Ptačí národ

Dnes jsem běžel za ptačím národem.
Ne, že bych o tom hned od začátku věděl, ale během chvíle jsem si toho všimnul.
Byli všude.
Seděli na větvích, poskakovali po pěšině, hrabali se v prachu, lezli pod keřem.
Na obzoru létali dva čápi a kroužili nad řekou, kolem svého komína.

Občas jsem minul nějakou tu louži a kolem nich byly ptačí stopy.
V jedné louži byl dokonce i kosák.
Rochnil se v kalné vodě, nejdříve ponořil hlavičku a pak prudkých trhnutím si vodu přelil přes záda na roztažená křídla. Labužnicky se otřepal.
Potkal jsem jednoho, kterého jsem nikdá neviděl.
Jako že na vlastní oči jsem ho nikdá neviděl.
V knížce jsem ho asi už zahlédnul.
Vyfotit se nenechal, ale prohlížel si mě taky se zájmem.
Možná i on mě viděl v nějaké knížce.