Noční běhy mají pro mě zvláštní kouzlo a mám je opravdu rád.
Dnes jsem si splnil svoji první vytyčenou metu a konečeně dostal 10 km pod hodinu.
S odřenýma ušima, ale je to tam.
Vím, že je to zelenáčský čas, však taky jsem zelený :-) ... a docela nedávno jsem nemohl těch 10 km ani uběhnout.
V mé cílové rovince mi aplaudoval plyšový zajíc (či co to bylo).
Seděl na hromádce písku a ikdyž měl osud ztraceného mazlíčka, neopomněl na mě povzbudivě houknout.
Díky mu za to ;-)
4 komentáře:
deset kilaku pod hodinu o samote je uz dost pekny. Kdyz lidi hlasi svoje "osobaky" je to temer vylucne ze zavodu. Pri nich hraje velkou roli adrenalin a clovek casto dokaze veci ktery by v treninku sam nikdy nedokazal - protoze by se proste nedokazal prinutit. U me to je ten rozdil na desitku tak zhruba 6-7 minut ... takze je docela dobre mozny, ze ta tvoje osamela hodina je ve spolecnosti ostatnich bezcu taky o hodne kratsi ;) ... at tak nebo tak, je to skvely pokrok, a preju jen tak dal!
V tom případě mám radost dvojnásobnou :-)
Je to tak, desítka pod hodinu je už dost dobrý. Není třeba se podceňovat a shazovat.
Já většinou dokážu při závodě běžet o minutu na kilák rychleji. Takže bych odečetl i 10 minut :-)
Ať se daří dál..
Přidám experimentální data z vlastní zahrádky. 27. 1. 2011 jsem šel poprvé desítku pod hodinu v tréninku (59:39), o měsíc a půl později jsem běžel první závodní desítku za 53:39 (Pečecká desítka - o trochu náročnější profil, než ta tréniková). O rok později běhám rovné závodní desítky kolem 45:00.
Okomentovat