pátek 24. srpna 2012

Běžecká víla

Čas plyne a moje první zkouška z běžecké dospělosti ... 1/2 maraton Moravský krasem, je za rohem.
Moje milá se do mě pořád strefuje, jak doběhnu mezi těmi těhotnými, beznohými, stoletými a chodícími a že to bude hrozná ostuda a že se na to nebude koukat.
To je její způsob, kterak mě povzbudit, abych sebou taky trochu mrsknul a neploužil se ve svém vyhlídkovém tempu.
No ... je pravda, že jsem se poslední dobou na dlouhé tratě nedostal, že si tu ve městě jen hraju na ulítlího bosonožce a nebo na poklusávajícího tátu, který svého syna bere na ovál jen proto, aby pak sednul na tribůnu a pokřikoval na svoji běhající ženu romantické povzbuzení.
Je načase vzít to zodpovědně a začít trochu trénovat ... a už mi taky opravdu scházelo to moje vyhlídkové pobíhání po kraji.



 A protože i Matka Příroda usoudila, že jsem se k tomu postavil správně, dostal jsem za to odměnu.
Více než polovinu cesty jsem měl už za sebou, nohy trochu tuhnuly, vedro se topilo v kalné řece a tělu docházela energie.
Hlava začala přemýšlet nad nejkratšími cestami domů, městskou dopravou a jinými ulejvačskými prostředky a začala se bouřit proti své svobodné vůli.
A tu, kde se vzala, tu se vzala, na cestě proti mně si to na kolečkových bruslích šinula Běžecká víla.
Sahala mi sotva po prsa, vzala na sobě podobu asi osmileté pihaté roztomilé holčičky a zastavila mě uprostřed cyklostesky.
"Ahoj, nechceš rybíz?", a natáhla ke mně svoji drobnou dlaň.
Nabízela mi hromádku svěžích kuliček jako občerstvení a kouzelně se beze studu usmála.
Uctivě jsem poděkoval, znovu se rozběhl a po cestě si do úst vkládal jednu kuličku za druhou.
Já vím, že tomu nikdo nevěříte, ale byly to opravdové kouzelné kuličky rybízu od Běžecké víly!
Únava byla tatam a nastávající kopeček jsem zvládnul se ctí a s úsměvem v duši.
Provázela mě v myšlenkách zbytek cesty až domů a tak přesně vedla mé kroky, že když jsem si pak doma přeměřil cestu na mapě, vyšlo mi přesně na metr jednadvacet kilometrů.

Děkuji za milou občerstvovačku, a doufám, že Tě ještě někdy na cestě potkám (ať už budeš v jakékoliv podobě) milá Běžecká vílo.






8 komentářů:

Kopretina řekl(a)...

Hele, o Tebe strach nemám, ty to dáš(jak je vidět) levou zadní :-), :-)(těhotná, stoletá ani beznohá nejsem, ale jestli doběhnu, nebo spíš dojdu, tak to je ve hvězdách.

12HonzaDe řekl(a)...

Drzim palce atesim se ba dalsi pribehy! 12:)

Maaristaan řekl(a)...

Tak jsem doběhl před stoletými, těhotnými a vozíčkáři :-)

Kopretina řekl(a)...

A dávno přede mnou:-)))Blahopřeju ! :-)

Maaristaan řekl(a)...

A jakpak jsi dopadla? Spokojená? Nadšená?

Kopretina řekl(a)...

Maaristaane, jsem si celou dobu říkala, kterej asi seš:-), ale číslo jsem nevěděla, jak vypadáš, nevím.., jen jsem si říkala, kdybych snad spatřila nějaký lebky :-).
A jinak...spokojená, že jsem to stihla v čas. limitu(těsně) a nadšená z atmosféry, ještě dvě hoďky před startem jsem nervozně žmoulala tašku s číslem hotová do čeho jsem se to pustila, ale jak jsem se převlíkla a pak na startu už dobrá. Kozy jsem taky zaregistrovala, humorná a morální vzpruha pro mě :-).

Maaristaan řekl(a)...

:-) tak až se zase někdy budeme chystat na stejné místo, tak si vyměníme svá startovní čísla ... pozvu Tě u první občerstvovačky na iontový nápoj, chceš? ;-)

Atmosféra byla vážně super ... jsem si říkal, že to bude můj první a určitě poslední závod (nejsem moc společenská běhna), ale zážitek to byl moc pěkný a budu ho chtít zopakovat ... gratuluji k hezkým pocitům!

Kopretina řekl(a)...

No já hlavně nejsem společenský typ, resp. velký množství lidí nemusím, ale ta atmosféra prostě člověka pohltí, muž se mi doma smál, když jsem přemýšlela nad příštím rokem, kde bychom mohli vyrazit... Kupodivu na jaře když jsem rodinu vytáhla do Prahy podívat se na Pražský maraton, tak tam už mi to nevadilo, protože v tom obrovském množství lidí je tam vlastně člověk taky sám a anonymní.
Ad čísla -jestli ta výměna bude obnášet i to, že poběžím tak rychle jako majitel čísla, tak beru:-).