Docela tam mrzne ...

... ale nějak mi to nevadí.

Celý den koukám z okna, jak tam svítí slunce a od zákazníků poslouchám "katastrofické" vize o krutých mrazech, o dlouhé zimě a umrzajících bezdomovcích.
A celý den se těším na zavíračku a mrznoucí pohlazení paní Zimy.
Kolena už mě nebolí ... bolí mě jen jedno :-)
Děkuji za podporu (viz komentáře) dodalo mi to jistoty, že nejde o nic tragického, že je to jen běžný bonus běhu.
Zdá se, že mráz je na kolena prostě ras, tak jsem si vzpomněl na mámu a její "v zimě se nosí punčucháče, ikdyby se nechumelilo" a jedny spoďáry vyštrachal ze skříně.
Vymrzlý kraj má svoje výhody.
Je pustý a nikde se nemotají pejskaři. Ti jen v teplákách vyběhnou před vchod, nechají čoklíka oběhnout keř a mizí zase ve vytopených bytech.

Zaujal mě článek pana Miloše Škorpila (článek zde) a vysvětlení, co se děje se svaly v mrazu.
Dal jsem na něj a přestal se stydět běžet s šátkem přes obličej.

Led, mráz a bolístky

Běh v zimě má v sobě možná kapku dobrodružství, má ale také (alespoň pro mě) pár úskalí.
Mojí achylovou patou běhu na zmrzlém, zledovatělém a tvrdém terénu jsou kolena.

ilustrace z časopisu Runner's World (http://www.runnersworld.com)

Jeden den v té nerovnosti běžím a druhý den musím vynechat, protože mi bolest v kolenou nedovolí vyběhnout.
Nebo ta trochu rozumu v hlavě mě přemluví, že to asi není dobrý nápad?
Utěšuji se, že bolest začne až po běhu ... že jsou to jen nevyvynuté svaly, možná nachlazená kolena a že to po oddychu zase zmizí.
Ale teď jsem si musel dát neplánovanou pauzu už třetí den a cítím v sobě tu skleslost.
Může vzniknou návik na běhu už takto rychle?
Když vidím po tolika dnech svítit sluníčko, je mi líto, že nemůžu ven do polí.

foto já, takhle po ránu :-)

Také jsem potkal svého prvního protiběžce.
Brzy ráno, ani mládež se ještě nehrne po ulicích do školy, na lesní cestě za městem.
Sunu se svým pomalým tempem a ona kolem prosviští, fit a očividně ve formě (pokud ovšem nepřidala jen pro tu chvíli, kdy viděla dalšího běžce a za zatáčkou pak nevyplivla plíce).
Stejně to potěší.
Slunce se pomalu probouzí a vy potkáte na cestě podobného nadšence.
Nepřipadáte si už tak mimozní jako když míjíte autobusovou zastávku plnou rozespalých spoluobčanů.

Když jsem o ni povídal ženě, začala se smát ... s tátou si den před tím povídali, kdy s podobnou nadšenou pidihistorkou příjdu :-)
Prý mě čeká ještě spousta takových pidihistorek, z kterých budu nadšený, ale že mi nic neprozradí.
Taky tak zbožňujete ty veterány, co už všechno zažili :-p

Kampaň Catch The Flash

Ne všechny reklamní akce musí být nudné a otravné, hloupé a obtěžující.
Vždyť co jiného by mělo nalákat pozornost běžce ke sportovní firmě, než zábavná běžecká hra?

Cituji Glaciera z Nyxu:
"Mobilní kampaně, které obsahují hry nebo takzvanou augmented reality, už nejsou žádnou vzácností. I tak se ale dají hranice stále posouvat, o což se originálním způsobem postarala společnosti Nike. Ta místo již tradiční honičky s pomocí chytrého telefonu a geolokace přinesla kampaň Catch The Flash využívající reálné prvky, které v sobě ale nesly nádech augmentované reality.

V centru Vídně vypustil Nike na 90 minut pět desítek běžců, jejichž aktuální polohu bylo možné sledovat na mapě. Cílem soutěžících bylo co nejvíce z těchto běžců najít a vyfotit zezadu s bleskem - bundy běžců totiž byly vyrobeny z materiálu odrážejícího světlo a při záblesku se na jejich zádech objevilo konkrétní číslo od jedné do padesáti. Vítěz jich za hodinu a půl pochytal rovných 40."

Úterý

Dnes jsem nemohl dospat, na čtení nebylo pomyšlení.
Obul jsem boty a vyběhl do padajícího sněhu.
Nepříjemný mrznoucí dech jsem vyřešil šátkem, lupič na útěku.
Na firmě údiv kolegů co dělám v práci tak brzo, teplá voda zase neteče.
Běh baví stále víc ...

HEROCK Poseidon

Já prostě musím pochválit tuhle bundu.
Byla vymyšlená dělníkům k práci.
Do zimy, do deště, do větru.
Aby neremcali na počasí a prostě makali.
Když začne z nebe padat voda, na bundě se dělají kapičky a stečou po ni dolů.
Žádné vsakování, žádné profukování.
Dvě kapse na zip na boku, na rukávu kapsička na tyčinku, na prsou jedna malá, kam se dá v pohodě strčit foťák a nepřekáží.
Jednu takovou bundu jsem dostal v práci na reprezentaci firmy.
S firemním pidilogem na prsou, které se schovává za mojí designovou placku.
Vzal jsem si ji na běh v té kose venku a od té doby bez ní nedám ani krok.
Pěkné teploučko, pod ní jen běžecké triko s dlouhým rukávem ...
... prostě: co je dobré pro zhýčkané dělníky, to je dobré i pro běžce

http://www.oblekame-fachmany.cz/gallery/Bundy/Poseidon-softshell/63

Neděle

Nedělní ráno, nikde ani noha.
Malé vločky sněhu a nafoukané závěje v cestě.
Hezké cítit se jak blázen se zmrzlými lýtky :-)
Pořídit si nějaké termo kalhoty se už zdá jako fakt dobrý nápad.
Dnes delší úsek, musel jsem dávat pozor na zmrzlé kaluže.
Hodil by se šátek přes pusu.
Prostě je už zima.
Zbytek cesty městem jsem došel rychlým krokem, cítil jsem každý sval na nohách.
Došel jsem na firmu a místo poběhové relaxace si dal dvě hodinky vytírání podlahy ...
Na sídlištích nebyl venku žádný dospělý, jen děti na bobech.

Křupot sněhu

Tak jsem nakonec přeci jen neodolal, k večeru navlékl netrpělivé boty a vyrazil na sníh.
Schválně jsem nechal doma hodinky, krokoměr a myšlenky na výkon.
Taky jsem nechal doma přehrávač, abych měl čistou hlavu a slyšel sníh pod nohami.
Vyběhl jsem lehce a s radostí.
Brzo se tělo zahřálo a i přes mráz venku se běželo moc příjemně.
A svobodně, bez té hlídací techniky.
Proč já to sebou vlastně tahal?
Vždyť mně vlastně nezajímá, jak jsem rychlý a kolik toho uběhnu.
Sám v sobě cítím, že dnes se mi běží lépe a že jsem doběhnul dále.
Zvládám lépe kopečky, na kterých jsem se minule zastavoval.
Dělám delší okruhy.

ilustrační foto: completerunning.com

Jsem nadšený z bot.
Ikdyž jsou větrané, není v nich zima.
A na sněhu vůbec nekloužou.

Je vtipné míjet lidi, kteří jdou zabalení v těžkých kabátech s kapucí na hlavě a hlavami vtisknutými mezi ramenami a sám cítit, jak se pot vsakuje do sportovního trička pod bundou.
V tuto denní dobu a v tento nečas chodí ven jen pejskaři ... a puberťáci jdoucí za zábavou.
Zatím mám na pejskaře štěstí.
Když mě spatří a mají psa na volno, tak ho většinou odchytnou.
Jen frajírkům s bojovými plemeny je to většinou jedno.
Jde běhat se psem?