Další týden

Jsem naprosto spokojený s tím, jak začal tento rok a jak pokračuje.
Před třemi měsíci jsem byl chcípák zadýchávající se při chůzí do většího kopce, astmatik srkající po večerech z dejchátka, s načatým pivním bříškem.
Teď se cítím skvěle a mám největší formu za celý svůj život. A váha, jakoby mi chtěla dělat radost, pokaždé ukáže o něco menší číslo.
Kopečky vybíhám (sice pomalu, ale vybíhám) a ještě se u toho pochechtávám.
Dny jsou delší, protože začínají ranním během, nebo končí nočním.

Noční běh začínám mít opravdu rád.
V tom našem malém městečku přes pracovní týden lidé nechodí v noci ven.
Hospody jsou zavřené, jen blikající okna domů (ozářená světlem televizí) dávají najevo, že ne všichni spí.
Na ulici je klid a ticho, občas projede tichá sanitka nebo taxík s tlumenou hudbou.
Zimní čas je už pryč a ve vzduchu je cítit nastávající změnu.
Nedávno jsem běžel po okraji města, taková ta čtvrť, kde se člověk cítí jako na vesnici a doprovázel mě štěkot psů.
"Bacha kucí, někdo se blíží, pošli to dál."
Hodně se jich při svitu pouličních lamp rozštěkalo.

Apropo čoklíci.
Mám z tohoto týdne dvě příhody s psama.
Běžím si po poli a předjel mě velký jeep.
S vypaseným řidičem.
Nedaleko zastavil, vypustil z auta maxi koulu větší než je můj syn, zavřel dveře a podél pole pomalu odjížděl.
Psík běžel způsobně vedle něj, očividně navyklí na tento způsob venčení.
A já proč si měšťáci kupují velká teréní auta ...

... druhá příhoda je s malým vzteklým smradem, taková ta hromádka do igelitové tašky bez očí a s malou tlamou plnou ostrých zoubků.
Dostal amok, když jsem běžel okolo a zaůtočil.
Šel mi po achylovce, zmetek.
"Nebojte, on vám nic neudělá, on jen neposlouchá!" ... pyšný pániček, který neví jak vypadá vodítko a košík.
Neposlouchal, to fakt ne ... a dotíral pořád. Rozběhl jsem se po něm s úmyslem ho zašlápnout do bahna a symbolicky zakroutit patou.
Vyjekl a zmizel za dotčeného pánička: "To snad pane nemuselo být, ne?"
Nemuselo, kdyby majitelé čtyřnohých zmetků měli dostatek slušnosti a ty svoje stroje na hovínka taky vycvičili, když už jim košík a vodítko příjde jako týrání.

Počasí se předvádí, slunce ohřívá meze a bahno čvachtá pod botama.
Najednou se běží strašně lehce, když kolena nesvírá mráz a dech nemrzne hned u rtů.
Ta energie je neskutečná, je všude okolo a čeká, kdy si ji člověk bez zeptání pustí do těla.
Tak si ji bez rozpaků pouštím.

Když jsem začínal běhat, nijak mě nelákaly závody.
Momentálně jsem si ale určil letošní cíl ... líbí se mi Moravský kras ... z jedné temné hluboké jeskyně z tohoto kraje pochází moje žena.
Tak nějak samozřejmě jsem si určil Půlmaraton Moravským krasem jako svojí zkoušku z běhu mého prvního ročníku.
Třeba se tam někde potkáme.