Závodil jsem v krásném kraji plném kopců, skal a v údolí, kde se klikatila řeka s vyčnívajícími kameny.
Běžel jsem bosky a nakopnul jsem si palec ... plandal mi pak na něm nehet.
Vypadalo to jako nečekaný závod, protože jsem běžel v kalhotech, které nosím do práce a měl jsem vyhrnuté nohavice, přesně tak, jak to nemá ráda moje žena.
Hrozně mě štvala část rodiny (sestra s dětima a strýc - zdravím Tomáše!), kteří byli stále za mnou.
Ať jsem přidával do tempa jak chtěl, ať se ze mně hrnul pot sebevíc, pořád za mnou pobíhali a pochechtávali se, jakoby to byla ta nejpomalejší procházka.
Měl jsem hroznou touhu je strčit z té vysoké skály a nechat popadat do řeky.
Předběhl mě jen jeden chlapík a vůbec mi to nevadilo.
Ale zaběhal jsem si pěkně, to zase jo.
Probudil jsem se ve čtyři ráno a hned si musel sen zapsat do tréninkového deníku.
Dnes už na večerní běh nemusím ... už mám odběháno :-)
Ilustrace: zungzwang (http://zungzwang.deviantart.com)
3 komentáře:
Bezecke sny se mi vyhybaji jako cert krizi a vecerni behani ted vynechavam docela casto, nohy me boli i bez toho... Borelioza je zakerna, at to beha, Tom ;-)
Klíšťata jsou mrdky malý zákeřný ... pevné zdraví!
Nesnasim klistata! Pevne zdravi ted budu delsi dobu hledat...
Okomentovat