Jak jsem si nekoupil nové boty

Protože moje tenisky mají už těžké zranění a má milovaná je hodná žena s tajnými finančními zdroji, vypravil jsem se na nákup bot nových.
Těšil jsem se jako malý kluk, celý týden jsem běžecké boty studoval, porovnával různé značky, různé modely, pročítal recenze a povzdechy na diskuzních fórech.
Prostě jsem si z toho udělal takový malý svátek (a tak to má být, z nákupu by měl mít člověk radost).

V mém okolí nemám žádný obchod, který se zaměřuje pouze na běh a tak jsem se smířil s tím, že budu muset zajít do krámu, kde mají ohledně sportu všechno, jen ty znalosti ale asi nebudou takové, jaké mám teď já.
HARVIS je obchod, který mi vůbec nesedl.
Tuny krabic, nepřehledné dělení druhů bot (běžecká botka ztacená mezi pohorama a naopak),  podavač zboží v nedohlednu, neútulno, neveselo, nezajímavo ... kluci z vjetnamské tržnice mají krámky hezčí.
Ano, možná jsem trochu slečinka, ale moje srdce tíhne k hezkým věcem a když už mám ten Svátek bot, chtěl bych také nějakou kulturu nakupování.
Tohle je jak domovní výprodej, nezlobte se na mě.

Sousední obchod A3 SPORT už působil přívětivěji a i když na nějaké rozdělení druhů sportů tady taky prdí, docela rychle jsem se zorientoval.
Deset minut (10!) stojím před regálem s teniskama, pozorně si je prohlížím, beru jednu po druhé do ruky, zase ji vrátím na místo, popojdu.
Do zátylku se mi zavrtává pohled podavačky, která stojí líně opřená o futra opodál a občas sežvýkne gumu v puse. Ani se nehne.
Ano, možná jsem trochu ukecaná slečinka, ale u výběru bot jsem si chtěl trochu popovídat.
Kudy běháte, jak často a dlouho běháte, pajdáte nebo nepajdáte :-)
Prostě takové ty společenské nákupní tanečky, kdy se člověk cítí obletovaný a zajimavý.
Taková Pretty Women v pánské variantě a je mi jedno, když bude obletovat mojí kreditku (čti obálku od ženy).
Prostě zájem, holka! Zájem něco prodat!
Otočím se s botou v ruce na slečnu a narazím na znuděný obličej, který se nesnaží skrýt.
Prosím o svoji velikost, načeš se mi dostane odpovědi, že ta co držím v ruce je o číslo menší, ať si zkusím tu.
???
No, hádejte co ... byla mi malá.
Donesla mojí velikost (jen jednu botku, druhá do páru je stále někde ve skladu), ale Adidas má na moje nohy moc úzký tvar a nesedí mi.
Poprosil jsem o jinou značku a pak o další.
Pokaždé otráveně odlezla za plentu, donesla jednu botu a zamračeně mi ji předkládala.
Slavnostní nálada je tatam, vysněný obřad srovnatelný s narozeninovou oslavou se nekoná.
Začínám mít absurdní výčitku v duši, že tu slečnu otravuji.
Když ji podávám třetí botu s tím, že mě tlačí ("Ale tahle je o dvě čísla větší než jste chtěl!") a vidím to její pohrdání v očích, mám po nákupní horečce.
Prdím na vás!
Majitelé obchodů by si konečně měli uvědomit, že v dnešní době obrovské konkurence nestačí na plac hodit vychrtlou holku s dekoltem až k pupku, ale že požadavky zákazníků jsou vytříbenější ... požadujeme mozek.
Takováto figurka ať jde doplňovat rohlíky do Alberta, tam ji uslintaní otrapové ocení.

Přijel jsem domů, starým teniskám jsem vyčistil rány, přelepil je čistou náplastí a omluvil se jim.
Slíbil jsem jim, že jim pořídím sourozence z pořádné speciálky, kam si co nevidět udělám výlet.
Co naplat, že je to přes čtvrt republiky.