Já dávám přednost volnosti chrámu Přírody, před uměle vytvořeným svatostánkem, kde člověk reflexívně sklopí hlavu s modlitbou, kterou něco žádá.
Ať už je to zdraví pro blízké a pro sebe, lásku, mír, peníze, odpuštění, ochranu.
Vím, člověk víru potřebuje, i já v sobě víru mám, ale já svoji víru našel tam venku.
Dnešní podzimní ráno bylo prostě úžasné.
Vlhká mlha nad obzorem předčila všechna kadidla světa, o její vůni ani nemluvě.
Ptáci zastínili sebekrásnější kostelní chorál a hlavu sklonilo jen stádo srn nad čerstvou trávou pokrytou rosou.
V tomto mém chrámu se neprosí, v tomto chrámu se nekaje.
Žádá se zvednutá brada a oči, srdce a mysl otevřené, volné a svobodné, nesvázané příkazy a zákony.
Volnost je to, oč tu dneska běží.
A běží se moc krásně.
Dnešní běh byl o Duši a víře ... je jedno v jakého Boha (či vůbec Boha) člověk věří ... a je úplně jedno, v co věřím já.
Dnes jsem běžel stezkou, kterou si lidé dláždí symboly ... a já ty symboly vnímal.
Ikdyž jejich víra není mou, cítím respekt, když držím Ježíše v dlani.
Cesty se kroutí mezi poli, procházejí lesy, nespoutávají, jen vedou dál a dál.
Můžu si vybrat kterou chci, nohy to dělají za mně, nepotřebují vůli.
Sami vědí, která je ta správná.
Nikde ani živáčka, přírodní ticho skládající se s drobných nenásilných zvuků lesních tvorů.
Občas se v okolí mihne lesní bytost převlečená za pařez.
Kraj je tak velký a nekonečný a ikdyž já jsem jen malý nepodstatný článek, necítím se nepotřebný.
Cítím se součástí toho všeho a je mi moc hezky.
Běh je součást mé dnešní modlitby a končí doma u milované rodiny.
Chtělo by se říci "Amen", ale "Běhu zdar" je přesnější ;-)
