S velkým odhodláním v duši ...

Ikdyž tomu roční období napovídá, prostě to není moje novoroční předsevzetí.
Já novoroční předsevzetí neuznávám a tak si jej nedávám. Tečka :-)
Já jen aby mezi námi bylo jasno.
To, že jsem začal běhat začátkem ledna, má jednoduché vysvětlení.
Byly Vánoce.
A co asi tak dát pod stromek tatíkovi, který si labužnicky plácá po bříšku a má v hlavě teorii, že manželství způsobuje pivní mozůlek?
Vždyť pivo piji od svých ... ééé ... puberťáckých let a byl jsem celou dobu hubený jako lunt.
Jen co jsem se před třicítkou oženil, jako mávnutím kouzelného proutku, kde se vzal, tu se vzal, byl tam.
Jsem hrdina a jako takový jsem měl už drahně dní až měsíců hrdinské řeči o tom, že až to bude potřeba, začnu sportovat a vše uvedu na tu správnou míru (váhu).
Zničeho nic ale mé falešné matce (tchýni) a mojí milované ženě došla trpělivost a pod stromek do vánočního papíru zabalili běžecké funkční triko a běžecké kalhoty.
Už není cesta zpět, musel jsem se zachovat jako chlap a sportovní oblečení na sebe obléknout.
Obzvláště proto, že moje žena je drsňačka, ve fitku je jako doma, na kole dělá desítky kilometrů (s Hugem vzadu na sedačce) a na těle má více svalů než já.
A světe div se, to oblečení mi sluší ... a co víc, běh se mi zalíbil.
Tento blog bude svědectvím o mém běhu životem.
Bude nudný, plný potu a smradlavých ponožek.

Můj cíl není být nejlepší, můj cíl není být nejrychlejší.
Nechci se s nikým měřit, nechci někoho překonávat.
Chci běhat jen pro ten pocit z běhu, pro to tempo.
Pro tu svobodu v myšlenkách a lehkost v duši.

Nenajdete zde nějaká moudra, nenajdete tu asi nějakou zvláštní zábavu.
Bude to nudný blog o mém běhu a věcech okolo.
Moje motivace a záznam toho, že pořád běžím.
Vlastně to radši ani nečtěte ;-)

P.S. ... a kdybych náhodou o běhu přestal psát, tak se mi prosím nesmějte, jasný?