Docela tam mrzne ...

... ale nějak mi to nevadí.

Celý den koukám z okna, jak tam svítí slunce a od zákazníků poslouchám "katastrofické" vize o krutých mrazech, o dlouhé zimě a umrzajících bezdomovcích.
A celý den se těším na zavíračku a mrznoucí pohlazení paní Zimy.
Kolena už mě nebolí ... bolí mě jen jedno :-)
Děkuji za podporu (viz komentáře) dodalo mi to jistoty, že nejde o nic tragického, že je to jen běžný bonus běhu.
Zdá se, že mráz je na kolena prostě ras, tak jsem si vzpomněl na mámu a její "v zimě se nosí punčucháče, ikdyby se nechumelilo" a jedny spoďáry vyštrachal ze skříně.
Vymrzlý kraj má svoje výhody.
Je pustý a nikde se nemotají pejskaři. Ti jen v teplákách vyběhnou před vchod, nechají čoklíka oběhnout keř a mizí zase ve vytopených bytech.

Zaujal mě článek pana Miloše Škorpila (článek zde) a vysvětlení, co se děje se svaly v mrazu.
Dal jsem na něj a přestal se stydět běžet s šátkem přes obličej.

Led, mráz a bolístky

Běh v zimě má v sobě možná kapku dobrodružství, má ale také (alespoň pro mě) pár úskalí.
Mojí achylovou patou běhu na zmrzlém, zledovatělém a tvrdém terénu jsou kolena.

ilustrace z časopisu Runner's World (http://www.runnersworld.com)

Jeden den v té nerovnosti běžím a druhý den musím vynechat, protože mi bolest v kolenou nedovolí vyběhnout.
Nebo ta trochu rozumu v hlavě mě přemluví, že to asi není dobrý nápad?
Utěšuji se, že bolest začne až po běhu ... že jsou to jen nevyvynuté svaly, možná nachlazená kolena a že to po oddychu zase zmizí.
Ale teď jsem si musel dát neplánovanou pauzu už třetí den a cítím v sobě tu skleslost.
Může vzniknou návik na běhu už takto rychle?
Když vidím po tolika dnech svítit sluníčko, je mi líto, že nemůžu ven do polí.

foto já, takhle po ránu :-)

Také jsem potkal svého prvního protiběžce.
Brzy ráno, ani mládež se ještě nehrne po ulicích do školy, na lesní cestě za městem.
Sunu se svým pomalým tempem a ona kolem prosviští, fit a očividně ve formě (pokud ovšem nepřidala jen pro tu chvíli, kdy viděla dalšího běžce a za zatáčkou pak nevyplivla plíce).
Stejně to potěší.
Slunce se pomalu probouzí a vy potkáte na cestě podobného nadšence.
Nepřipadáte si už tak mimozní jako když míjíte autobusovou zastávku plnou rozespalých spoluobčanů.

Když jsem o ni povídal ženě, začala se smát ... s tátou si den před tím povídali, kdy s podobnou nadšenou pidihistorkou příjdu :-)
Prý mě čeká ještě spousta takových pidihistorek, z kterých budu nadšený, ale že mi nic neprozradí.
Taky tak zbožňujete ty veterány, co už všechno zažili :-p

Kampaň Catch The Flash

Ne všechny reklamní akce musí být nudné a otravné, hloupé a obtěžující.
Vždyť co jiného by mělo nalákat pozornost běžce ke sportovní firmě, než zábavná běžecká hra?

Cituji Glaciera z Nyxu:
"Mobilní kampaně, které obsahují hry nebo takzvanou augmented reality, už nejsou žádnou vzácností. I tak se ale dají hranice stále posouvat, o což se originálním způsobem postarala společnosti Nike. Ta místo již tradiční honičky s pomocí chytrého telefonu a geolokace přinesla kampaň Catch The Flash využívající reálné prvky, které v sobě ale nesly nádech augmentované reality.

V centru Vídně vypustil Nike na 90 minut pět desítek běžců, jejichž aktuální polohu bylo možné sledovat na mapě. Cílem soutěžících bylo co nejvíce z těchto běžců najít a vyfotit zezadu s bleskem - bundy běžců totiž byly vyrobeny z materiálu odrážejícího světlo a při záblesku se na jejich zádech objevilo konkrétní číslo od jedné do padesáti. Vítěz jich za hodinu a půl pochytal rovných 40."

Úterý

Dnes jsem nemohl dospat, na čtení nebylo pomyšlení.
Obul jsem boty a vyběhl do padajícího sněhu.
Nepříjemný mrznoucí dech jsem vyřešil šátkem, lupič na útěku.
Na firmě údiv kolegů co dělám v práci tak brzo, teplá voda zase neteče.
Běh baví stále víc ...

HEROCK Poseidon

Já prostě musím pochválit tuhle bundu.
Byla vymyšlená dělníkům k práci.
Do zimy, do deště, do větru.
Aby neremcali na počasí a prostě makali.
Když začne z nebe padat voda, na bundě se dělají kapičky a stečou po ni dolů.
Žádné vsakování, žádné profukování.
Dvě kapse na zip na boku, na rukávu kapsička na tyčinku, na prsou jedna malá, kam se dá v pohodě strčit foťák a nepřekáží.
Jednu takovou bundu jsem dostal v práci na reprezentaci firmy.
S firemním pidilogem na prsou, které se schovává za mojí designovou placku.
Vzal jsem si ji na běh v té kose venku a od té doby bez ní nedám ani krok.
Pěkné teploučko, pod ní jen běžecké triko s dlouhým rukávem ...
... prostě: co je dobré pro zhýčkané dělníky, to je dobré i pro běžce

http://www.oblekame-fachmany.cz/gallery/Bundy/Poseidon-softshell/63

Neděle

Nedělní ráno, nikde ani noha.
Malé vločky sněhu a nafoukané závěje v cestě.
Hezké cítit se jak blázen se zmrzlými lýtky :-)
Pořídit si nějaké termo kalhoty se už zdá jako fakt dobrý nápad.
Dnes delší úsek, musel jsem dávat pozor na zmrzlé kaluže.
Hodil by se šátek přes pusu.
Prostě je už zima.
Zbytek cesty městem jsem došel rychlým krokem, cítil jsem každý sval na nohách.
Došel jsem na firmu a místo poběhové relaxace si dal dvě hodinky vytírání podlahy ...
Na sídlištích nebyl venku žádný dospělý, jen děti na bobech.

Křupot sněhu

Tak jsem nakonec přeci jen neodolal, k večeru navlékl netrpělivé boty a vyrazil na sníh.
Schválně jsem nechal doma hodinky, krokoměr a myšlenky na výkon.
Taky jsem nechal doma přehrávač, abych měl čistou hlavu a slyšel sníh pod nohami.
Vyběhl jsem lehce a s radostí.
Brzo se tělo zahřálo a i přes mráz venku se běželo moc příjemně.
A svobodně, bez té hlídací techniky.
Proč já to sebou vlastně tahal?
Vždyť mně vlastně nezajímá, jak jsem rychlý a kolik toho uběhnu.
Sám v sobě cítím, že dnes se mi běží lépe a že jsem doběhnul dále.
Zvládám lépe kopečky, na kterých jsem se minule zastavoval.
Dělám delší okruhy.

ilustrační foto: completerunning.com

Jsem nadšený z bot.
Ikdyž jsou větrané, není v nich zima.
A na sněhu vůbec nekloužou.

Je vtipné míjet lidi, kteří jdou zabalení v těžkých kabátech s kapucí na hlavě a hlavami vtisknutými mezi ramenami a sám cítit, jak se pot vsakuje do sportovního trička pod bundou.
V tuto denní dobu a v tento nečas chodí ven jen pejskaři ... a puberťáci jdoucí za zábavou.
Zatím mám na pejskaře štěstí.
Když mě spatří a mají psa na volno, tak ho většinou odchytnou.
Jen frajírkům s bojovými plemeny je to většinou jedno.
Jde běhat se psem?

Bílý protiva

Tak i k nám už dorazil sníh a z nebe padá bílý protiva, který ještě ke všemu porušuje fyzikální zákony a místo aby padal svrchu dolů, tak tu lítá vodorovně.
To aby mi úderem do obličeje dal najevo, že tu skutečně je.
Nohy by chtěly běhat, ale rozum jim to rozmlouvá.
Prý ať počkají, až přestane alespoň foukat ...
... tak jo, jde se ven, se synem zmasakrujeme mámu sněhovými koulemi ;-)

foto: Google

Běh a móda

Můj nový zápal pro běhání má samozřejmě i parádivou stránku věci.
Když se nad tím zamyslím, jsem ve sportu spíš holka než chlap (už vidím Lucii, jak to tu čte, uculuje se a říká si, že ne jen ve sportu).
Dle různých článků a postřehů mám ženský přístup k běhu (a moje milovaná je naopak typický sportovní chlapský dříč) a to se vším všudy.
Od pohody a pomalejšího tempa v běhu, až po důležitost módniho stylu :-)
Přeci nebudu běhat venku v otrhaných vybledlých teplákách a šusťákové bundě!
Jistě že ne a tak jsem si hned vymyslel svůj systém odměn.
Samozřejmě se bojím, že mě to po pár týdnech přestane bavit a pověsím běžecké boty na hřebík, že budu mít slabou vůli a nechám se přesvědčit svým líným vnitřním Maaristaanem.
Proto jsem si určil dárky (na určité období běhu) jako jednu z mnoha motivací.
Tuto zimu si vystačím s tím, co jsem dostal od rodiny a co jsem si sám pořídil, ale dál ...
Moje první odměna bude na jaře.
Plánuji si darovat nějaké slušivé triko a kratší kalhoty.
Profesionální a funkční, určeno pro běžce, kteří to s během myslí vážně. Samozřejmě i krásné!
Další termín jsem si určil na podzim a šatník si obohatím o triko s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty, které nahradí mé současné.
A na začátku zimy se vybavím tak, že nebude vadit ani metr sněhu a -10°C.
Plán by byl, teď si jen správně vybrat.
Už se nějaký ten večer usazuji za počítačem a prohlížím modní běžecké kousky.
No a víte co?
Samozřejmě že se mi líbí ty nejlepší a tím pádem i nejdražší věci.
Ale jak to mám předložit rodinné finanční radě?
No dobrá, zatím budu jen snít a ukládat ušetřené drobné do tajného úkrytu a s vámi se tu budu dělit o své objevy.

Dnes jsem narazil na značku Maloja. (http://www.maloja.de/)

No řekněte, nebyl by v tom fešák každý mladý táta?
I máma by se u nich asi oblékla ;-)

Nakupovat můžete tady: http://sportkoncept.cz/maloja 

a prohlédnou katalogy si můžete tady:

zima 2011/2012 .:. http://issuu.com/sportkoncept/docs/maloja_catalogue_winter-11-12

léto 2011 .:. http://issuu.com/sportkoncept/docs/maloja_katalog

Slipping Away

Od nového roku se mi změnila pracovní doba a já konečně nechodím domů za tmy.

Je to příjemná změna.

Najednou je ten den delší a hezčí ... člověk toho více stihne.

A můžu běhat za světla!

Ne, že by běh ve tmě neměl svoje kouzlo, ale je fajn vidět tu louži dřív, než do ni šlápnu.

Včera jsem měl volný den, bolela mě třísla a tak jsem si nehrál na hrdinu a odpočíval.

O to víc jsem se ale na dnešní pohyb těšil.

Začínám druhý týden a stále nemám vytipované dlouhé trasy.

Moje běžecké ráno trvá jen půl hodiny a přestává mi stačit.

Nevím, zda je to jen začátečnické nadšení, ale začínám být hladový po delších trasách.

Vyběhl jsem za město a hurá přes les do pole.

Po zimě ani památka, venku teplo jak na jaře, až jsem si musel rozepnout bundu a sundat zimní čepku.

Cestou jsem potkal luxusní sídlo nějakého bezdomovce.

V lese u potůčku, doupě ze stanu a různých plachet.

Očividně mu doma chybí ženská ruka, měl tam trochu nepořádek.

O kus dál příjemná lávka přes vodu ... hurá do bažin.

No dobrá, uznávám, že to nebyla dobrá volba ... běh po pastvinách (s krávami na dohled) mi to ale vynahradil.

Hodina běhu a skoro osm kilometrů.

Ve sluchátkách Moby a song Slipping Away mi vlil nový elán do nohou.

Dlouho jsem nebyl na této straně města a příjemně mě překvapilo, že místo satelitních městeček se nám tu rozprostírá nově zasazený ovocný sad ... velký ... celá plantáž!

První boty

Jako správný amatér a zelenáč jsem vůbec neřešil boty.
Tenisky přeci mám a krásný.
Jako člověk, který má rád pěkné věci, jsem nemohl opominout někdejší snahu firmy Botas (kterak si znovu získat mladé lidi na svoji stranu) a pořídil si jejich designovou řadu 66.

Co na tom, že už jsou mírně sešlápnuté a na patě se odchlipuje podrážka?
Vždyť jde jen o boty, sportovní jsou, tak proč ty řeči!

Brzy jsem si uvědomil, že tudy cesta nevede ... moje nohy mi to řekly.
Tvrdé dopady v terénu byly stále tvrdší, chodidla začínala bolet a stehna už bolela dávno.
Hrdost stranou, když vám nějaký zkušený běžec řekne, že začít musíte u bot, tak mu opravdu věřte a začněte u bot.
Ale je docela možné, že člověk si na to musí přijít sám, aby pak nákup prvních běžeckých bot byla pro něj událost.

S bolavýma nohama, po jednom večerním běhu, jsem si sednul k počítači a začal hledat.
Najít stránky o běhu, pročítat dikusní fora, zjistit, že není noha jako noha a že záleží na tom, kde chcete běhat.
Buď budete běhat po silnici, nebo v přírodě.
A co když to budu chtít kombinovat? To mám mít dvoje boty, jedny mít na noze a druhé sebou tahat v baťůžku?
Šla mi z toho hlava kolem, ukládal jsem si obrázky do počítače, abych je pak znovu vymazal.
Správný typ, správná velikost, správná barva.
Vybral jsem si boty od New Balance (http://www.newbalance.cz/).
Nevím jestli to znáte, zda to máte podobně, ale u mě občas dojde k takovému "zkratu" a najednou mám svojí oblíbenou značku.
Ikdyž s ní mám třeba minimální zkušenost.
Podobné to mám třeba s nářadím.
Jednoho dne jsem se probudil a od té doby mám rád hobby nářadí Bosch.
Líbí se mi designově, funguje a tak jsem mu věrný.
Stejně to mám teď s New Balance, prostě láska na první pohled.

Druhý den jsem šel do obchodu, Lucie (jako by tušila tu důležitost) mě tam nechala jít sama a s malým Hugem šli do hraček.
Cílevědomě jsem přišel k regálu s běžeckými botami a rozhlížel se.
Paní/slečna prodavačka byla ochotná a přikyvováním a drobnými dotazy mě směřovala k botám, které jsem si vyhlédnul hned při příchodu.
Odcházel jsem moc spokojený a nadšený.
Pomalu začínám rozumět ženské lásce k botám.
Protože to nejsou obyčejné boty! To jsou totiž boty s velkým B! :-)
http://www.newbalance.cz/jaro2011-obuv-panska-obuv-mens-trail-mt573bo

Co vám budu povídat.
Kdo někdy běžel v opravdových běžeckých botách, ví, o čem tu mluvím.
Ten rozdíl je prostě obrovský.
Nohy jako v bavlnce, lehký dopad, lehký odraz ... žádná bolest, žádná tvrdost.
Pokud chcete začít běhat, určitě začněte výběrem bot!

První běh ...

Svůj první běh jsem si zaběhnul hned první pondělí v novém roce.
Letošní zima je naprosto ideální pro začátečního běžce, ani vedro ani zima, sníh jen na horách, u nás ztuhlé bláto.

ilustrace z časopisu Running Times (http://runningtimes.com)

Odpoledne jsem přišel jako obvykle z práce na oběd domů, zblajznul výtečnou dobrotu od mé úžasné ženy a převlékl se do nikdy zpocených dárků k vánocům.
Připadal jsem si nepatřičně.
Dívat se do zrcadla na člověka ve sportovním, je pro mě nezvyklý pohled.
Sportovní kanály mám v televizi naladěné na posledních pozicích (a nikdy se k nim nedoklikám) a mé kolo v kočárkárně je sídliště pro pavouky.
Kdo mě zná, musel by se při tomto pohledu smát.
Já a sport!
Když jsem vybíhal z domu, za oknem mi mávala žena a usměvavý syn.
Scéna jak z rodinné komedie, ale milé to od nich bylo.
Se studem ve tváři jsem proběhl našim sídlištěm a vydal se za město.
Za městem jsem čekal na plíce ... už jsem se zmínil, že jsem astmatik? :-)
Ale víte co?
Bavilo mě to hned od začátku!
Do práce to mám docela kousek a běh oklikou netrval zas tak dlouho.
Odpočíval jsem čtyřikrát za chůze, po zádech mi tekl pot, plíce protestovaly, ale mysl jásala.
Dokázal jsem to!
Doběhl jsem ... a co víc, skončila mi pracovní doba a já vyběhnul opačným směrem.
Můj běh začal.

S velkým odhodláním v duši ...

Ikdyž tomu roční období napovídá, prostě to není moje novoroční předsevzetí.
Já novoroční předsevzetí neuznávám a tak si jej nedávám. Tečka :-)
Já jen aby mezi námi bylo jasno.
To, že jsem začal běhat začátkem ledna, má jednoduché vysvětlení.
Byly Vánoce.
A co asi tak dát pod stromek tatíkovi, který si labužnicky plácá po bříšku a má v hlavě teorii, že manželství způsobuje pivní mozůlek?
Vždyť pivo piji od svých ... ééé ... puberťáckých let a byl jsem celou dobu hubený jako lunt.
Jen co jsem se před třicítkou oženil, jako mávnutím kouzelného proutku, kde se vzal, tu se vzal, byl tam.
Jsem hrdina a jako takový jsem měl už drahně dní až měsíců hrdinské řeči o tom, že až to bude potřeba, začnu sportovat a vše uvedu na tu správnou míru (váhu).
Zničeho nic ale mé falešné matce (tchýni) a mojí milované ženě došla trpělivost a pod stromek do vánočního papíru zabalili běžecké funkční triko a běžecké kalhoty.
Už není cesta zpět, musel jsem se zachovat jako chlap a sportovní oblečení na sebe obléknout.
Obzvláště proto, že moje žena je drsňačka, ve fitku je jako doma, na kole dělá desítky kilometrů (s Hugem vzadu na sedačce) a na těle má více svalů než já.
A světe div se, to oblečení mi sluší ... a co víc, běh se mi zalíbil.
Tento blog bude svědectvím o mém běhu životem.
Bude nudný, plný potu a smradlavých ponožek.

Můj cíl není být nejlepší, můj cíl není být nejrychlejší.
Nechci se s nikým měřit, nechci někoho překonávat.
Chci běhat jen pro ten pocit z běhu, pro to tempo.
Pro tu svobodu v myšlenkách a lehkost v duši.

Nenajdete zde nějaká moudra, nenajdete tu asi nějakou zvláštní zábavu.
Bude to nudný blog o mém běhu a věcech okolo.
Moje motivace a záznam toho, že pořád běžím.
Vlastně to radši ani nečtěte ;-)

P.S. ... a kdybych náhodou o běhu přestal psát, tak se mi prosím nesmějte, jasný?