Od nového roku se mi změnila pracovní doba a já konečně nechodím domů za tmy.
Je to příjemná změna.
Najednou je ten den delší a hezčí ... člověk toho více stihne.
A můžu běhat za světla!
Ne, že by běh ve tmě neměl svoje kouzlo, ale je fajn vidět tu louži dřív, než do ni šlápnu.
Včera jsem měl volný den, bolela mě třísla a tak jsem si nehrál na hrdinu a odpočíval.
O to víc jsem se ale na dnešní pohyb těšil.
Začínám druhý týden a stále nemám vytipované dlouhé trasy.
Moje běžecké ráno trvá jen půl hodiny a přestává mi stačit.
Nevím, zda je to jen začátečnické nadšení, ale začínám být hladový po delších trasách.
Vyběhl jsem za město a hurá přes les do pole.
Po zimě ani památka, venku teplo jak na jaře, až jsem si musel rozepnout bundu a sundat zimní čepku.
Cestou jsem potkal luxusní sídlo nějakého bezdomovce.
V lese u potůčku, doupě ze stanu a různých plachet.
Očividně mu doma chybí ženská ruka, měl tam trochu nepořádek.
O kus dál příjemná lávka přes vodu ... hurá do bažin.
No dobrá, uznávám, že to nebyla dobrá volba ... běh po pastvinách (s krávami na dohled) mi to ale vynahradil.
Hodina běhu a skoro osm kilometrů.
Ve sluchátkách Moby a song Slipping Away mi vlil nový elán do nohou.
Dlouho jsem nebyl na této straně města a příjemně mě překvapilo, že místo satelitních městeček se nám tu rozprostírá nově zasazený ovocný sad ... velký ... celá plantáž!
Žádné komentáře:
Okomentovat