Schválně jsem nechal doma hodinky, krokoměr a myšlenky na výkon.
Taky jsem nechal doma přehrávač, abych měl čistou hlavu a slyšel sníh pod nohami.
Vyběhl jsem lehce a s radostí.
Brzo se tělo zahřálo a i přes mráz venku se běželo moc příjemně.
A svobodně, bez té hlídací techniky.
Proč já to sebou vlastně tahal?
Vždyť mně vlastně nezajímá, jak jsem rychlý a kolik toho uběhnu.
Sám v sobě cítím, že dnes se mi běží lépe a že jsem doběhnul dále.
Zvládám lépe kopečky, na kterých jsem se minule zastavoval.
Dělám delší okruhy.
ilustrační foto: completerunning.com
Jsem nadšený z bot.
Ikdyž jsou větrané, není v nich zima.
A na sněhu vůbec nekloužou.
Je vtipné míjet lidi, kteří jdou zabalení v těžkých kabátech s kapucí na hlavě a hlavami vtisknutými mezi ramenami a sám cítit, jak se pot vsakuje do sportovního trička pod bundou.
V tuto denní dobu a v tento nečas chodí ven jen pejskaři ... a puberťáci jdoucí za zábavou.
Zatím mám na pejskaře štěstí.
Když mě spatří a mají psa na volno, tak ho většinou odchytnou.
Jen frajírkům s bojovými plemeny je to většinou jedno.
Jde běhat se psem?
1 komentář:
Se psem? Asi jak kterým, s mým krysaříkem těžko :)
Okomentovat