Letošní zima je naprosto ideální pro začátečního běžce, ani vedro ani zima, sníh jen na horách, u nás ztuhlé bláto.
Odpoledne jsem přišel jako obvykle z práce na oběd domů, zblajznul výtečnou dobrotu od mé úžasné ženy a převlékl se do nikdy zpocených dárků k vánocům.
Připadal jsem si nepatřičně.
Dívat se do zrcadla na člověka ve sportovním, je pro mě nezvyklý pohled.
Sportovní kanály mám v televizi naladěné na posledních pozicích (a nikdy se k nim nedoklikám) a mé kolo v kočárkárně je sídliště pro pavouky.
Kdo mě zná, musel by se při tomto pohledu smát.
Já a sport!
Když jsem vybíhal z domu, za oknem mi mávala žena a usměvavý syn.
Scéna jak z rodinné komedie, ale milé to od nich bylo.
Se studem ve tváři jsem proběhl našim sídlištěm a vydal se za město.
Za městem jsem čekal na plíce ... už jsem se zmínil, že jsem astmatik? :-)
Ale víte co?
Bavilo mě to hned od začátku!
Do práce to mám docela kousek a běh oklikou netrval zas tak dlouho.
Odpočíval jsem čtyřikrát za chůze, po zádech mi tekl pot, plíce protestovaly, ale mysl jásala.
Dokázal jsem to!
Doběhl jsem ... a co víc, skončila mi pracovní doba a já vyběhnul opačným směrem.
Můj běh začal.
Žádné komentáře:
Okomentovat