Sprcha na oválu

Včerejší parný podvečer jsme celá rodina využila ke společnému sportování.
Máme na návštěvě nejlepší chůvu na světě - dědu, který nám dělal podporu a hlídal divokou zvěř.
Protože bylo fakt vedro (přes třicet kolem půl osmé večer) a nám se nechtělo plahočit se betonovým městem, vyrazili jsme na ovál, který máme hned za barákem.
Nikde nikdo, všichni u vody.

Hugo byl statečný a půl kola dal s námi.
Pak odpadl, našel něco k prozkoumání a na nějaký pobíhání se nám vybodl.
Celou dobu nám potom fandil.
Po pár kolech jsem shodil boty a běhal po trávníku bos.
Krásně hustý trávník, ideální na bosé nohy.
No nebavilo mě to dnes dlouho a raději jsem se přidal k Hugovi a povzbuzoval Lucchu.
Vydržela to potvora dlouho. Ne, ona mi prostě nedovolí být v něčem lepší! :-)

Pak se tam ukázal správce, lýtka jako hovado, zdvořile nás pozdravil a pustil nám zavlažování trávníku.

Kdybych se měl někdy stát bezdomovcem, vím, kam budu chodit pod sprchu :-)
Hugíno se urval ze řetězu a my se bavili.

Prostě krásný společný sportovní podvečer.