Jak si ukrást hodinku či dvě na pravidelný relax, jsem se už zamýšlel na svém druhém blogu v článku "Kterak se stát Supermanem" a to bude asi i hůř, podle toho jak moc se mi budou na boty lepit další a další kilometry.
Hlava se na tuto možnost připravila lépe než tělo a probouzí se, jak touha potřebuje.
Budík ještě pořád spí a na nohách se už objevily boty.
Venku příšeří s náznakem deního světla.
Tělo stále ještě spí, ranní protáhnutí mu moc důvěry nedodalo.
Je to vše trochu těžkopádné a myšlenky mění trasu v průběhu, jen aby to nebylo tak daleko.
Prostě to nešlo podle plánu, ale stejně tělo vyplavilo ty správné látky nálady.
V práci jsem stihnul jak sprchu, tak poklidnou snídani.
Den je o dvě hodiny delší, pracovní doba se mírně vleče.
Rozhozené myšlenky si hledají výmluvy jak se vyhnou dnešní dávce tréninku, až později si uvědomí, že jej už dávno mají za sebou.
Uvědomil jsem si, že jsem vyběhl za tmy a doběhl za světla.
Vůbec jsem si nevšiml, kdy mi Příroda rozsvítila.
Dnes něco přes 6 km, podle bolesti soudím, že se začínají probouzet nové svaly na stehnech.
1 komentář:
Hezky fotky! Taky obcas prozivam to, ze se probouzim az po ceste a to jeste pred tim vencim psa:). Jjo, neni to jednoduchy:). At nam to hezky beha! 12:)
Okomentovat