pondělí 9. dubna 2012

Moravským krasem

Moje žena pochází z kraje Moravského krasu a od té doby, kdy jsem poprvé obul běžecké boty, jsem si v hlavě plánoval, jak si tento kraj proběhnu.
Dlouhou silnicí, obklopenou ze všech stran strmými kopci ze skal a lesů.
Dočkal jsem se tento víkend, využil k tomu Velikonoční svátky a návštěvy u táty mé ženy.
Jako celoživotní nadšený cyklista neodolal a vydal se se mnou jako doprovod a pojízdná občerstvovačka.
Byl jsem moc rád a díky mu za to!
Nemohl jsem se jen tak v poklusu poflakovat a pod jeho dohledem jsem si udržoval získaný respekt :-)



Naprosto chápu, proč se tato trasa běží na konci léta jako 1/2 maraton Moravským krasem
Ten kraj je úchvatně krásný a trasa lehká, že lehčí snad ani nemůže být.
Kolem dokola jsou sice několikametrové útesy skal porostlé stromy, ale cesta se mezi nimi klikatí vlastně po rovině.
Prostě na běh naprosto ideální, pokud vám nevadí běžet celou cestu po asfaltu.

Vynechal jsem ty tři první kilometry oficiální trasy půlmaratonu přes Blansko (protože mám městských běhů už docela dost) a začal až na kraji města.
Pár kilometrů běžím podél továren ČKD (což mi vůbec nevadí, protože jsem odkojený industrialista a továrny mě zajimají) a zjišťuji, že Rosničky zase předpovídaly počasí ve vinném sklípku, místo toho, aby se podívali z okna a začal jsem odkládat ty zbytečné vrstvy oblečení.
Je fajn mít vedle sebe pozorný doprovod, který vám odebere vše, čeho se chcete zbavit a ještě vám veze pití ... díky, díky!

A pak už začíná ta pravá Moravskokrasová divočina s potokem Punkvou (já vím že je to řeka, ale ...) a popadanými tlejícími stromy v chráněném pásmu (mám moc rád oblasti, kde hospodaří Příroda a ne pan Dřevorubec).
Ubyla auta a přibylo turistů.
Konečně jsem se zahřál a běželo se stále líp.




U těch nejkrásnějších scenérií jsem se už nemohl zastavit kvůli fotkám, protože posedávající turisté v zimních bundách docela pokukovali po magorovy v elasťákách a tričku, tak jsem raději běžel dál a dál.
Styděl jsem se, no ...
Ale řidič dětského vláčku mi mávnul na pozdrav.
Po hodince běhu přišla otočka a já se vydal zpět.
Poprvé v životě jsem ochutnal energy gel a buď podlehl placebo efektu, nebo to fakt funguje.
Dokonce jsem se zmohl i na celé věty v rozhovoru se svým doprovodem a ne jen na krátká zadýchaná osamocená slůvka.



Doběhl jsem těch 18 km za 1h 54min.
Kdybych běžel sám, trvalo by mi to mnohem déle ...

Nevím, jestli se na zářijový závod přihlásim (pořád mě závody spíš odrazují, než lákají), ale rozhodně jsem tuto trasu neběžel naposled.
Sem se budu vracet.
Doporučuji vyzkoušet, když budete poblíž.


Druhý den jsem šel na osamocené rozběhnutí a protáhnutí se za chaloupku do hlubokých lesů.
Brzy jsem opustil betonovou cestu (moc cyklistů a důchodců s hůlkami) a odbočil na cesty těžařských traktorů a dávno ztracených stezek.
Oproti minulému dni byla hrozná zima a ty vrstvy, které jsem předával doprovodu, mi dnes chyběly.
Běželo se špatně a bolestivě, ale lesy jsou tu krásné.



4 komentáře:

AprilRuns řekl(a)...

Krasny vybeh, urcite se tam brzo vratis!

R V M řekl(a)...

Nenechával bych se závody odrazovat..
Alespoň do té doby, než si nějaký zaběhneš :-)

Jinak je vidět, že Tě to baví a to si vždycky rád přečtu. Takže lehký krok!

Anonymní řekl(a)...

Běžce v černém jsem zahlédla v neděli večer za Ostrovem u Macochy, možná, že jsi to byl právě Ty.
Amina

Maaristaan řekl(a)...

To jsem nebyl já :-)