Ovce v hospodě

Není nad to hnedle zkraje potkat proti běžkyni, která se na vás hezky usměje a mávne na pozdrav ... člověk má hned lehčí krok.
Venku je krásně a volný den láká k výletu ...

Je první máj a moje milá sice stojí na zahradě pod stromem (pevně věřím, že tu zamilovanou pusu dostává od syna), ale asi tak osmdesát kilometrů daleko a já ještě stále nejsem ultra maratonec.
Však já se dočkám, já si počkám!
Mám tuto trasu v plánu do pár let a to v čase, v jakém to dojela žena na kole (to abych si ji mohl dobírat).
Ale jak se znám, tu zabloudím, tu si dám pauzu na smočení v rybníku, tu se budu kochat a támhle se dám do řečí s babkou přes plot.
Ne, nejsem disciplinovaný sportovec, jsem pouhý zážitkový běžec.
Přestal jsem na běh nosit hodinky.
Už nemám na zápěstí neopálený proužek a nikdo mě pořád nestresuje, že jsem v čase jinde než někdo další.

Panímáma z vesničky mi při doplňování butylky povídala, že nemám rozum, lítat po venku v takovém vedru.
"To je počasí tak zalést k vodě, mladý pane a ne tu polykat prach."
Teta, máte pravdu, přesně tam mám namířeno. Jen ten prach k tomu prostě patří.
Krásný den vylákal na cesty spousty cyklistů.
Dnes mám štěstí na kluky přes padesát, lýtka jak já stehna a radost v očích. Všichni pokynou hlavou a usmějí se.
U občerstvovačky u studánky se pán na ukrajině dává do řečí.
Chválí sportovní mládí a přeje pěkné kilometry.

A cílená voda je tu.
Co víc si může člověk přát v 30ti stupňovém teple?
Schlazené nohy v rybníku, orosené malé pivko na ranči a romantický výhled.
Barman si libuje, že šel dnes do práce dřív.
Vzal si sebou dcerku v kočárku a pásl u hospody ovce.
"Dnes se s vámi sportovci roztrhl pytel", vítá partu na kolech.

Cesta domů už není tak parná, občerstvené tělo se chladí mokrým oblečením a trasa vede v příjemném stínu podél řeky.
Doma na mě čeká studený sporák a tak instinktivně zahnu směrem k mámě.
Má ze mně radost a v kastrolu teplou polívku ;-)