Žal běh

Protože mám od nového roku roupy a přemýšlím coby, vymyslel jsem si na letošní rok koketování s maratonskou délkou.
Nějaký pěkný závod v přírodě, sem tam kopeček, potůček, málo lidí ... však to určitě znáte.
A protože jsem přes Vánoce trochu zlenivěl a maraton chci doběhnout v nějakém rozumném čase (ne s limitem za zády), poohlédl jsem se po tréninkovém plánu.
Ani ne tak kvůli radám kolik kilometrů, kdy a v jaké rychlosti, ale spíš kvůli jeho pravidelnosti.
Ono, když si můžu v kalendáři odškrtnou, že dnes splněno, hned to jde lépe.
Svůj tréninkový plán jsem si hodil sem: Maaristaan trénuje na MARATON, ale vlastně tam pro nikoho nebude asi nic moc zajimavého. Jen strohý koment, nějaká mapka a fotka ... sloužit by to mělo hlavně mně.
Je to takové to, mnou zmiňované, odškrtnutí dne.
Tady, na tomto místě, chci i nadále psát ty "záživnější" běhy a postřehy okolo a tam vedle jen nudné poznámky ohledně plnění plánu.
Ale pokud vás to baví, samozřejmě jste zváni.
Držím se plánu týden ... a zatím to jde :-)
 .........................

Dnes ráno mi volal můj syn, že se mu po mně stýská, ale že se má u dědy dobře a ať pro něj dnes raději nejezdím, že to bude stačit zítra ... no, co na to říct?
Utřel jsem slzu a naplánoval si žal běh ...
Venku sníh, svítící slunce a v srdci touha se toulat.
Nad mapou jsem si naplánoval výlet, sebral batoh a utíkal na vlak.
Chlapík v kupéčku byl asi trochu nervozní, když jsem si před nim začal stahovat šusťákové kalhoty a opravdu nevím, zda ho uklidnilo, že jsem pod nimi měl elasťáky.
Jen přitiskl kolena více k sobě a bez pohnutí čučel z okna ...

Vystoupil jsem o pár zastávek dál, nasadil šátek a hurá do polí.

 Nikde nikdo, pusto a prázdno ... přesně tak, jak to mám rád.
Jen ledový větřík v obličeji povzbuzoval do rychlejšího tempa a pískal mi tajemnou písničku.
V létě jsem část této trasy šel se synem v rámci Pohádkové cesty a bylo pěkné srovnávat změnu kraje v jiném ročním období.
Je teda ale fakt, že v květnu to zde bylo o dost příjemnější.
Půlka tratě vedla stále do kopce a prochladlé nohy začínaly protestovat, ale každý kopec má svůj vršek, který trápení ukončí a spustí rychlé nohy opět dolů.
A dolů to trvalo až do mého cíle ...dokonce jsem i lítost pocítil, když jsem zastavil před domem příbuzných a autem, které mě zase doveze domů.
Měl jsem ještě dost sil, ale ne tolik, abych to zvládl zpět celou cestu až domů.
No ... delší běh mám v plánu zítra, tak něco vymyslím ;-)