Váha mi oznámila, že na ní stojí o 3kg lehčí člověk a tak jsem to oslavil svým zatím nejdelším během.
Venku mrzlo až praštilo, internetové Rosničky povídají, že je tam -14°C.
Bolesti pominuly, jen koleno mě občas mírně popíchlo, abych věděl, že běží se mnou.
Tělo se dostalo do vyrovnaného tempa, dech se zklidnil do pravidelného rytmu, hlava se otevřela a vyprázdnila.
Horní řasy se kamarádí s dolními a chvílemi k sobě na moment přimrznou.
Šátek přes pusu je vlhký, ale za chvíli je z něj tvrdý lámající se kus hadru.
Tělo je v teple.
Dnes si testuju nové termotriko od Tchibo ... nekup to za krásnou výprodejovou cenu 229,- (zde)
Můj model má nějaký pochybný zip, těžko se zapíná, ale jinak funguje jak má.
Uprostřed pole jsem potkal běžícího voříška.
Čumák u země, obojek ztracený, něco hledal, jen po mně hodil očko a zase běžel.
Jsem poseroutka, hlavou mi proběhl film, kterak se ve svitu měsíce plazím na silnici s prokousnutou achilovkou se vzteklinou v krvi.
Běželo se tak lehce, radostně.
Ten měsíc opravdu svítil na cestu.
Domu jsem přiběhl plný elánu a na čapce měl stříbrné krystalky jinovatky.
Syn mě přivítal s tím, že už se o mně bál :-*
Později jsme měli chlapskou rozpravu:
"A Hugo, budeš se mnou kamarád, ikdyž budeš velkej kluk?"
"Budu"
"A i když budeš velký jako já?"
"To víš že budu kamarád ... a budu s tebou chodit běhat! Ale teď jsem ještě malý!"
1 komentář:
Blahopřeju:-). Jen tak dál.
Okomentovat