Adventní běhání, den první ;-)

Neběhá mi to a neběhá.
Vlastně už roky. Občas se nadchnu, nadechnu, vyběhnu, ale hned druhý den zase kecky kopnu do kouta a vytáhnu je až o půl roku později. Zase jen na to jedno proběhnutí.
Poslední zaznamenaný běh na Endomondu má datum 25. červen 2017.
Pak jsem sice ještě chvilku běhal jen tak svobodně bez měření, protože mě Endomondo dost štvalo a vědět kolik a jak dlouho pro mě postrádalo smysl.
Začal jsem však chodit. Jen tak, na procházky. Se psem. Chodit a koukat kolem sebe.
Stejně mi ale mé útěky ze všední reality chybí.
Často si vzpomenu na ten pocit po běhu. Na tu hrdost sám na sebe. Chybí mi to, byť lenost vždy zvítězí. Nepomáhá ani plán uběhnout v roce mých 42 narozenin maraton (42 let/km) :-/

Moje touha po pohybu je vždy největší příchodem Zimy. Nemám ji rád, vlastně ji dost nesnáším, přesto se v ledových měsících cítím nejvíce aktivní. Nebo možná spíš po aktivitě nejvíce prahnu.
Protože, když nic nedělám, je Zima tuze dlouhá, temná.
Pravděpodobně asi toužím Zimě utéct ...

Na Facebooku mi po období běhu zůstala spousta virtuálních běhacích kamarádů.
Někdo z nich už neběhá, někdo běhá méně, někdo více.
Často vidím na jejich timeline fotky z výběhů, často si u nich zasněně postesknu.
Včera jsem u jedné z nich, díky Renato ;-), zahlédl, že se zůčastní výzvy "Adventní běhání" (více zde).
Každý den, od prvního dne adventu, po dobu 25 dní. Minimálně 30 minut. Nezáleží na rychlosti, nezáleží na počtu kilometrů. Za každý uběhnutý kilometr sponzoři dají nějaké peníze na dobročinné účely.


Ukázalo se, že tohle bude ten impuls, který mě po půl roce donutí obout znovu kecky. Naděje, že si za těch pětadvacet dní znovu vybuduji návyk.
Nainstaloval jsem zpět Endomondo, zapnul jeho stopky a vyběhl.
A musím říct, že půl hodina je pro mě, po takhle dlouhé době, strašně dlouhá doba.
Ještě že mám obličej schovaný pod šátkem a není skrz něj vidět můj šíleně trapitelský výraz lenocha těsně před smrtí. Ale doběhl jsem a vyběhl i ty protivný kopečky, kterých jsem se tak bál.
Vítr z plachet mi vzaly jen naměřené hodnoty. Tak málo kilometrů za půl hodiny?
To snad i obyčejnou chůzí bych za tu dobu ušel více.

Naštěstí se ukázalo, že to Endomondo se mnou v půlce ztratilo trpělivost a signál GPS a přestalo počítat kilometry. Ještě že tak, protože pokud bych byl opravdu takový slimák, asi bych už zítra své odhodlání nevskřisil.

Po sprše jsem se najedl, lehl do postele a na půl neděle usnul.
Jestli to takhle půjde dál, tak celou Zimu, vždy po půlhodině běhu, prospím :-D
A co vy? Nepřidáte se? Do půlnoci ještě nějaký čas zbývá, na vašich prvních třicet minut Adventního běhu!