Tak jsem se nechal přemluvit a šel se s ním proběhnout.
Vytýčil jsem si za cíl najít ty louky obseté rozkvetlými Konikleci, se kterými se stále chlubí můj strýc.
No ... a našel jsem je ... možná jsem si to první stanoviště mohl kontrolně obejít, najít skrytou cestu a ne to brát rovnou přes zorané pole, ale to bláto časem opadá.
Jen jsem tam byl asi moc brzo.
Holky ještě spaly, hlavy skloněné, vlhké od rosy.
I tak byly ale krásné ...
12,3 km, slunečno, mírně pod 10°C
Žádné komentáře:
Okomentovat