Chajda v lesích

Už nějaký čas jsem plánoval výběh k mámě na chajdu, ale stále jsem to nějak odkládal.
Pokaždé mi do toho něco vlezlo, nebo nebyl čas na tak dlouhý výběh a jindy se mi nechtělo.
Naposledy jsem tuto trasu dal jako malý pionýr na kole a přišlo mi to jako strašná štreka.
Asi jsem byl v tu dobu fakt prcek, nebo jsem už vyběhaný, ale teď to nebylo vůbec zlé, takové kraťoučké to bylo :-)

Vybral jsem si tuto tropickou neděli s tím, že taky musím vyzkoušet nějaké náročnější podmínky.
33°C musí být prostě zábavný zážitek, tak proč ho nezažít?
Na chajdu to má být něco kolem 20 km a zpět se mi běžet nechce, tak jsem si naplánoval romantický návrat vlakem. Do batohu nacpal civilní výbavu na převlečení a jde se na to.
Mokrý jsem byl během 10ti minut a pak už se vlastně nic zvláštního nedělo, jen jsem si vytíral sůl z očí.
Běželo se mi pěkně, nezadýchaně.
Musím se pochlubit - mám astmatickou sezónu, ale už je to skoro dva měsíce, co jsem vysadil léky a plýce jsou bez problému - žádnej usýpaný "Kyslík" s propadlým hrudníkem.
V mládí mi astma léčili úplným osvobozením z tělocviku ... měli mi místo toho naordinovat vytrvalostní běh ;-)

 

Přišlo to pak z nenadání a byl jsem ve známém kraji.
Nepoznal jsem to tam, naposledy jsem v tomto koutě světa byl před dvaceti lety na rodinné procházce a ze stromečků se staly stromy.
Pak už zbývalo jen vyběhnou lesem do protivného kopce a pak rychle z kopce dolu a stojím před chajdou.

Tady jsem trávil každé léto své prázdniny, lezl po skalách, četl dobrodružné knížky a toužil být jinde ... jinde už jsem a jsem tam rád ...

Naplanované jsem to měl hezky ... měl jsem čas sebrat síly, popovídat si s mámou a krátkou procházkou stihnout vlak Ubíhající krajina za oknem vagonu srovnávala myšlenky ... tak, jak to mám rád.
Nakonec to bylo jen 15 km, ta cesta mezi poli to hodně zkrátila :-)