Čelovku nemám a v lese se v noci bojím, takže volba padla na silnice mezi vesnicemi.
Tak trochu jsem sázel na měsíc a na cesty bez výmolů a řekl si, že svítit si baterkou na cestu nebudu.
Jen co Hugo usnul, ověsil jsem se jak vánoční stromeček blikačkami a reflexními pásky nad koleny, na záda dal náš nový batoh s mikinou a drobnostmi a vydal se za nočním dobrodružstvím.
Slunce už bylo za kopcem a světla kvapem ubývalo.
První půlhodina vedla lesem a já v zádech cítil bojácné mravenčení, ale nemusel jsem se bát.
Jelikož je náš nový batoh cyklistický (a hodně levný) tak se ukázalo, že je absolutně nevhodný na běh.
Očka zipů při běhu cinkají o přezky a naopak, a tak jsem byl slyšet několik metrů dopředu.
Všechna noční stvoření se polekala a dala se na útěk
Cítil jsem se jak cikánský povoz na cestě.
Sice batoh perfektně sedí na zádech, ale to cinkání bylo v noční tmě strašný.
Příště si vezmu izolepu na přelepení ...
Brzy byla tma docela hustá a detaily na silnici se slily v tušenou cestu.
Měsíc moc nesvítil, byla ho jen trocha a ta trocha každou chvilku zalezla za mrak.
Ale vlastně to ani tak nevadilo.
Na známém rozcestí jsem váhal, zda se nemám raději vydat k domovu a vybodnout se na to, ale duševní rozpoložení mělo nad čím přemýšlet a chtělo dál.
Potkal jsem na louce krávy a docela mě to překvapilo.
Vždy jsem si myslel, že na noc se stáda ženou do stájí, ale tady na mě líně koukala asi desítka krav a čekala na vlka.
Pozdravil jsem je: "Nazdar krávy!", ale jen co jsem to vyslovil, přišlo mi to nepatřičný a s omluvou jsem to opravil na "Chtěl jsem říct, jak se máte, holky".
Ani nezabučely ... krávy.
Nic moc pocit. Světla reflektorů hodně nepříjemně oslňují a člověk trne, jestli bude muset skákat do příkopu plných kopřiv.
Naštěstí jsem byl asi hodně vidět, protože mě auta registrovala dlouho dopředu, zpomalovala na krok a vjížděla do protisměru.
Musím říct, že ohleduplnost největší, ale beztak se chtěli jen podívat, co se to tu sune za magora.
Když nad tím tak přemýšlím, vlastně to byl nudný běh.
Všude tma, nebylo se na co koukat, ale běželo se moc dobře, protože teplota byla ideální a tempo rychlé a vyrovnané.
Proběhl jsem městečko, kde se mi traťový plán stáčel zpět k domovu, a musel se vydat po silnici, která už byla docela frekventovaná.
Nudu vystřídal strach z aut a ta pohoda se někam vytratila.
Už mi to celá tahle sranda nepřišla jako dobrý nápad a poprvé jsem se podíval na hodinky.
Něco málo přes dvě hodiny běhu, přede mnou vesnice s vlakovým nádražím a za čtvrt hodiny má jet poslední dnešní vlak (jsem si ho doma pro jistotu naplánoval jako úhybný manévr, kdyby mi došel dech).
Měl jsem radost, že jsem to běžel podle odhadu a dostal se do míst "kontrolního" bodu zavčas.
Stočil jsem to ze silnice a vydal se ke kolejím, doufaje, že jsem ten půl maraton do noh dal.
Doma jsem podle mapy zjistil, že mi chyběl kilometr ... ale ten jsem si vynahradil, když jsem vylezl z vlaku a 2 km běžel domů ;-)
Ale jo, bylo fajn si vyzkoušet něco nového a přidat do běhu nové koření , ale opakovat bych to nemusel.
Ten závěrečný pocit ohrožení na silnici za to nestál.
Žádné komentáře:
Okomentovat