Povaluji se doma.
Odřený nos, na klíně kočku a v ruce knihu.
Kniha "O čem mluvím, když mluvím o běhání" od Haruki Murakami je teprve druhá kniha o běhání kterou čtu (první byla Zrozeni k běhu) a tak přirozeně srovnávám.
Dvě knihy, dva spisovatelé, dva naprosto odlišné přístupy, jedno téma.
Vlastně ty knihy nejdou srovnávat, ale jen jsem jednu dočetl a začal číst hned tu druhou, tak se to ve mně trochu slilo.
Zrozeni k běhu na mě hrála takovou tu mystickou habaďůru ... znáte to, "nadpřirozený a nepolapitelný" národ indiánů, daleká divočina a uštvaná srnka během.
Srdce kluka (bývalého čtenáře Foglara a dobrodružných románů) zaplesalo a v hlavě spřádalo mapu běhu po místním kraji dětských toulek.
Do Mexika prostě nejedu, tam přeci z nějakého důvodu utíkají zločinci z celého světa :-)
Dost často jsem si při čtení Zrozeni k běhu vybavil jinou knihu a to Učení dona Juana od Carlose Castaneda.
Šamani, Mexiko, takové to: "Všechno je v Tvé hlavě, Neo ... ta vidlička tu není, ohni ji silou vůle."
Čte se to jedním dechem, nedá se to odložit, je to prostě úžasné ... ale je to pro mě trochu scifíčko.
Zato Haruki Murakami na mě promluvil řečí mého kmene.
Běhat začal ve věku, v jakém jsem teď já a v hlavě má myšlenky, kterým naprosto rozumím.
Nikam se nedere, nikoho nepřekonává (maximálně sám sebe), jen prostě už 25 let každé ráno vyběhne na hodinu ven a jednou za rok si dá maraton.
Mluví o běhu tak, že se u toho usmívám.
Ne snad proto, že by psal humorně, to opravdu ne.
Usmívám se proto, že cítím to, na co on myslí. A to nemyslí jen na běh.
Myslí na život, na stárnutí, na knihy.
Dost často sáhnu po svém deníku běhu a dělám si poznámky ... myšlenky na potom ...
Na forech jsem narazil na časté zklamání z této knihy, že se tam nic neděje, že je to kniha napsaná jen proto, aby bylo něco napsané.
Jakoby jim unikla ta jediná důležitá věc.
Že jde o myšlenky obyčejného člověka (byť slavného spisovatele), že jde o takový normální deník, zpětně psaný.
Nejde o objevnou knihu, která má změnit svět a naverbovat tucty tlustých neběžců na tu správnou stranu.
Jde o myšlenky osamoceného běžce, který běhá rád, ale má i jiné světy, ne jen svět rozedraných tenisek.
Abych byl upřímný, Haruki Murakami mi dal mnohem více než Zrozeni k běhu.
Právě pro tu lidskost, pro to porozumění.
Pro to ujištění, že jsem jen obyčejný kluk s teniskama na nohách, který nemusí nic dokazovat ... jen běhat.
11 komentářů:
Zrozeni k běhu jsem odložila zhruba po třiceti stranách, nemohla jsem to číst, přišlo mi to umělé, vymyšlené, neskutečné. Zato Murakami mě vzal za srdce, přečetla jsem jedním dechem. Je to úžasná kniha.
Murakamiho mám doma někde zahrabané, ještě jsem se k tomu nedostal. Nebo vlastně dostal, ale po pár stránkách odložil..
Že bych to znovu zkusil? Dík za tip.
Zajimavy, nuti k zamysleni... Jsme fascinovani neskutecnymi vykony ultramaratoncu nebo indianskych bezcu ale nevidime tu silu obycejneho (pravidelneho) pobihani? Libila se mi prvni knizka, druha je silnejsi tim, ze je jaksi bliz..
Proto me treba daleko vic dostane blog beziciho stinu a jeho popisy ultra behu, vcetne jeho pocitu... Nez specialni publikace ruznych guru a samanu:).
Hezky, 12:)
Na jednu stranu chapu ... ale na druhou si myslim, ze nevyrcene poselstvi "Zrozeni k behu" je, ze kdyz budeme chtit, muzeme i my v sobe najit kousek toho sveho Tarahumary ... protoze tam proste je. Osobne znam nekolik lidi kteri v Medenych kanyonech bezeli (a nebo se chystali - jeden kdyz tam dorazil tak ho skolila strevni chripka a bezet nemohl) a Caballo Blanco na pozvani prijel i k nam do Los Alamos a bezel mistni padesatku. Jiste, knizka je napsana aby se to dalo cist, ale vyumelkovano na tom zas tak mnoho opravdu neni. Murakamiho jsem necetl, priznam se ...
Koukam jen par minut rozdil:). Pravda je ta, ze me na ty prvni knizce zaujalo hafo veci a jeden z jejich citatu mi visi spolu s citatem jiz zminovaneho RS (aneb BS) hned u pocitace..:)
Ale jak jsem zjistil, tak to, co me zaujalo zase ostatni nechali bez povsimnuti.. A to je hezky, Kazdej si najde to svoje, ne? 12:)
Jo, za mně taky Murakami. Souhlasím s každým slovem, který si napsal. A dík, že si to sesumíroval i za mě =)
Murakamiho tu doma mám, i přečtenýho a ráda se k němu vrátím znova a zase si tam něco najdu. A Zrozeni k běhu? Tak o tý čtu pořád a slyším ze všech stran, je na mým seznamu :-),jen přes net se mi ji objednávat nechtělo a v obchodě ji neměli,ale ona si ke mně cestu určitě dřív či později najde.
Murakamiho jsem cetl dokonce vickrát nazačátku se stejnými pocity jako ty ale další čtení už mi i díky vlastním zkušenostem umožnilo čist mezi řádky a o to tak kniha byla lidštější a realnější. Doporučuji si to po roce běhání přečíst znova a budeš číst jinou knihu :)) ale o to lepší :)
jj, tuhle knizku miluju!
Chystám se už dlouho na obě, tak jsem zvědavá, jelikož "Born to run" už zní docela kultovně ve světě běhu. No měla bych zajít do knihkupectví, díky za tipy ;-)
Kniha se může zdát nudná snad jen neběžci, který po ní sáhne v domění, že to bude další Murakamiho román. To pak chápu zklamání. Ale pro běžce je to úžasný počtení o normálním běhání.
Okomentovat