Jako běžecký zelenáč a utřinos jsem na začátku celoživotní (doufám, že opravdu dlouhé) trasy a plnými doušky hltám ty pocity okolo.
Dnes jsem celý den měl v plánu vyběhnout, ale když jsem z práce zamířil domů a nasál ten ledový vzduch venku, rozmluvil jsem si to.
Celý den klepu v práci kosu, tak se mi prostě do toho mrazu nechtělo.
A večer, když už je venku opravdu tma a ještě větší kosa, zavítám na běžecké blogy, prohlédnu si pár bot a v srdci najednou cítím ten neklid.
Tu chuť na sebe obléknout hadry, obout kecky a běžet.
Nepotřebuji od ničeho utíkat, nepotřebuju za někým běžet, prostě jen cítím to chvění v nohách, které se chtějí proběhnout.
Takový ten pocit, že zítra, ikdyby byla sněhová vánice, že zítra prostě musím.
Začínám rozumět trampíkům a jejich toulavým botám.
Asi je to hodně podobné ....
(foto: Runner's World magazine)
Žádné komentáře:
Okomentovat