Není to tak dlouho (2 roky), co jsem pravidelně nazouval běžecké boty a
vyrážel se proběhnout do ulic. Uběhl jsem pár půlmaratonů a myslel si na
maraton. A pak ... pak jsem botky přestal obouvat a nikam už nevyrážel.
Zůstal jsem doma a svojí pozornost jsem upřel jiným směrem ... no a
najednou se ve mně začala objevovat zvláštní touha a chuť znovu vyrazit.
Také jsem v sobě objevil i lítost, že jsem ten vysněný maraton nikdy
nedal. Příští rok mi bude 42 let. Maraton má 42 km (a kousek). Tak
jsem si vymyslel osobní výzvu. Dám si maraton k narozeninám. 42 km ...
to je z Jihlavy do Třebíče po cyklostezce. Nedokážu si představit, že
bych tu dálku mohl uběhnout. Ale mám na to rok. Rok na to se připravit.
Logo a placku jsem si už udělal ... zbývá jen začít běhat
;-) Držte mi palce, jo?!
3 komentáře:
Budu drzet palce.. Nakonec zadna vzdalenost neni tak dlouha, aby nestala za pokus:).
Stejne, jako s pribyvajicimi roky, tak i s pribyvajicimi kilometry je jasne, ze 42.. neni zadne konecne cislo:).
At to beha! 12:)
Možná bys na přípravu mohl o mít něco víc než rok. Maraton přece neni jen 42 kilometrů, je to 42 kilometrů a 195 metrů. U nás se pomalu stalo tradicí oslavit maratonem maratonskej věk někoho z běhajících kamarádů, tj. 42 let a 195 dní. Žádnej závod, jen maratonská vzdálenost přírodou, jak to máme rádi.
Jo! s těmi dny navíc mě to nenapadlo. Narozeniny mám na konci zimy, v létě to bude lepší :-) Ale maratonskou vzdálenost přírodou mám v plánu. Nechci jít na závod. Jen hezky skromně sám pro sebe. Malý/velký iniciační rituál ;-)
Okomentovat