Vzdušné zámky

Pomaloučku se rozběhávám, snažím se získat návik. Na prsou placku s číslem 42 let/km. Popobíhám si bez měření, bez ega, do kopečku zmírním a z kopečku nezrychlím. Chvílemi se trápím a chvílemi po kapsách hledám astmatické srsátko, které jsem nechal doma. Dost často se mi nechce. Ani včera se mi nechtělo. Ale šel jsem ... a dostal za to odměnu v podobě přistávajícího balónu v západu slunce. Krásný to bylo. Stačí mi málo k tomu, abych běžel domů s tím hřejivými pocitem štěstí uvnitř sebe.