-Nncn_vuaWP2_Qo/s1600/zubstejn.png" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="300" data-original-width="266" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOTDFMZbEVWsWb4wY12TvUZZB5iodYBLaREgCxlvVUbymHNqKrD56kyoJdoeVrh8x_0hRp3jXTI-urUYF57FEtQKNCBJxj8Ht348vfY9vLRmOO5iyV5NcP14p3eox17-Nncn_vuaWP2_Qo/s200/zubstejn.png" width="177" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zubstejn-c1403" target="_blank">www.turisticke-znamky.cz</a></td></tr>
</tbody></table>
<br />
Před šestou ranní jsme to zabali.<br />
<i><b>"Prdím ti na nějakej trapnej východ Slunce, stejně nebude vidět! Já chcu kafe! Hned!"</b></i><br />
Natěšeně jsme sklidili ve tmě věci, rozbili tábor a spokojeně odcházeli k našemu autu pod kopcem.<br />
Opravdu spokojeni a nadšeni. Přežili jsme svoje první zmimní stanování!<br />
Zase jsme si do svých duševních životních deníčku mohli zapat jedno malé mikrodobrodružství, ze kterého budeme v budoucnu čerpat dobrou náladu.<br />
A to první ranní kafe z benzínky, které jsme si dali po cestě, to bylo jedno z nejlepších kafí, co si pamatuju ;-)Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-33120361541179404142017-12-16T06:07:00.000-08:002017-12-16T06:07:23.931-08:00Ranní EntiSyn na skautské výpravě a žena stále ještě spokojená v říši Snů.<br />
Psí kamarádka s ranní potřebou a probouzející se Slunce protahující se v pyžamu, skryté pod mraky.<br />
Tiché zaklapnutí dveří a chvilka jízdy stále ještě opuštěnou silnicí.<br />
Mrazivý dech a jemné ptačí upozornění, že jsem zde pouze na návštěvě.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSsqU55PjmRgY446QtngaQ0nHVT-_BWaNRUfy09g0VPJkOnz0FKFyBGz8C4PqwRgvRaEL9Yfx0LTPwJzhMf63vz5Ks_92EX17NQMVz2tGTx4wQzy3BAWUL7t7rvaVILBXQQ98B4ZVYWLNJ/s1600/ranni_enti01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1053" data-original-width="1189" height="566" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSsqU55PjmRgY446QtngaQ0nHVT-_BWaNRUfy09g0VPJkOnz0FKFyBGz8C4PqwRgvRaEL9Yfx0LTPwJzhMf63vz5Ks_92EX17NQMVz2tGTx4wQzy3BAWUL7t7rvaVILBXQQ98B4ZVYWLNJ/s640/ranni_enti01.jpg" width="640" /></a><br />
<br />
Šumění ticha a ledová vůně zimního lesa.<br />
Stane se to vlastně okamžitě, prvním krokem po zmrzlém jehličí. To pohlcení lesem. Propadnutí představám. Pocitu, že vše je v naprostém pořádku.<br />
Zapomenut lidský pocit spěchu, stresu a chaosu. Všechny ty zvuky lidské civilizace zmizely a zůstal jen zvuk kroků a omamující zpěv korun stromů, doprovázený občasným ptačím sólem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8W8oDpap_bZXBbohEV6zm5asRuuzSrGB7pxyl6NsxQQUe7qyZKN5VvxZSlvU7FFR7NzlIiZRnv9F74anFymIRmvtI07AAroyAYuWqtDmNZyOGapZh5Epx4fqh2TQ7S_sf0fQZa-LZsfw3/s1600/ranni_enti02.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1053" data-original-width="1189" height="566" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8W8oDpap_bZXBbohEV6zm5asRuuzSrGB7pxyl6NsxQQUe7qyZKN5VvxZSlvU7FFR7NzlIiZRnv9F74anFymIRmvtI07AAroyAYuWqtDmNZyOGapZh5Epx4fqh2TQ7S_sf0fQZa-LZsfw3/s640/ranni_enti02.jpg" width="640" /></a></div>
Cestu vybírá čtyřnohá kamarádka, nechám se vést. Táhne, větří ten život v křoví.<br />
Polámané stromy po dávné vichřici. Vyvrácené kořeny vypadají, jakoby skrývaly jeskyně lesních bytostí.<br />
Hlavu mám vzhůru, vzhlížím se v korunách. Dotýkají se větvemi, předávají si signály.<br />
Není poznat, kdy končí jeden a začíná druhý.<br />
Stezka se klikatí, vede přes vrchol bez vyhlídky. Obklopen všemi těmi stromy, jejiž jména neznám, ale které hladím po zvrásněné kůře. Ve zmrzlých dlaní necítím tu jejich sílu, přesto vím, že v nich je.<br />
Stojí tu už léta. Svědkové změn ročních období.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7Wnc9vUYAKTMgqszqnUjXkg5VaUKlsZOrDeg3tfLxhpIL_JbaWBX66L8TPr6nQD9_Zis4UiEd8yvo99suF0ByGr6BcDo_FyAUp1TmV-WKneNRtJONeMrWaZKD4K-C1nGtpYkiUjPcLl2K/s1600/ranni_enti03.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1053" data-original-width="1189" height="566" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7Wnc9vUYAKTMgqszqnUjXkg5VaUKlsZOrDeg3tfLxhpIL_JbaWBX66L8TPr6nQD9_Zis4UiEd8yvo99suF0ByGr6BcDo_FyAUp1TmV-WKneNRtJONeMrWaZKD4K-C1nGtpYkiUjPcLl2K/s640/ranni_enti03.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Skrýš Hýkala, maskovaná za trampskou chatrč s vyhaslým komínem, mi připomene touhu po teple, po domově. S úsměvem se otáčím, ještě naposledy se zahledím do korun. Stromové bytosti jemně kynou na pozdrav. "<i>Přijď zas!</i>" ... příjdu.Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-48038163082265806982017-09-29T21:36:00.000-07:002017-09-29T21:36:06.942-07:00Do lesaProbudilo mě zaštěkání našeho psa, které jsem zahnal hozením polštáře, ale oči už se nezavírají. Ležím, čučím do tmy pokoje a čekám na ráno. Mysl si cestuje ve vzpomínkách a vrátila se mi na konec letních prázdnin. Vrátila se na naši cestu tam a zase zpátky. Na cestu do lesa.<br />
<br />
Skoro by se chtělo začít slovy: "<i><b>Bylo, nebylo</b></i>".<br />
Ale ono bylo.<br />
Poslední dva týdny do konce prázdnin a my se snažili dohnat to, co jsme za celé prázdniny přes různou práci, příměstské tábory, babičky a lenost nestihli.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipBQvF6IUEEcAPn_FnOJmOrw8kS8qCCE74EjOeocANPVqImGed4OVlGmjQkzFPBq-NOudYEkjFqr44-DEH7gXtyswbYv_1ycjYt4qtD4fJv-oyD8Zs0fT1PjPwMZGW2uKOq8oHoRcvBhr6/s1600/do_lesa03.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="999" data-original-width="1000" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipBQvF6IUEEcAPn_FnOJmOrw8kS8qCCE74EjOeocANPVqImGed4OVlGmjQkzFPBq-NOudYEkjFqr44-DEH7gXtyswbYv_1ycjYt4qtD4fJv-oyD8Zs0fT1PjPwMZGW2uKOq8oHoRcvBhr6/s320/do_lesa03.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Vyrazili jsme na CESTU. My tři a pes. Plné batohy a stan. No a jak je již našim zvykem, nevyrazili jsme na cestu do dalekých krajin, ale do krajin zcela blízkých.<br />
<br />
<i>"Jak je to daleko?"</i><br />
<br />
<i>"Za dvěma poli, dvěma kopci a dvěma lesy ..."</i><br />
<br />
<i>"Pauzá!"</i><br />
<i>"Já už nikam nejdu!"</i><br />
<i>"Už tam budeme?"</i><br />
<i>"To je strašný, proč nemůžeme být doma?"</i><br />
<i>"Nejhorší prázdniny!"</i><br />
<i>"Bolí mě nohy, sednu si na tenhle kámen."</i><br />
<br />
Úpí naše dítě výpravy. Pejsková si to s vyplazeným jazykem užívá. Lucie se melancholicky usmívá.<br />
Zastavujeme tady a zastavujeme tam. Svačíme. Pijeme. Odpočíváme. To cesta je cíl. Loudáme se, nadlehčujeme batohy. Jdeme místy mých dětských výprav s turistickým oddílem a jsem zase malý kluk.<br />
<br />
<i>"Jé, ježek! Ten je hezkej, můžu si ho pohladit?"</i><br />
<br />
Prudící dítě se začíná proměňovat, zapomíná na vymoženosti svého pohodlného pokoje a do jeho dušičky se pomalu začíná vkrádat nadšení z malého dobrodružství.<br />
Jen na sebe se ženou mrkneme a usmíváme se.<br />
Milujeme tyto jeho proměny. Nejhorší prázdniny se mění na ucházející prázdniny, aby se v průběhu let změnily na hezkou celoživotní vzpomínku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDo9yrgw_AJMXd9cJ_w-fo48pOdCifrAEQaFRlFQxf8cezFjevZgR88KO0wPeW8adDpx-0Igyko0pvm8f89ROXvTNfQq7r7NownF6IIoYB2rB_v208UUdL79e8wJ_O1APMqE0OTdmwinlQ/s1600/do_lesa02.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="998" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDo9yrgw_AJMXd9cJ_w-fo48pOdCifrAEQaFRlFQxf8cezFjevZgR88KO0wPeW8adDpx-0Igyko0pvm8f89ROXvTNfQq7r7NownF6IIoYB2rB_v208UUdL79e8wJ_O1APMqE0OTdmwinlQ/s400/do_lesa02.jpg" width="398" /></a></div>
Za kopcem rybník, vítaná změna.<br />
<br />
<i>"Jasně že umím plavat, jsem chodil se školou do plavání přece!"</i><br />
<br />
Pod nohama zmizel schod a objevila se hloubka. Polykání andělíčku a smích, když otcova ruka vytáhne mládě zpět na vzduch.<br />
Něco podobného se odehrává s psíkovou.<br />
Ach ty děti ;-)<br />
<br />
Slunce se líně kutálí k obzoru, musíme vyrazit. Už jen ten poslední les. Je to pár kilometrů od domova, ale zabralo nám to hodiny. Nikomu to nevadí. Jsme venku, jsme spolu.<br />
Unaveni, hladoví, spokojeni.<br />
<br />
<i>"Už tam budeme?"</i><br />
<i>"Už tam budeme?"</i><br />
<i>"Vrrrr, haf?"</i><br />
<i>"Nojo furt, někde tady to musí být ..." </i><br />
<br />
Lesní cestička vedoucí křovím, zahnout za vykotlaným pařezem, překročit bludný kořen, odhrnout velkou větev a ... a jsme tam. Pohádkové místo uprostřed lesů. Rybník, který by tu málokdo čekal.<br />
Všude kolem stromy, jen tu malý plácek s posezením pod stříškou a ohništěm.<br />
Kouzlo všedních výletů. Nadšení z konce chůze, z večeře, z postaveného stanu.<br />
Přístřešek se stává nejluxusnější kuchyní a jídelnou na světě.<br />
Stmívá se, oheň plápolá, ptáci svolávají lesní bytosti k prohlídce té divné trojice se psem.<br />
Mám na paměti různé představy o nočním lesním životě, o kus dál na cestičku pokládám oběti Lesním bohům. Když granule chutnají naší eLišce, nevidím důvod, proč by nechutnaly i obyvatelům nočního lesa.<br />
<br />
<i>"Pane Hýkale, přijmi prosím tento dar a do rána nás nesežer ..."</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGNzoxZmgSZLB_bmbX9ZibZKKl1tlSqZl-r7mOXhj-L6cP64sDijTvPJEH0lRZcY2_cJgVqtgZxnC_vdu5a4AWJirFSaYMi0fhWmOMi8fAkAhpSj3gCNMvX9oJW7LHyZ086dkxAeGLqMF7/s1600/do_lesa05.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="563" data-original-width="1000" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGNzoxZmgSZLB_bmbX9ZibZKKl1tlSqZl-r7mOXhj-L6cP64sDijTvPJEH0lRZcY2_cJgVqtgZxnC_vdu5a4AWJirFSaYMi0fhWmOMi8fAkAhpSj3gCNMvX9oJW7LHyZ086dkxAeGLqMF7/s640/do_lesa05.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Členové výpravy se pomalu přesouvají do stanu a zalézají do teplých spacáků. I pes to vzdává a zmizí v plátěném domově. Hlídám dohasínající oheň a koukám na hvězdy. V duchu mluvím s Vesmírem a dělám, že neslyším ty kroky v houští. Cítím se strašně spokojený. Šťastný.<br />
Tak málo stačí. Hotel s milionem hvězd a špitající si rodinka ve stanu. Plácání ryb na hladině rybníku. Mlaskání Hýkala baštícího granule ...<br />
<br />
... a to ráno! Vstávám dřív než Slunce a jdu se vyvenčit s eLiškou. Nasloucháme probouzejícímu se lesu. Vstali jsme dřív než ptáci a jsme u toho, když se probudí první. A druhý. Třetí.<br />
Horké kafe. Snídaně. Rosa a první paprsky Slunce. Probouzející se ospalci.<br />
Ranní balíček štěstí.<br />
Chvíle probouzení a balení. Loučení se s "našim" místem. Určitě zde nejsme naposledy. <br />
<br />
Cesta domů probíhá rychleji. Nevím, čím to může být, ale vždycky to tak je.<br />
Je horko a dochází nám voda.<br />
Zvoníme ve vesnici u cizých dveří, prosíme o vodu.<br />
<br />
<b><i>"Jasně, pojďte dál! Dáte si bábovku?"</i></b><br />
<br />
Svět je krásný ;-)Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-10752773958327768582017-09-15T23:04:00.003-07:002017-09-15T23:14:56.197-07:00Po setměníRadiátor v našem pokoji poprvé ožil a začal vydávat sálavé teplo, snažíc se zahnat vlezlou zimu, která přišla místo babího léta. Uschlé listy za okny tvoří barevné koberce pod stromy.<br />
Přišel podzim, léto je definitivně pryč. Zůstaly jen vzpomínky na něj.<br />
Jedna taková malá vzpomínka se mě drží už druhý den a touží být zapsána do dějin mých mikrodobrodružství ...<br />
<br />
Někdy na začátku tohoto roku jsme si pořídili psí holku eLišku, to abych měl s kým chodit ven, když zbytek rodiny stávkuje, když má zrovinka rozehranou hru, nebo úplně náhodou mokré vlasy. Výmluv na to, proč se mnou nemůžou jít na západ / východ slunce, na procházku, na výpravu ... těch se najde dost.<br />
No a tak se naše malá rodina rozrostla o psí slečnu a já si už v duchu maloval ty romantické výjevy, kterak stojím s batohem na kopci, s věrným psem po boku, zacláněje si rukou oči a dívajíc se do dáli na krásný západ slunce.<br />
No a taky jsem si představoval, jak se konečně přestanu bát spát v noci v lese, protože mám toho psa ochranáře ... že jo?!<br />
<br />
Takže bylo jen otázkou času, kdy sbalím batoh, hamaku a vodítko a vyrazím vyzkoušet, jaké to je být s němou tváří přes noc v lese (cha ... prý němou tváří!)<br />
<br />
Využil jsem k tomu jeden víkend, kdy jsme jeli na návštěvu tchána k Moravskému krasu, manželku jsem nechal odejít s jejím bratrem do hospody, syna hodil na krk dědovi a s čtyřnohou parťačkou vyrazil po setmění na cestu. Plán byl jen dojít někam na kopec k lesu, přespat a ráno jít zase domů. Prostě jen další mikrodobrodružství ... nic víc, nic míň.<br />
<br />
Slunce již dávno zapadlo, mezi mraky problikávají hvězdy, ve vzduchu je slyšet noční život cvrčků, ptáků a lesních tvorů. Opouštíme vesnici, procházíme druhou, eLiška vrtí spokojeně ocasem a očuchává na silnici přejeté ježky. Dva kámoši na cestě za dobrodružstvím. Vyprávím ji, co všechno žije v lese, povídám ji o skřítcích, vílách a hýkalech ... o bludných kořenech a samovolně se měnících cestách. Sám nevím, proč to vyslovuji nahlas, snad proto, aby mi ty představy v hlavě neexplodovaly do panické ataky.<br />
<br />
Po hodině chůze po silnici upostřed lesů už si sám před sebou nedokážu najít výmluvu, proč už jako nebuduji tábor a tak scházíme z asfaltky a po lesní cestě míříme hlouběji mezi všechny ty tvory, o kterých jsem před chvíli mluvil. eLiška přestala vrtět ocáskem a její oči se v záři měsíce zdají o dost větší.<br />
Našli jsme krásné místo na mýtině s výhledem do širokého kraje, ráno odsud bude krásný výhled na východ slunce. Psíková šmejdí kolem, co ji vodítko umožní, čumák zaražený v hlíně. Já přivazuju ke stromům naši látkovou postel a jsem nadšený z toho, že jsem venku.<br />
Obavy z nočního lesa se drží někde v zadu ve stínech, mám přeci psa!<br />
Není na co čekat, je už pozdě, je tma, co tu budeme čučet do blba.<br />
Nasoukám se do spacáku, zalehnu do hamaky, psíková vyskočí za mnou a uvelebí se na mém boku. Trochu se vrtí, hlavu vystrčenou z hamaky.<br />
Všechno ztichne, už nešustíme, jen se trochu pohupujeme ve vzduchu.<br />
<br />
<i><b>"Vrrrrr ... vrrrrr ....mrrrrrrrrrrrr .... VRRRRRR. VRRHAF!"</b></i><br />
<br />
Les ožil zvuky. Je to samé <i><b>"Hu hůůůů"</b></i> a <i><b>"Hýk hýk"</b></i> a <i><b>"Vrkůůů"</b></i>.<br />
Tam něco praskne, tu něco zašustí.<br />
Pod hamakou se něco prochází, za hamakou něco mlaská a před hamakou něco chrochtá.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3yRTSUAsiLz-YvtCfMfIzhylDpPQaNWZ4RFRkPxo1C54ZBmJKaQmOuapozHfjNco2pD5fBL2cr94NAs9RzH9AdMEHHdcOBtahgVeW3GGnc5oEzPv-oMoqpEb1mwFmxCJOrPEqqRYAH0BG/s1600/posetmeni.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1001" data-original-width="1000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3yRTSUAsiLz-YvtCfMfIzhylDpPQaNWZ4RFRkPxo1C54ZBmJKaQmOuapozHfjNco2pD5fBL2cr94NAs9RzH9AdMEHHdcOBtahgVeW3GGnc5oEzPv-oMoqpEb1mwFmxCJOrPEqqRYAH0BG/s400/posetmeni.jpg" width="398" /></a></div>
<br />
<br />
<i><b>"Vrrrrr ... vrrrrr ....mrrrrrrrrrrrr .... VRRRRRR. VRRHAF"</b></i><br />
<i><b>"Neboj se, já se taky nebojím!"</b></i>, přesvědčuji s rozechvělým hlasem psího ochranáře.<br />
Vrčení přechází do kňučení. A nepřestává.<br />
V dáli zazní střelba, myslivci vyvražďují divočáky nakažené nějakým morem.<br />
Tmou se nesou hodně divné zvuky prchajících zvířat.<br />
<i><b>"Tyvoe eLiško, ještě aby nás napadlo stádo rozzuřených postřelených prasat, to by bylo vzrůšo!"</b></i> ... no, moc jsem ji neutěšil. Vrčí o to víc.<br />
<i><b>"Blbinko, neboj se tolik, přenášíš to na mě!"</b></i><br />
<br />
<i><b>"Křup, prásk, chroust"</b></i> ... jojo, napruženej pes v hamace, to je výhra.<br />
<br />
Po hodině nonstop vrčení a kňučení mi dochází, že jaký pán, takový pes a že moje eLiška mě neochrání před plíživými obavami z nočních tvorů a že to samé neodkážu poskytnout ani já jí.<br />
Dva poseroutkové, kteří by celou noc ani oka nezamhouřili.<br />
Mají tu u Blanska nějak hlučné lesy, se mi zdá. A víc hlubší, než tam u nás doma.<br />
<br />
<i><b>"Víš co, Blbko, prdíme na to, tohle nevyšlo! Neužijeme si to ani jeden."</b></i> a balím hamaku a spacák do batohu.<br />
eLiška nedočkavě poskakuje a s radostí vrtí celým tělem.<br />
Cestou zpátky nechce jít po kraji silnice a rázuje si to středem, po dělící čáře.<br />
<i><b>"Po kraji nejdu, co kdyby mě tam něco chytlo a zatáhlo do křoví!"</b></i>, říká mi svým postojem.<br />
<br />
Je krásně, k půlnoci, nikde ani živáčka.<br />
Vlastně je to fajn noční dobrodružství, doma jen řekneme, že jsme se šli vyvenčit, aby se nám nesmáli ...<b> tak a je to!</b>Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-61281543787594206872017-07-02T00:06:00.002-07:002017-07-02T00:07:30.153-07:00Swift Campout 2017Někdy <b>to</b> na člověka příjde zcela neplánovaně a někdy <b>tomu</b> musí člověk trochu pomoci a plánuje <b>to</b> už týdny dopředu. <b>To</b> je <b>ta</b> odvěká <b>potřeba</b> vypnout ... restartovat mozek, tělo a vlastně celé JÁ.<br />
Tato potřeba každý rok donutí spousty lidí o prvním letním víkendu (co nejblíže ke dni letního Slunovratu, o Svatojánské noci) osedlat své dvoukolé kamarády, navěsit na ně tábornické nezbytnosti a vyrazit vstříc malým i velkým dobrodružstvím. Nastává svátek bikepackerů (čundráků, co neradi nosej bágl na zádech a raději všechno vozí na kole) <b><a href="https://builtbyswift.com/swiftcampout/" target="_blank">SWIFT CAMPOUT</a></b>.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkePrIeF72WjQlrtjbfUrWkZuOtF4Icg9vBOKX2er30geV3c_duyV_VQuNBUlQH-uChDkcrfFe_RpPRhc4VycC3nCTJJaIyAUJ_eF74VqJTBbfx5697puvaQvdkhAlyd-c8tb0ywSNAs4i/s1600/swiftcampout_logo.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="787" data-original-width="527" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkePrIeF72WjQlrtjbfUrWkZuOtF4Icg9vBOKX2er30geV3c_duyV_VQuNBUlQH-uChDkcrfFe_RpPRhc4VycC3nCTJJaIyAUJ_eF74VqJTBbfx5697puvaQvdkhAlyd-c8tb0ywSNAs4i/s640/swiftcampout_logo.jpg" width="427" /></a></div>
Víkend, kdy se může stát naprosto cokoliv, protože restartující se mozek
nemyslí na práci, na trápení, na povinosti. Myslí jen na tu krásu
okolo, na to, že dobrodružství může zažívat i obyčejný člověk na kole a
klidně i támhle za tím kopcem na konci města. Stačí jen vyrazit ... a mít mysl otevřenou dokořán.<br />
<br />
I já jsem vyrazil. Po dlouhém večeru stráveném nad mapou, kde jsem si kombinoval cíle <b><a href="http://www.vkvys.cz/" target="_blank">Vrchařské koruny Vysočiny</a></b> s cílovým vrcholem <b><a href="http://www.hannah.cz/hannah-expedice-8000" target="_blank">Hannah Expedice 8000</a></b> a nespočtem kešek po cestě mezi tím vším. Když už člověk jednou vyrazí, proč nemít vysoké cíle? ;-)<br />
<br />
Naše stařičské auto jsem odstavil na Tišnovském parkovišti před supermarketem, vytáhl z něj ověšené kolo, nasadil helmu a vyrazil vstříc prvnímu kopci za městem. Pravý horký letní den, težší kolo než obvykle a nekonečný krpál mi brzy vehnal krev do tváře, ale nic z toho mi nezabránilo nemít úsměv od ucha k uchu. Vlastně po celý den. Úsměv mi nazkazila ani stovka takových těch hnusných létajících klíšťat, co tak rádi lozí ve vousech upocených bikepackerů. Jen jsem se dál usmíval, oháněl se kolem sebe, drbal se na bradě a tlačil čím dál těžší kolo vzhůru. Protože, jak už to tak bývá, vrcholy jsou na vrchu a tenhle vrch byl čím dál strmější, občas se spadnutým stromem přes cestu a nezbývalo nic jiného než tlačit. Nebo to alespoň nezbývalo tomu klukovi s astmatem, menším pupíkem a prvními šedinami, ve kterého jsem se za ta léta proměnil já. Na eleganci nezáleží, důležitá je cesta. Nakonec jsem vrcholu dosáhl a mohl zarazit pomyslnou vlaječku do prázdné mapy Vrchařské koruny. Dobil jsem <b><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Btnice_(Boskovick%C3%A1_br%C3%A1zda)" target="_blank">Květnice</a></b>!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyYC8CMzHQP-itfuYeTrUPli5a02vmd0waaSxpEhihr9b0b4rQ6KQomYalvRxgwhD0JYdyv_T8XlhiMd9FWI8pmjlZDGqJ_zOlyD_bHHzHP5be3641goPjHPOnHWRktWwtoLqTzRi6Pu36/s1600/Kvetnice01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyYC8CMzHQP-itfuYeTrUPli5a02vmd0waaSxpEhihr9b0b4rQ6KQomYalvRxgwhD0JYdyv_T8XlhiMd9FWI8pmjlZDGqJ_zOlyD_bHHzHP5be3641goPjHPOnHWRktWwtoLqTzRi6Pu36/s400/Kvetnice01.jpg" width="225" /></a></div>
Chvíli čekám, než mě dožene dech a pak zase hurá dolů. Vítr sviští ve větracích otvorech v helmě, klíšťata se drží zuby nehty na šedivém vousu, kamínky odlétávají od kol a zvířený prach dává najevo, že tudy projel spokojený dobrodruh. Ta radost! Kopcovitá dřina zapomenuta, nastává několikakilometrová cesta plná hezkých výhedů a více či méně svižných záběrů do pedálů. Mozek se restartoval a pomalu nabíhá čístý systém bez zbytečných podprogramů, blokující fantazii a pocit spokojenosti. Je tu jen cesta, kolo a na něm já. Myslím si na sebe, na svoji malou rodinu, na sny. Na okolní Přírodu, na tu spoustu minidobrodružství, která mě jistě ještě čekají, na kafe a knihu, které si vezu na zádech. Na prázdnou mapu přede mnou a na tu již odkrytou, kterou zanechávám za sebou.<br />
<br />
Je tu krásně. Jedu si údolím, kolem mě super kopce, které jsou super jen do té doby, dokud si neuvědomím, že na jeden z nich se musím zase vydrápat. Samozřejmě je to ten nejvyšší. Tlačím kolo lesem po kamenité cestičce, tady už není stovka létajících klíšťat, tady jsou jich už tisíce. A taky těch nelítacích. Těch, co žerou lidi. Teď už trochu nadávám a úsměv mi povadl. Neuroticky se ošívám a vraždím každou malou svini, co mi leze po chlupatých nohách a zažívá své vlastní dobrodružství na zalesněné lidské krajině. Zjišťuji, že když tlačím rychleji, tak ty lítací mi nestačí a je jich míň. Tak makám a tlačím usilovněji.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXJR00bCbJDYcuQKbfi1TpvA0f21uIPVOg_sA9vFHvH8CN1lx90FAFOXQDpVCm_aJy5ZewYq3blOB2JUJh7WELiCOnlGnq6dkyuy_p38WTSP-pF7iaGL_kfpcRDe-afTs_PUPzLgyOLqxa/s1600/Hubert.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXJR00bCbJDYcuQKbfi1TpvA0f21uIPVOg_sA9vFHvH8CN1lx90FAFOXQDpVCm_aJy5ZewYq3blOB2JUJh7WELiCOnlGnq6dkyuy_p38WTSP-pF7iaGL_kfpcRDe-afTs_PUPzLgyOLqxa/s400/Hubert.jpg" width="225" /></a>Nahoře je úplně super výhled. Všude zelené kopce, radost pohledět. Hledám rozhlednu <b><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Babyl%C3%B3n_(rozhledna)" target="_blank">Babylón</a></b> a začínám být krapet nervozní. Kde dopr...e je? Je to jeden z vrcholů <b>Hannah Expedice 8000</b> a ona nikde. Aplikace i Mapy.cz tvrdí, že jsem správně, ale rozhlednu asi někdo ukradl. Po chvili nacházím jen základy, rozhledna je pryč. Tak nacházím alespoň kešku, ale ani ona není v nejlepší kondici. Je mokrá a špinavá. Poslední dobou nemám štěstí na pěkné kešky.<br />
<br />
No nic, musím dál. Slunce si začíná čechrat peřinu a chystá se do postele. Je na čase vybrat si místo na spaní. Nedaleká rozhledna <b><a href="http://www.na-rozhledny.cz/krivos" target="_blank">Křivoš</a></b> by mohla být dobrým místem. V hlavě si už natahuji hamaku mezi jejími dřevěnými pilíři, ohřívám vodu na kafe a otevírám knihu k siestě před spaním ... pár minut, trocha kopců ... a sakra. Rozhledna je obydlena.<br />
Mladá paní s malým klukem, rozložené spacáky.<br />
<i>"Vy se tu také chystáte spát?"</i>, ptá se tak trochu vyděšeně paní, vidina trávení noci s upoceným týpkem ji očividně neláká.<br />
<i>"No chtěl jsem, ale nebojte. Trochu se vydejchám a jedu dál"</i>.<br />
Loučím se s představou klidného večera s knihou a šálkem horkého kafe s výhledem do širého kraje :-(<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFxW8HKyti_m9FYfYQyftLL5YOgqkZuzMN1qfjxr3Ww_cF7-1_jlptf5OlOVJAfeTLZ4yKPDkZJTTbrXcnNedmEJFNVEigBagX0XTMOKTxH-N4z7Y_N8_fU_EUWxXNuoTBbcCAQkEpBJg3/s1600/Krivos.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="563" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFxW8HKyti_m9FYfYQyftLL5YOgqkZuzMN1qfjxr3Ww_cF7-1_jlptf5OlOVJAfeTLZ4yKPDkZJTTbrXcnNedmEJFNVEigBagX0XTMOKTxH-N4z7Y_N8_fU_EUWxXNuoTBbcCAQkEpBJg3/s400/Krivos.jpg" width="225" /></a></div>
<br />
Světlo by mohlo ještě chvilku vydržet, vydám se tedy k dalšímu naplánovanému budu své cesty, ale bude to o fous. Asi budu muset vrchol najít s pomocí čelovky.<br />
Šlapu do pedálu a jedu po nudné frekventované silnici.<br />
Je to docela změna a opruz po hodinách samoty na lesních a polních cestách. Tak trochu mě to přestává bavit. Potkávám docela dost motorkářů na uřvaných strojích, pokaždé se leknu, když mě s rachotem míjí.<br />
Slunce dočítá poslední kapitolu dne a chystá se zhasnout lampičku.<br />
<br />
Vesnice, rozsvícená hodpoda.<br />
Není co řešit.<br />
Místo večeře si dám pivo, pošlu SMS holuba k domovu s přáním hezké noci a vracím se trochu zpět před vesnici, kde jsem zahlédl malý sad.<br />
Vlastně je to ideální místo na spaní.<br />
Hamaku už věším ve svitu umělé bludičky, vyšlo mi to o chlup. Zapomněl jsem si doma prodlužovací provaz, stromy jsou od sebe dál, než jsem myslel. Být to dál o pár centimetrů, musel bych vytáhnou tkaničky z bot, nebo spát na zemi.<br />
Na nebi se rozsvěcují hvězdy, postel se mírně pohybuje v prostoru. Přehrávám si svůj den v myšlenkovém kině a spokojeně usínám. Párkrát mě ten zvláštní zvuk Vesmíru nade mnou probudí, ale to jen proto, abych se mohl na chvíli pokochat tím množstvím hvězd, které ve městě nikdy neuvidím. Klidná noc, kýžený odpočinek.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVKf2M2nWbUqU_LSX5ssLVaxbI3oLSCGDXndC8-tkVQtCeJzZkZ19Ue7dio47hU82WZp-uGGtB8Y73UKej25BXtgqGKcFrsYOb_B12G9rJMdyg9ck5GaGpwouXnrwckaOCI_tjW2w_xQum/s1600/vychod01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="563" data-original-width="1000" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVKf2M2nWbUqU_LSX5ssLVaxbI3oLSCGDXndC8-tkVQtCeJzZkZ19Ue7dio47hU82WZp-uGGtB8Y73UKej25BXtgqGKcFrsYOb_B12G9rJMdyg9ck5GaGpwouXnrwckaOCI_tjW2w_xQum/s400/vychod01.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Východ Slunce zafunguje jako budík, jen zvednu hlavu a koukám. Mám to před sebou jako na dlani.<br />
Chvilku se ještě pohupuji, ale chuť na kafe mě vyžene z teplého spacáku.<br />
Dostane se i na tu slibovanou knihu. Naprostá idylka. Z plecháčku stoupá kouř, nad kopci stoupá Slunce, stoupá i má nálada. Je nádherně, pro tahle tulácká rána se to vlastně všechno děje. Najednou člověk vidí to důležité. Trochu se mi zasteskne po rodince ... je mi líto, že tu nejsou se mnou. Že nepopíjí kafe a čaj z plechového hrníčku a nesdělují mi zážitky z právě proběhnuvší noci. Že se jich nemůžu zeptat, o čem se jim zdálo ...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdwnZWm8lvo8YPRbmtxD1VUz2UkEBDb3cpETxtIxwz5k1lnVONtZiwBbnO1xNYRPYyRmpsK5bq7h2CoSj87RpbVt-wOyBeNfr4bAmym8mpCsuvz73Fj_VeVl0wwu6g9x2sLYJadR_p5SxP/s1600/vychod02.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="563" data-original-width="1000" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdwnZWm8lvo8YPRbmtxD1VUz2UkEBDb3cpETxtIxwz5k1lnVONtZiwBbnO1xNYRPYyRmpsK5bq7h2CoSj87RpbVt-wOyBeNfr4bAmym8mpCsuvz73Fj_VeVl0wwu6g9x2sLYJadR_p5SxP/s400/vychod02.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Sbalím si svůj tábor a zjišťuji, že touha toulat se k dalšímu vrcholu mě pro dnešek už opustila.<br />
Získal jsem to, pro co jsem vyjel.<br />
Restart se vydařil. Hlava se vyčistila, duševní systém najel do své obvyklé lidské pohody a touhy a sny opět jedou na plné obrátky.<br />
Není důvod, proč se dnes dál trmácet po kopcích a ošívat se po otravných létajících opruzech.<br />
Už jen pár desítek kilometrů z kopce a jsem v základním táboře. U auta před obchodem. Díky <b>Mámo Přírodo</b>, jsi nejlepší psychoterapeut! ;-)Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-37757535314535808042017-04-01T23:06:00.000-07:002017-04-01T23:06:26.099-07:00Vrchařská koruna Vysočiny - první výjezdKdyž mému kraji ještě vládla <b>Zima</b> a já depresívně seděl doma za otevřenou knihou, v hlavě jsem si již snil o teplých dnech a o cestách, <b>kdy otevřu dveře a zmizím za nimi</b>. Přemýšlel a plánoval jsem, co s letošním rokem provést, do čeho se pustit. A objevil jsem <a href="http://www.vk-bike.eu/" target="_blank"><b>Vrchařské koruny cyklistů</b></a>: <i>"Vrchařské koruny jsou cykloturistické akce pro milovníky jízdních kol a přírody bez rozdílu věku, výkonnosti a pohlaví. Nejsou primárně soutěží, ale motivačním prvkem pro veřejnost, aby sportovala (jezdila na kole) v přírodě."</i><br />
Ideální akce pro mě. S nikým se nehonit, mít na to rok a užívat si možností odškrtávat si v deníku splněné cíle. Nohy už mi neběhají, ale šlapat na kole se jím zatím ještě pořád chce ... budu poznávat svůj kraj na kole!<br />
Vybral jsem si <a href="http://www.vkvys.cz/" target="_blank"><b>Vrchařskou koruny Vysočiny</b></a>, vytáhl mapu a čekal na 1. dubna, na oficiální den startu.<br />
Přestože jsem se přes zimu flákal a nic nedělal, naplánoval jsem si na první dubnovou sobotu hned vrcholy tři. Co nejblíž svého města, ale i tak jsem musel strčit kolo do auta a trochu se k cílovým místům přiblížit po čtyřech kolech.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVGNYxySq3ZGeVET0yq49zTj2cQOQedgicHkra0X2gfgy3dCTMHvv56r1Vt636ouPiZYVuGJV8iaGbvcxtt9T7vNEogJ0wHECOTPAYFoLPCysY6FHdmMO6tIP_kR2FeWCsKOzRYgG9kGSd/s1600/Velke_Mezirici_01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVGNYxySq3ZGeVET0yq49zTj2cQOQedgicHkra0X2gfgy3dCTMHvv56r1Vt636ouPiZYVuGJV8iaGbvcxtt9T7vNEogJ0wHECOTPAYFoLPCysY6FHdmMO6tIP_kR2FeWCsKOzRYgG9kGSd/s320/Velke_Mezirici_01.jpg" width="178" /></a> Zaparkoval jsem na kraji Velkého Meziříčí u sámošky a tradá k prvnímu cíli. Rozhledna na <b><a href="http://www.vkvys.cz/?p=1786" target="_blank">Fajtově kopci</a></b>. Brzy mi došel holý fakt a to, že cíle Vrchařské koruny jsou na vrchu a to znamená, že na kopci :-) A to na těch nejvyšších kopcích široko daleko :-)<br />
<br />
Chcíplé netrénované tělo se trochu bouřilo, ale nakonec jsem vrcholu dosáhl. První fajfka v pomyslném seznamu odškrtnuta.<br />
Zádrhel však přišel záhy. Pokud chcete na rozhlednu, musíte do automatu hodit drobný peníz (20,-), aby vás strážní brána pustila. S tím jsem trochu nepočítal, ale KáPéZetka pomohla ;-)<br />
<br />
Na tuhle rozhlednu jsem se chystal už dlouho, ale protože v naší rodině máme společný koníček, kterak sabotovat tátovi výlety na rozhledny (zbytek rodiny nesnáší výšky a rozhledny), dostal jsem se na ni až teď. A dostal jsem, co jsem chtěl. Rozhled.<br />
Zbývající dva cíle jsou každý na jiné straně od rozhledny a když jsem viděl směrovku na Dědkovskou horu a daleko v dáli ten naplánovaný kopeček, přehodnotil jsem plán a rozhodl se jen o zdolání vrcholů dvou.<br />
A po červené turistické značce jsem se vydal na <b><a href="http://www.vkvys.cz/?p=1813" target="_blank">Svatou horu</a></b>. OK, uznávám, že jsem mohl trochu více přemýšlet a určitě by mi došlo mnohem dříve, že turisti nemají rádi asfaltové silnice a rádi chodí po polích, lukách a šiškách a jel bych po silnici, která vedla o pár metrů dál, ale takto dostalo mé putování dobrodružnější povahu, tělo větší porci námahy a ochablé svaly tak o sobě mohly dát vědět podstatně dříve, než by normálně musely. Ale cesta to byla krásná, takže si vlastně nestěžuji.<br />
Sice najednou skončila v poli a dál nepokračovala, ale naštěstí Mapy.cz na telefonu prozradili, že když se vydám přes to pole, přelezu přes mokřady a vylezu lesem na malý kopeček, tak se dostanu tam, kam chci ... a ani to nebolelo.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK7P8IrSgL_VnNb7vBMDT7kZPunQ-_96tWNs-exYmEAwfRoSQz9Fs-amVgTDOhyphenhyphenaBL8NxUSUxY5oNJ5SearahU-kK98KiIc8ERQvZRgIg_tUOzek9hpYjiJXbkskq89S9Rwdu6tGGLVPMT/s1600/Svata_hora01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK7P8IrSgL_VnNb7vBMDT7kZPunQ-_96tWNs-exYmEAwfRoSQz9Fs-amVgTDOhyphenhyphenaBL8NxUSUxY5oNJ5SearahU-kK98KiIc8ERQvZRgIg_tUOzek9hpYjiJXbkskq89S9Rwdu6tGGLVPMT/s400/Svata_hora01.jpg" width="400" /></a></div>
<a href="http://www.vkvys.cz/?p=1813" target="_blank"><b>Svatá hora</b></a> je ještě na větším krpále než rozhledna a vyjet v sedle se tam nedá. Tak jsem tlačil a užíval si les. Odměnou mi bylo místo, ideální k rozbití tábora a uvaření (ohřátí si) oběda.<br />
<b>Svatá hora </b>je vrcholek s altánkem, všude okolo samý křížek a svatý obrázek a oltář, který se dá použít jako jídelní stůl. Hlavně jej nepokydat.<br />
<br />
Ideální příležitost poprvé vyzkoušet nové hrnce od Pinguina, který mi poskytl e-shop <span style="font-size: large;"><b><a href="https://www.affekt.cz/p/pinguin-stany-batohy-bundy-pinguin-quadri-28660/" target="_blank">AFFEKT.cz</a></b></span><br />
Hrnce jsou to luxusní, až si říkám, jestli Lucie nemá doma na běžné domácí vaření horší a otlučenější :-) A jestli jich není pro mě škoda, když si v tom dnes jen ohřeju vodu a naliju ji do sáčku s dehydrovanejma špagetama s boloňskou omáčkou od <b><a href="https://www.affekt.cz/p/travellunch-spagety-bolognese-s-hovezim-single-28389/" target="_blank">Treavellunch</a></b>, kterou mi <b><a href="https://www.affekt.cz/" target="_blank">Affekt.cz</a></b> přidal k hrncům. Jsem zvědavý na chuť, doteď jsem se spokojil na svých výletech s paštikou Majka a suchým chlebem, dnes to bude hostina! Hrnec funguje jak má, voda je v něm ohřátá v cuku letu. Podrobnější recenzi budu muset sepsat asi později, až si s sebou vezmu Lucii a bude vařit ona :-) Dnes se zmíním asi jen o pokličce/pánvičce, která by na tom hrnci mohla držet trochu lépe. Těsněji. Na mém starém, zčernalém ešusu drží poklička výrazně víc a nehrozí, že z ešusu spadne, když jej vytahuji z ohně.<br />
Teď ale vodu ohřívám na vařiči, tak to tolik nevadí. Uvidíme jak to dopadne, až to barbarsky hodím doprostřed ohně na žhavé uhlíky. A co vydrží ten silikonový úchyt na držadle ;-)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSTS7W_SM6e4K0prdDoxkqqQmrTMRJKDoeS9WOsk7_zAKzKO0ICW7gLAgrb9sJXSXd3UCvUFoMLP4HXykCkjNHzcSgUDKeSEmXoJKVonNSU3QhUhIm9VKY80JUPFjaCpisLfbjGk84k1Y-/s1600/Pinquin.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="235" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSTS7W_SM6e4K0prdDoxkqqQmrTMRJKDoeS9WOsk7_zAKzKO0ICW7gLAgrb9sJXSXd3UCvUFoMLP4HXykCkjNHzcSgUDKeSEmXoJKVonNSU3QhUhIm9VKY80JUPFjaCpisLfbjGk84k1Y-/s400/Pinquin.jpg" width="400" /></a></div>
Sáček je zalitý, deset minut čekání a jde se na to. <b>NO!</b> Lucie vaří rozhodně lépe, ale na druhou stranu, já zase o poznání hůře.<br />
Takže výsledek je pro mě více než uspokojivý, takhle na kopečku v lese, s nohami na oltáři, mi chutná výtečně! Maso i těstoviny sice ztrochu tužší, možná by to chtělo více, než 10 minut jak se píše v návodě, ale jíst se to dá, i se člověk nevědomky oblízne. Upřímně a bez příkras, mnohem lepší než chleba s paštikou ;-) Takže i pro příště si do batohu určitě zabalím expediční sáček s objedem a na paštiku už kašlu.<br />
<br />
Když jsem dopíjel kafe, bez kterého si oběd nedokážu představit, dorazila k mému táboru nějaká babička s vnučkou a tak jsem to bral jako znamení, sbalil si fidlátka a vyrazil na cestu. Vyjet nahoru se to nedalo, zato dolu to bylo super. Trail přes kořeny a šutry, jen se kolo natřásalo. Výborný!<br />
Kraj liduprázdný a pustý (na ty dvě nahoře jsem rychle zapomněl), jen samá srna a ptáci.<br />
Krásný místo, doporučuji!<br />
<br />
Jenže jsem se u oběda trochu rozležel, vítr začal podstatně více foukat a cesta zpět do Velmezu byla daleká a únavná. Chcípácké nohy bolely a lákala mě představa piva. Jenže auto stojí u sámošky a tak jsem si musel nechat zajít chuť. A protivítr v obličeji mě vyloženě štval. Rozhledna v dáli mi dávala najevo jak jsem daleko a byla mi kompasem na cestu zpět. Ještě pár únavných kilometrů, průjezd městem a jsem na startu svého výletu. Kolo do auta a tradá zpět domů.<br />
Parádní den, <b>Vrchařské koruny</b> jsou výborným nápadem! Pusťte se do toho také, nebudete litovat!<br />
<br />
Pokud jste na záznamy trasy, tak ta moje je tady: <a href="https://www.endomondo.com/users/23746164/workouts/897483485" target="_blank">Endomondo</a>Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-23530343950665480482017-03-23T21:09:00.000-07:002017-03-23T21:09:22.409-07:00Mikrodobrodružství na balkoněNení to tak dávno, co jsem si na facebookové stránce <b><a href="https://www.facebook.com/piknikuvklub/?fref=ts" target="_blank">Pikinikův klub</a></b> přečetl <a href="http://piknikuvklub.cz/2017/03/14/noc-na-vzduchu-breznove-microadventures/" target="_blank">výzvu</a>, že <i>"je čas vylézt zpoza kamen a pustit se do prvního drobného dobrodružství"</i> a z nějakého zvláštního důvodu mě pobavila varianta pohodová a to: <i>„<b>Přespi u svého domu</b>“ – Vem si spacák, karimatku a jednoduše si ustel na jednu noc na balkóně, na zahradě, prostě kdekoliv odkud můžeš v nejhorším případě zmizet do své postele. ...</i><br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXU8ElDCb0OsLhBmnIW2GbDdJz0dAuPHUKUmE9FZCVUSLPIf2J4Jg8MEcr2bRVyPN05EE5g4L0qxjVVq8Q5T9WpprREI-m06FnIC0RFgI1XaZ-lhehPHFtI0sVAGvEgTI8uYmJnLE2Vovh/s1600/piknikuvklub.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXU8ElDCb0OsLhBmnIW2GbDdJz0dAuPHUKUmE9FZCVUSLPIf2J4Jg8MEcr2bRVyPN05EE5g4L0qxjVVq8Q5T9WpprREI-m06FnIC0RFgI1XaZ-lhehPHFtI0sVAGvEgTI8uYmJnLE2Vovh/s1600/piknikuvklub.png" /></a> Zůstalo mi to uložené v hlavě<span style="color: #0000ee;"><span style="color: #0000ee;"><span style="color: #0000ee;">.</span></span></span><br />
Až do tohodle večera uprostřed pracovního týdne.<br />
Moje potřeba vypadnout z nudného stereotypu dne, potřeba vytržení z nudy a chuť po mimózního zážitku mě přivedla před mojí ženu s dotazem, zda smím být trochu divný.<br />
<i>"Myslíš, jako být více divný než obvykle?"</i><br />
<i>"No ... asi jo ... nebude vám rodinko vadit, když budu dnes spát na balkoně?" </i>Chvilka ticha a okamžik žensky pozvednutého obočí a pak nadšený výraz syna <i>"Já chci taky!"</i><br />
<br />
Získávám více, než jsem doufal. Rezignovaný povzdech ženy <i>"Hlavně o tom nikde nepiš, už tak si o nás spousta lidí myslí, že jsme dost mimo"</i> a nadšeného parťáka pro noční mikrodobrodružství. Hned se z obyčejného šedivého večera stal večer plný vzrušení a úsměvu na tváři. <b>A přitom taková blbost.</b> Na betonové podlaze balkonu se objevilo doupě tvořené karimatkami a spacáky, pižama nahradily tepláky a čepice na hlavě a místo čtení knihy na dobrou noc čumíme na jedinou viditelnou hvězdu, kterou nazakrývají mraky a balkon nad námi.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh33jUExuEnp6tkdub077QP4R1C99uS_wfxCp8RC4m41PwNXp2NrfnIIN2GRC9a6qO5NHTaic_kEcDSXZEc0_XHHQZJ1Yk1gRgRTWhTB8BY0UQHZ8YbWfvi5B58yXG1-44WKBFH_7_CH8UQ/s1600/mikrodobrodruzstvi01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh33jUExuEnp6tkdub077QP4R1C99uS_wfxCp8RC4m41PwNXp2NrfnIIN2GRC9a6qO5NHTaic_kEcDSXZEc0_XHHQZJ1Yk1gRgRTWhTB8BY0UQHZ8YbWfvi5B58yXG1-44WKBFH_7_CH8UQ/s400/mikrodobrodruzstvi01.jpg" width="225" /></a><br />
Syn brebentí a nadšeně vykládá koniny, ale pak se rozhostí ticho. <i>"Na chvilku zavřu oči, ale pak půjdu spát za mámou"</i>, tiše prohodí a do minuty je v říši snů.<br />
Pod námi občas projdou kroky, projede auto, ale jinak je město nezvykle tiché.<br />
Obracím se na druhý bok a připojuji se do Hugova snu.<br />
<br />
Probouzím se brzy ráno, ptačí koncert nabírá na síle.<br />
Zavřené oči umožňují si představit les.<br />
Spokojený syn potichounku chrupe vedle, čepici přetaženou přes oči.<br />
Povedlo se.<br />
Narušený týden nezvyklým okamžikem.<br />
Vytržení z reality.<br />
<br />
Za chvíli jdu do práce, o něco později Hugo do školy.<br />
Věřím, že dnes pro něj bude ráno trochu jiné, než normálně.<br />
A jsem za to moc rád.<br />
<br />
Lidi! Buďme divní ... je to fajn ;-)<br />
<br />
<br />Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4806357802228149871.post-78356401785525735762016-08-31T22:12:00.001-07:002016-08-31T22:25:36.837-07:00Že jsem raději nešel na pívo ... Půlmaraton Moravským krasemNa tuhle <b><a href="http://blansko.sportujsnami.cz/" target="_blank">běžeckou společenskou událost</a></b> jsem se přihlásil v předstihu, už někdy na jaře.<br />
Může za to levnější startovné a naivní představa o tom, že mě toto pevné datum donutí trochu pravidelněji běhat. <br />
No ... moc pravidelně jsem neběhal.<br />
Občas jsem utekl do lesů, to abych utekl všedním dnům, ale zas tolik jsem tomu nedal. Jen jsem se šoural a čuměl po lesní zvěři. Důchodce s nordic hůlkama by se mnou mohl držet krok a ještě by si v klidu popovídal.<br />
Asi tak měsíc před startem mě trochu zachvátila panika a pocit zodpovědnosti.<br />
Opravdu bych měl začít trénovat a brát to trochu vážněji!<br />
A jak jsem si pomyslel, tak jsem i udělal.<br />
Půjčil jsem si v knihovně knihu <b><a href="https://www.dobre-knihy.cz/bezkyne-261980.html" target="_blank">Běžkyně</a></b> od<b> </b>Lizzy Hawker.<br />
Nic nenabudí člověka ke běhu více, jako působivé vyprávění někoho o tom, kterak běhá dlouhé tratě.<br />
Obzvlášť, když to čte v horké vaně a nohy má nahoře.<br />
Asi tak dva týdny před startem jsem si začal připouštět, že teoretická průprava asi moc stačit nebude a začal jsem svůj strach uklidňovat přesvědčením, že to odběhnu hlavou.<br />
<span style="font-size: large;"><b>"ZEN, vole!"</b></span>, se stalo heslem mých dní. A brblal jsem si po celé dny: <b>"Ommmmmm"</b> a spojoval prsty na rukou. Síla myšlenek mě přesvědčila, že to zvládnu v pohodě a v osobním rekordě.<br />
Chacháá :-)<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg86TFFSlc0ka5Ky7jYWErO213CSmQaikgN6aYKdpcUWzB3JPrubsH2Ve6HPH_X8Pwu4UwWo2y64Df7VxtwS0Q8nyr4qgCNJzxaNocFQqa3hvJTAker2EGYVmKcrQLLFAAFvDi0Ishm5qql/s1600/run-blog-post.png" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg86TFFSlc0ka5Ky7jYWErO213CSmQaikgN6aYKdpcUWzB3JPrubsH2Ve6HPH_X8Pwu4UwWo2y64Df7VxtwS0Q8nyr4qgCNJzxaNocFQqa3hvJTAker2EGYVmKcrQLLFAAFvDi0Ishm5qql/s400/run-blog-post.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">zdroj fota: <a href="http://heyjenbriggs.com/mindbodyconnectionforrunners/">http://heyjenbriggs.com/mindbodyconnectionforrunners/</a></td></tr>
</tbody></table>
Naštěstí jsme si v tu dobu domů pořídili nový věšák na špinavé prádlo ve formě běžeckého pásu a tak jsem si před začátkem závodu asi pětkrát zaběhal na pásu.<br />
<br />
Příprava na půlmaraton ... splněno!<br />
<br />
V den D bylo nádherně, sluníčko svítilo jako vzteklé a snažilo se končícího léta držet zuby nehty. Blanenské náměstí bylo zbavené toho hnusného paneláku, všude spousta usměvavých, ladných a hlavně připravených běžců. A já na sebe zkoušel všechny ty meditativní praktiky, hluboké dechy a "<b><i>Všechno je jen v tvé hlavě, Neo</i></b>".<span style="color: #0000ee;"> </span>Fungovalo to náramně, byl jsem klidný a zkoncentrovaný.<br />
<br />
Rodinu jsem odložil na strategickém místě u dětského hřiště, to aby mi během dvou okruhů městem mohli mávat a povzbuzovat. V klidu jsem se mohl soustředit jen na sebe. Chudák jeden chlapec od vedle musel poslouchat motivační řeči své partnerky o tom, že pokud nedoběhne zavčasu, čekat na něj nebude ...<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDTfeBaOWXwSriwyCNg3ND5B92X9CNCRdQEfwp0_uzoR48HhYjudrIWUzQY_yp00kjH00yP_4pc2oReR41jnA2iBVQ1YbWzzJ6i0KncYud2VN5BZV3_n7lFkapRcjH9DNJDiBwOr88GrgJ/s1600/cislo.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDTfeBaOWXwSriwyCNg3ND5B92X9CNCRdQEfwp0_uzoR48HhYjudrIWUzQY_yp00kjH00yP_4pc2oReR41jnA2iBVQ1YbWzzJ6i0KncYud2VN5BZV3_n7lFkapRcjH9DNJDiBwOr88GrgJ/s400/cislo.jpg" width="400" /></a>Start ... a nic. Stojíme, trochu popojdeme. Až po chvíli se rozbíháme.<br />
Jako pokaždé totiž stojím na ocase běžeckého davu, to aby mě nedemotivovala ta masa předbíhajících chrtů. Spojuji ukazováčky s palci, v duchu zavírám oči ... "<i><b>Ommmmmmm</b></i>".<br />
Otevírám oči a zjišťuji, že dva okruhy městem mám za sebou, už se na sebe netlačíme, každý kolem sebe má dostatek prostoru, vybíháme za město.<br />
Silnice zvolna plyne jako pás na běžícím pásu, dech je klidný, nejsem poslední a je mi strašně dobře.<br />
<br />
Nemám muziku, nemám hodinky, nemám energii zabalenou na cesty.<br />
Minimalismus v praxi, dám to přeci pod dvě hodiny, nic nepotřebuju.<br />
Strašně mě to baví a plácám se po ramenou za tu přípravu s otevřenou knihou v klíně.<br />
Do palců s ukazováčky dostávám první křeč. První občerstvovačku míjím bez povšimnutí, není co doplňovat, předbíhám první mrtvolky chlemtající jonťáky jako spásnou živou vodu.<br />
Ve stínu údolí, za poslední tovární halou, jsem si uvědomil, že jsem přestal zatahovat pupík a to rozhodilo mojí koncentraci. "<i><b>Už nemůžeš, nebo co?</b></i>"<br />
<br />
Míjí mě první závodnící, kteří již běží zpět a já vím, že do vytoužené otočky je to ještě mraky světelných let. Míjí mě naspeedovaná sestřenka, která má namířeno ke svému osobnímu rekordu a mně dochází, že já ten svůj letos asi o hodně minu.<br />
"<i><b>Ommmmmmm .... uííííííííí</b></i>", otočka pod vysokou skálou u vstupu do jeskyně. Až později jsem si uvědomil, že jsem pozapomněl se kochat krásami Moravského krasu a že fascinovaně fixuji ten metr silnice před sebou.<br />
Běžím zpět k městu, teď už je to z mírného kopce, dokonce i zrychluji.<br />
Bude to dobré, bude to dobré, bude to dobré!<br />
<br />
Není to dobré, není to dobré ... vůbec to není dobré.<br />
Vypli proud. Došla šťáva. Zadřel se motor. Umírám. Zástava srdce. Zastavil se svět.<br />
Stehna mi obejmula neviditelná obr dlaň a zmáčkla.<br />
V teniskách se mi vysypala imaginární zásoba pidištěrku, chodidla začala žhnout.<br />
Silnice se táhne jako med, lepí a drží nohy v zajetí.<br />
V transu dobíhám do města, přesvědčuji hlavu, že vzdát to je zbytečné, stejně do cíle musím dojít. Probíhám sprchou, která dělá duhovou mlhu. Voda jen zasyčí, ale neosvěží, v mžiku je pryč.<br />
Motám se a zatracuji svoji knihomolskou a línou povahu.<br />
Nadávám si a myslím na pivo.<br />
Myslím na sprchu.<br />
Myslím na postel.<br />
Přebíhám po kruháču silnici, policisté ode mně drží auta v uctivé vzdálenosti, mírný kopeček, doteď nevím, jestli jsem ho náhodou nevyplazil po čtyřech.<br />
Kolem stojící povzbuzovači si přečetli mé jméno na startovním čísle a povzbuzují mě nahlas jménem.<br />
Mám z toho trochu halucinace a vidím svoji mámu lákající mě do své náruče.<br />
A vono prd.<br />
Zase mírný kopeček, kolena se podlamují, už nad tím nemám žádnou kontrolu, dopředu mě nese jenom to moje tiché "<i><b>Ommmmmm</b></i>".<br />
Cílová rovinka, už tam budu, už tam budu ... už tam jsem.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9161eBFUgn_Jot5nxLjfaPDPCHsx3smGUL2POfVMg2twNjMMaKTbmipezwlWDo3qH_R7iNa5Z9YjZFZfa97p9yb4lpdaM9slcbzDAX8exBtsukBTat5zCFTwBoQkqedlHREq1Gx5by0VA/s1600/uztambudu.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9161eBFUgn_Jot5nxLjfaPDPCHsx3smGUL2POfVMg2twNjMMaKTbmipezwlWDo3qH_R7iNa5Z9YjZFZfa97p9yb4lpdaM9slcbzDAX8exBtsukBTat5zCFTwBoQkqedlHREq1Gx5by0VA/s400/uztambudu.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: <a href="http://polida.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_Moravskym_krasem_2016" target="_blank">Lidka Polišenská</a></td></tr>
</tbody></table>
Medajle na krku, odstřihnutý čip z nohy, moje žena, můj syn, lavička, svělo na konci tunelu ...<br />
Už nikdy, blbej běh, co z toho mám, kašlu na to, nepoběžím nikam, budu doma sedět ...<br />
<br />
Sedíme u auta a čekáme na dobu až budu moci řídit. Kolem nás dobíhají další přeživší, pak zombie a nakonec mrtvolky. Tak moc vím, jak se asi cítí. Jste machři, vydržte, už jenom kousek.<br />
Vidím kluka, kterému tečou po bílém triku dva vodopády červené říčky od bradavek. <br />
Au, to musí být peklo.<br />
Už ten svůj boj nevidím tak černě.<br />
<br />
Osobák se nekonal, pod dvě hodiny jsem to nedal. A vlastně mi to vůbec nevadí ... tak zase za rok děcka, jo? ;-)<br />
<br />
<br />Maaristaanhttp://www.blogger.com/profile/12762719681037017414noreply@blogger.com4