Výběh s Měsícem

Celý páteční den mi seděla na ramenou slečna Únava a nakonec se k ní jěště přidala vytrvalá paní Zima.
A hodiny se hašteřily, která bude otravnější.
Prostě to stálo mírně za prd a hlava se rozhodla, že na nějaké noční pobíhání se mi může vybodnout.
Těšila se na knihu a na vyhřátou peřinu.
Velké bylo moje překvapení, když jsem se najednou přistihl, že mám myšlenky na zablácené tenisky a únava se strachy krčí v koutku.
Dobře, jdeme ven, ale jenom na chvilku!
Venku bylo fajn, žádní lidé, jen policisté na kopci poskakovali u silnice.
Zanedlouho mi zaklepal na rameno, přes vršky střech, tlustý velký měsíc.
"Ahoj Maaristaane, můžu se s Tebou proběhnout?"
Nebyl moc ve formě, stále se držel za mnou a já se dmul pýchou.
Když jsem doběhl k mé otočce a vydal se oklikou zpět domů, najednou mě předběhl.
Všiml jsem si, že už shodil pár tun ze svého včerejšího tlustého úplňku.
Očividně mu běh prospívá.

(zdroj fotky: Bernd Niels, www.nies.ch)

Honil jsem se slepě za ním, ale byl stále rychlejší.
Ani jsem si nevšiml, že mě vylákal za město a já stál uprostřed pole.
Zastavil se nad lesem a ukazoval mi svůj kraj.
Něco mi tiše špital, ale Eddie Vedder ho ve sluchátkách přezpíval.

Eddie Vedder - Long Nights

Možná to byla mírně kýčovitá chvíle, ale užíval jsem si ji.
Pot na mě chladnul a únava zmizela.
Zůstalo jen tělo na poli a myšlenky se vznášely ve hvězdách.
Pozdravil jsem se s Měsícem jako se starým přítelem a rozběhl se zpět.
Už mě nepředehnal ... jen mi na rozloučenou nastražil ledovou louži smíchanou s mazlavým blátem.
Zahučel jsem do ní oběma nohama až po kotníky.
Prevít škodolibý :-)